Frantz

Fakt nevím, co si o tom mám myslet. Proč Francois Ozon v roce 2016 točí remake amerického filmu z roku 1932 a to opět černobíle? Když od tohoto odhlédnu, tak totiž nezbude nic než trochu za vlasy přitažené romantické drama. Hlavní posun k lepšímu zřejmě pramení z německo-francouzského obsazení a použití obou jazyků přesně tak, jak to dává smysl. Ale jestli tohle Ozonovi stálo za dva roky života? (30.03.2017)

Prerábka filmu z roku 1932 "Muž, ktorého som zabil", ktorá nemusela nevyhnutne ostať čiernobiela, ale taká bola voľba režiséra a asi to aj viac sadlo na znázornenie doby. Škoda popisu k filmu, ktorý veľa odhaľuje, ale aj bez toho by som povedal, že film je predvídateľný. Keď príde Frantík do Nemecka, je jasné, aké sú jeho pohnútky od samotného položenia kvetov na hrob. Takže žiadne plánované prekvapenie sa nekoná. Odvtedy je to už len také hádanie, či sa z toho vykĺbi podarený romantický vzťah v obraze doby alebo nie. Z filmárskeho hľadiska poctivá práca, film bol niekoľkokrát nominovaný a má Césara za kameru. Z diváckeho hľadiska kvalitné zžitie sa s postavami, je tu sonda do francúzsko-nemeckých vzťahov, ale pocitovo nič viac. Myslím, že dielo malo na viac než len takmer dve hodiny melanchólie. (04.12.2021)

Velice slibně rozehrané drama o situaci po válce, rozervané rodiny, přetrhaná pouta, narušené mezilidské vztahy.. Celá ta část filmu u rodičů je dokonalá, tísnivá atmosféra, podmanivý styl vyprávění, Pierre Niney a Paula Beerová se mi moc líbili.. Bohužel se to pak přehouplo do druhé půle se lhaním a návštěvou Francie a pro mě to ztratilo prvotní grády.. Nicméně oceňuji analýzu vztahů a možnost náhledu z různých úhlů, které divákovi umožní sympatizovat s postavami.. Každopádně zajímavá věcička, kterou stojí za to vidět.. (11.05.2022)

Zádumčivý a melancholický příběh o zlomených srdcích a šrámech, které se zas a znovu obnovují. Pomalé tempo vyprávění nechává rozehrát emoce hrdinů velmi nenápadně a jen v náznacích. Pozoruhodné a trochu nepříjemné je, jak film několikrát nechává zklamat očekávání diváků, protože mu zdánlivě předhodí několik vztahů, aby se pak ukázalo, že vše je jinak. (02.05.2017)

Pre mňa úplne iný, netypický Ozón. Od jeho predošlých diel sa líši všetkým - od tempa, dynamiky, vykreslenia vzťahovej roviny a vnútorného sveta postáv. Melancholická atmosféra a retro vizuál spojená s témou odpútania sa a odpustenia. Film má viacero zaujímavých línií. Bavilo ma prizerať sa na dva mužsko-ženské protipóly - muž v žene a žena v mužovi. Nezrelosť a latentne vyjadrená homosexuálna orientácia francúzskeho vojaka Adriena, ktorá zastupuje ženskú a citlivú rovinu v príbehu, v protipóle s "pevnou" snúbenicou, ktorá charakterizuje skôr mužský a silnejší element. Do toho vsadená téma separácie a odpútania sa od matky a partnera...v podstate ide o tému lásky, ale z iného uhľa pohľadu. Ozon v úplne inej filmárskej polohe, ktorá mu odhliadnuc od príliš sentimentálnej a preromantizovanej polohy celkom vyšla. (03.05.2018)