Šakalí léta

Tento film si s ničím nespletete. Každý ho zná, každý zná Hlasovi písně a extravagantního Bejbyho. No jo, ale to je tak všechno, sice je originální a težko zaměnitelný, ale žádná hitparáda se nekoná. Z písní vyčnívají dvě, vtipů není mnoho, příběh je jalový. S odřenými koleny tři hvězdy. "Přišel ses se mnou vyspat nebo si mám vyžehlit?" (03.07.2022)

Jeden z nejpodařenějších muzikálu co kdy v Česku vznikly. Šakalí léta se rychle stali legendou a rozhodně jsou startovní čarou pro (na české poměry) hvězdnou kariérou Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Po letech už se z filmu dříve opěvovaného stal spíše průměrný film, který nevyniká ani nešokuje. (14.05.2007)

Na mě moc dejdarovský, barevný, ulítlý a přemrštěný. Ovšem potencionál Jana Hřebejka se už i zde objevuje a vlastně i tehdy se dalo předpokládat, že nás s tímto režisérem čekají velké filmy. Muzikály moc rád nemám, až na výjimky typu Pomády či z českého prostředí snesu Starce na chmelu, tady se ovšem musí smeknout před dvěmi písničkami. Tou první je "Jednou mi fort povídá", ze které čiší plno nespoutaného elánu a hlavním trhákem celého filmu je pak song "Na kolena", čímž celý film vygraduje a divák tak dostává slastné zadostiučinění v podobě odvety všem těm komunistickým páprdům. Věřím, že v roce 1993 to muselo být opravdu silné. Ovšem dnes, když mírně řečeno veškeré nadšení už opadlo, to působí hodně staře. Každopádně toto filmařům nevyčítám, to je věc doby. Ale co nemůžu odpustit, je fakt, že padesátá léta v Americe nejsou padesátá léta v Československu. Doba písniček, tance a veselí - tak to padesátky u nás rozhodně nejsou (teda pokud nepočítám tanečky v rámci budování naší vlasti). Padesátky jsou bohužel příliš smutné a šedé, než aby se dalo uvěřit tomu, že tady někde skotačili týpci podobní Elvisovi. (05.12.2013)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Po letech nečekaně zjišťuju, jak dojemně neohrabaně, ale zároveň neodvozeně, dychtivě a nepoplatně, nešablonovitě, promyšleně a nesměle natočený snímek plný odvážných a milých nápadů a nakažlivé nálady to je, a dostává mě křehounkou krásou, která z něj emanuje i skrze to všechno úsměvné, co plyne ze způsobu, jak to asi na koleně a za pár dní a korun asi museli natočit. Jsem překvapená a usmátá. (15.02.2015)