Volyň

Wannabe Jdi a dívej se, kde publikum dostává důkladnou lekci v samoúčelnosti. Zatímco sovětský majstrštyk bravurně pracoval se subjektivní perspektivou a válečná zvěrstva servíroval jaksi přirozeně - často jen letmými hlediskovými záběry či prostřednictvím zvuku a dějů mimo záběr, zde musí být každé úmrtí jako z torture porn. Událostmi sice provází hlavní hrdinka, ale příběh se drolí na více epizodek, z nich každá končí jen dalším brutálním zabitím, a nechtěně vzniká chaos, v němž se těžko orientuje. Film přitom aplikuje subžánr o komunitě postav, která se k sobě v různých obdobích chová odlišně, ale pro náhlý přechod mezi etapami chybí psychologická vodítka a spoléhá se jen na ten chaos, vyznačovaný brutalitou a myšlenkou, že všichni jsou svině. Jistě, oni skoro všichni svině v koutku duše jsou a za války se morální lajny smazávají tak, že si to ani nechci představit (a v tom ten film určitě nelže), ale jako dějepisná lekce je Volyň zkrátka hrozně samoúčelná a repetitivní. Kdo neviděl a schází mu možnost porovnání, nechť se na zmiňované Jdi a dívej se rychle podívá.. (12.05.2022)

Film, který dělá ruské propagandě a milovníkům mezinárodně hledaného zločince radost. Zároveň ale taky film, který poměrně věrně vyobrazuje temnou stránku ukrajinské historie - kterak touha po svobodné zemi, jež by nikdo co dekádu z jedné či druhé strany neznásilňoval, vedla až k odporným nelidským masakrům. Poláci se toho nebojí a co do explicity vyobrazení násilí jdou nebývale daleko, byť dle hysterických ohlasů jsem to čekal asi ještě o něco horší. Trochu mi vadily střihem dost hrubé a chaotické skoky v čase. Ale jinak kvalitní válečná filmařina se silným koncem. (01.04.2023)

(ne)Polidštěná (ne)adaptace Snyderových mrazivých Krvavých zemí v podobě ukrajinsko-polsko-německo-rusko-židovského (ne)soužití. Škoda jen rozkouskování do jednotlivých výjevů z pekel à la Jdi a dívej se na úkor soudržnosti. Postupně k tomu divák otupí stejně jako hlavní protagonistka. Zda to byl či nebyl účel a nakolik to je/není k užitku celkovému zážitku, je pak zcela jiná otázka. (08.04.2017)

Zpočátku jsem měl dojem, že sleduji naučný dokument o volyňském folklóru, pak se ale ukázalo, že tvůrci šli a dívali se, aby pak natočili film, který převálcoval i mou cynismem nasáklou osobnost. Tentokrát mi opravdu žádný vtípek na mysl nepřišel, dostavila se jen nechuť a nepříjemné pocity. Opravdu mě potěšilo, že snímek nerozdělil strany na dobré a špatné, špatní tady byli všichni, což odpovídalo skutečnosti. Atmosféra byla skvělá (syrová až mrazivá), napětí bylo všudypřítomné a nápor na psychiku obrovský. Jak už jsem napsal, na nikom nezůstala nit suchá, ale pokud mají Ukrajinci banderovce za národní hrdiny, tak ať si radši Putin ten Krym nechá... (31.10.2018)

Film začíná poměrnou dlouhou scénou z vesnické svatby, na níž se berou Polka s Ukrajincem. Sledujeme obě skupiny lidí, kteří se odlišují nejen národností, ale i vyznáním. Kamera nás provází dobovými zvyky a zpěvy a občas zachytí útržky rozhovorů, v nichž se dozvídáme o problémech mezi obyvateli, kteří však slaví v pospolitém a radostném duchu. Tento úvod se může zprvu jevit jako příliš detailní, postupně však vychází najevo, že tvoří silný kontrapunkt ke zbytku štědré 150minutové stopáže. Forma vyprávění trochu připomene ruskou klasiku Jdi a dívej se, v níž očima mladíka, který prochází krajinou, sledujeme válečné hrůzy. Tady je hlavní postavou mladá Polka Zoša (vynikající Łabaczová), která je nucena si vzít bohatého sedláka. Během několika měsíců zažije tolik hrozivých událostí a je svědkem takové množství zvěrstev, že jen těžko udržuje jakoukoli mentální rovnováhu. Scény vyvolávají pocit, že uplynuly spíše desetiletí, což však konvenuje se zážitky ženy, pro niž musela válka trvat subjektivně velmi dlouho. Režisérovi by se dalo vyčíst, že Zoše nakládá až nesmyslně mnoho tragédií, které působí zcela nereálně. Její postavu však lze vnímat v metaforické rovině jako ztělesnění všech dotčených obyvatel, kteří zažívali nevýslovné hrůzy banderovců, jež nespočívaly jen v děsivém násilí, ale v tom, že se soused obrátil proti sousedovi.//// Určitou slabinou jsou málo vykreslené postavy. Dialogy jsou omezeny na naprosté minimum a režisér vypráví spíše skrze sugestivní pohledy a pohyby protagonistů. Eliptická narace může být poněkud matoucí a občas kvůli ní nemají některé scény čas doznít./// Film ve zcela zaplněném kině uvedl sám režisér a už tehdy bylo jasné, že o něm bude ještě slyšet, což potvrdil Klerem, která v Polsku trhá rekordy a hýbe společností. [LFŠ 2017] (13.02.2019)