Srdce temnoty: režisérska apokalypsa

Jeden ze dvou dokumentů promítaných na letošním Visions of light představil v lektorském úvodu divadelní režisér M. T. Růžička. Všichni předešlí festivaloví lektoři dokázali promítání obohatit, režisér Růžička se hned v úvodu hrdě přiznal, že se na svou řeč v podobě výpisků či taháku nepřipravoval, a to plamennější a živelnější (ale rozhodně zajímavý) byl jeho projev. V jednom však neměl pravdu, film Apokalypsa po tomhle dokumentu určitě vidět nemusím. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Krásná ukázka toho, že když má vzniknout něco velkého, je potřeba pro to něco obětovat. Nejen Francis Ford Coppola v tomhle případě šel přes neskutečné překážky, šel do velkého rizika, ale všichni, kdo s ním na filmu dělali a vydrželi dlouhé natáčení, si zaslouží poklonu. Dílo, kterému dali vzniknout, ale stojí za to. Stejně jako tento dokument o jeho natáčení. (26.02.2016)

Mimořádná přitažlivost tohoto dokumentu není dána jenom spletitými okolnostmi vzniku Apokalypsy, ale také výrazným osobním vkladem Coppolovy manželky Eleanor. Její otevřený komentář si krom maniakálních proporcí celého projektu všímá také čehosi znepokojujícího na Coppolovi samotném. Objevování temných zákoutí duše po vzoru Conradova Srdce temnoty, přítomného zde také díky ukázkám čtených jiným sebevědomým tvůrcem, Orsonem Wellesem, je možná ještě působivější než v případě Apokalypsy, kde autentický civilní nádech chyběl. K diskuzi nad dokumentaristickou etikou vybízí použití nahrávek pořízených bez Coppolova vědomí. Právě ony ovšem nejlépe poukazují na víru v neohrozitelnost „náčelnické“ pozice režiséra, již Coppola propadnul a neplánovaně tím napodobil plukovníka Kurtze. Člověk se až diví, že vypjaté natáčení neskončilo rituální vraždou. Velmi vážně pojatý dokument odlehčuje lehce přibarvené vyprávění Johna Miliuse a pár stěží uvěřitelných historek, které dokazují, že sebevětší množství drog a alkoholu nemusí být při natáčení nutně překážkou. Pohnutý vznik Apokalypsy ostatně vyvrací celou řadu mýtů, například ten o herci coby nejdůležitější osobě na place (s odůvodněním, že ho po týdnu natáčení nemůžete vyhodit). Harvey Keitel by mohl vyprávět. 90% (26.09.2009)

Naprosto fascinující zdroj informací o "kultovním" natáčení legendárního filmu ve filipínské džungli, jež patří k mým nejoblíbenějším. Díky materiálům od Coppolovy manželky se divák dostane k mistrovi tak blízko, že na něj jeho negativní emoce a vnitřní démoni přímo sahají. Popisuje se tím tak velmi obsáhle celý Coppolův kreativní blok, který by si nevymyslel ani Woody Allen ve svém nejlepším scénáři. 80 % (21.11.2011)

Zákulisní příběh jednoho z nejvíc ceněných filmů všech dob ho dělá ještě o chlup šílenějším a odkrývá jako jedno velký riziko. Adaptaci díla J. Conrada, která se málem dočkala vize od jmen jako Welles či Lucas, nakonec jako “idiodyssey” převzal úspěchem opojený, ambiciózní a nezastavitelný Coppola. Ten pak čelil všem možným stressům a děsům, failu pozérství, proces vyžadoval neustálý krizový management, pro mnohé účastněné bylo natáčení APOCALYPSE NOW (neboli APOCALYPSE WHEN?) svým způsobem i prožitím si postav a děje. A jste-li geek anebo ne, tohle je rozhodně ten film o filmu, co stojí za to promítnout si po filmu (před případnou přeprojekcí). ”I tell you from the bottom of my heart that we are making a bad film. This film is a $20 million disaster. Why won’t anyone believe me?” (27.02.2018)