Klient

Film jak z jiného světa, a to doslova - spousta věcí v tom filmu se vzpírala mému chápání (už jenom samotný začátek, kdy všichni prchají z hroutícího se domu, aniž by se někdo pozastavoval nad tím, proč se ten dům vůbec hroutí, a jak k tomu mohlo dojít - je tam sice záběr na nějaký bagr podemílající základy, ale tím se pořád nevysvětluje, proč ničí dům, ve kterém žije spousta lidí - to je fakt íránská realita, že vám jednoho dne zbourají barák, aniž by se vás někdo na něco ptal?). Když se ale zkusím oprostit od kulturní bariéry, nemám za sebe problém napsat, že mě ten film v podstatě dostal. Má to hutnou atmosféru, herci jsou velmi přesvědčiví, a bavilo mě to od začátku do konce (byť mi to na můj vkus přece jen přišlo trochu dlouhé - možná bych z toho vystříhal ty scény na divadle; a potom mi taky trochu vadilo, že se tam vůbec neukáže ta předchozí nájemnice, ačkoli se o ní neustále mluví). A přišlo mi, že je to skutečně hodně podobné Rozchodu Nadera a Simin - oba filmy sledují manželskou dvojici, jejíž vztah prochází krizí, na pozadí íránských reálií (což mj. obnáší to, že většina lokací vyhlíží poměrně neutěšeně, a kde - opět k mému neobyčejnému údivu - po ulicích jezdí v převažující míře samé Peugoty 206 - to tam jiná auta nemají? zaujalo mě to už u Rozchodu Nadera a Simin, kde jsem si toho všimnul taky). Celkově si nemyslím, že by na tenhle film u nás přišlo do kina nějak moc lidí, ale cílovka, která na něj vyrazí a která je podobným filmům otevřená, by si to měla myslím docela užít. Za mě to byl rozhodně zajímavý divácký zážitek. (14.04.2017)

Když natočíte dokonalý film jako Nader a Simin, je asi nevyhnutelné, že jakýkoliv pokus o posun v témže tématu bude vyhození z rovnováhy. Možná proto je každý film Kubricka úplně jiný? Protože Stanley věděl, že dokonalost není kam posunout? Farhadi každopádně trpí na to, že vše skvělé bylo už v Rozchodu. A vše ostatní už skvělé není. (18.05.2017)

Nader a Simin asi neopakovatelní, ale tohle není marná variace na téma rozpadající se vztah zasažený nejasnou katastrofou. Škoda, že dynamiky a spontánnosti oscarového dramatu se tentokrát Farhadi jen zdaleka přibližuje, přičemž si vypomáhá trochu klasičtějším trikem (spojení divadla a reality). Solidní standard. [Cannes 2016] (21.05.2016)

Výborný thriller. Klient Asghara Farhadiho byl prvním filmem íránské kinematografie, který jsem viděl a hned napoprvé jsem měl tu možnost vychutnat si ho v celé své kráse v kině na velkém plátně, kam Klient, přestože se jedná prakticky o komorní snímek, rozhodně patří. Farhadiho film se dá jen velmi těžce zařadit do určité žánrové skupiny. Na jednu stranu jeho děj, pomalé tempo, postavy (manželský herecký pár) a komorní stylizace zasazená do prostředí Teheránu, by mohli otevřít cestu označení jako "sociální drama." Farhadi však pracuje s mnohem vrstevnatější a podstatně rafinovanější zápletkou, přičemž na půdě prakticky jednoho bytu jedné manželské dvojice staví vedle sebe psychologický film (manželská krize), detektivku i mrazivý thriller. S proměnlivou atmosférou zachází režisér skvěle, stejně jako při vedení herců - Shahab Hosseini a Taraneh Alidoosti jsou výteční. Přesto, že se jedná o smyšlený příběh, Klient si zakládá na určité pravdivosti světa, ve kterém se odehrává, a do něhož nechává diváka velmi dobře nahlédnout. Myslím, že označení jako "film ze života" je poměrně trefné. I to může být důvodem toho, proč si Americká filmová akademie tento film vybrala jako vítěze Oscara v kategorie nejlepší zahraniční film. Klient je totiž filmem hovořícím ryze univerzálním jazykem a přesto neodvratně spojeným se zemí svého původu. Navíc v sobě schovává i otázky vztahové (celý příběh je v podstatě výpovědí o náhle narušeném vztahu dvou lidí, kteří se milují). Film, který má co říct, dokáže poutavě vyprávět a ještě mít prostor pro strhující okamžiky, si Oscara zaslouží. O Íránskou kinematografii se určitě budu v budoucnu více zajímat, a co se týče přímo Asghara Farhadiho, musím se někdy podívat i na jeho Rozchod Nadera a Simin. Jeden Oscar za nejlepší zahraniční film. (19.05.2017)

Farhadi ziskem prvního Oscara pochopil, v čem spočívá recept na globální úspěch u festivalového typu publika. Ve svém následujícím projektu se pokouší jít vyšlapanou cestou, má ale smůlu. Rozchodem Nadira a Simin nasadil laťku tak vysoko, že už ji může pouze podlézat. Klient připomíná sáček čaje, který jste právě vytáhli ze šálku a je vám ho líto ho vyhodit. Strčíte ho tedy do druhého hrnku s přesvědčením, že svou práci znovu odvede, vodu obarví a dodá čajovou příchuť. Jen ten čaj bude zkrátka o trochu slabší. Nebudu Klienta hanět, své klady bezesporu má, jenže zatímco Rozchod po dramatické stránce fungoval takřka bezchybně a nevystřihl bych z něj ani minutu, u Klienta bych neváhal popadnout nůžky a zbavit se tak 20 minut stopáže. Bez prolnutí s divadelní scénou by se zápletka taky obešla, jakkoliv třeba pro mě byla íránská adaptace typicky americké divadelní látky docela zajímavá. Podobně zajímavé je sledovat, že ani mezinárodně uznávaný oscarový režisér si nedovolí vymanit se z mantinelů daných oficiální ideologií. Íránské ženy podle něj nesnímají šátek ani doma, ba dokonce si jej patrně berou i do sprchy... Snímku nakonec naděluji 4 hvězdičky s tím, že ta čtvrtá je neduživá, zkrátka o fous, zatímco např. u Toniho Erdmanna je jak lamželezo. Toni Erdmann si mimochodem sošku od amerických akademiků zasloužil nesrovnatelně víc, jenže tak to už zkrátka ve filmovém světě chodí. Celkový dojem: 70 %. (25.06.2017)