Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Tahle hra je pojata krapet odlisne. Pri seminari jednak prednasejici vzdy vyleze na jeviste sam, misto aby tam vsichni sedeli a navic to neni rozdeleny pulka seminar, pulka hra. Seminar se krome par odbocek totiz tyka ciste tyhle hry, takze si vzdy kousek poslechnem, pak se prehraje nejaka scenka a tak porad dokola az se nakonec slozi celej pribeh. Navic je tu jeste srovnavani s jinou verzi hry a skoky v case. Z hercu mi tentokrat nesed Borivoj Penc, takovej divnej dedek. Jinak ostatni jsou perfektni, tentokrat to hodne rozjizdi Smoljak a samozrejme Sverak. A Rumlena taky spatnej neni. Jeste stoji za zminku Hrabeta, kterej vzdy na chvily vyleze na podium a hodi nakou brutalni hlasku pri seminari. Neprislo mi to nejak slabsi, nez ostatni hry, jak tu par lidi tvrdi, takze opet 5*. (09.02.2008)

"Tatínek je blbec!" Tato slova by z úst Jana Svěráka nebo Filipa Smoljaka byla určitě rouháním, protože němý Bobeš je další mistrovské dílo geniální autorské dvojice. Klasická konstrukce her DJC (přednáška, hra) tu byla rozbořena, aby byl humor podáván v trochu jiném balení, založeném na úžasném handrkování mezi Prahou a Vídní a dohledávání chybějícího textu, podle míst čitelných pod zátěžemi. Výsledek je skvostný a my můžeme být jen rádi, že jistá Růžena Málková neuměla plovat, protože jinak by asi tahle hra nevznikla. (26.10.2011)

Smoljakovu "Ztrátu třídní knihy" jsem viděl v Praze na začátku sedmdesátých let, během doby jsem pak viděl většinu z her tandemu SVěrák-Smoljak. Tahle mi nějak chyběla, a tak jsem využil pohostinnosti české televize. Myslel jsem, že mi jejich humor už moc neřekne, ale bavil jsem se skvěle jako vždycky (potom jsem se díval na druhý poločas Real Madrid - VFL Wolfsburg, a to byla taky psina). Všechno, co se dá dělat s jazykem - všechny ty elipsy a paraboly, metafory, metonymie a synekdochy, a do toho hospodská a sexuální hantýrka, - to všechno se dá s jazykem dělat, pokud se to ovšem někdo umí. (16.04.2016)

Trochu jinak pojatá hra z pera mistrů Svěráka a Smoljaka. Tentokrát přináší popis rekonstrukce hry Němý Bobeš a vysvětlení ke hře nahrazují klasickou přednášku. Jinak jde ale opět o výborné dílo, přestože rekonstruovat hru z papírů po sušení hub může být výzva a může znamenat spoustu věcí. Třeba i pojetí Němého Bobeše, kterého vychovali srny. Cos to udělal, Pepíku? Hezký! (19.07.2020)

„Dál, jen dál.“ Hra, kde základný problém tkvie v prízemnej snahe nasušiť huby – a tento problém spôsobí lavínu. „Říká se, že doušek vína dodá herci jistoty. Nevím. Pan Živný nebyl schopen udržeti své potácení v mezích jeviště. “Bezděky mi napadají verše našeho básníka Schillera v překladu vašeho básníka Vrchlického“. Za špionáž sú zodpovedné „babky – kořenářky“. Lopúch je dobrý jednak proti „Uhrům, tak i proti Rakušákům“. My, lékaři, tomu říkáme genitální meliorace!“ Perla za perlou. Zmenou je, že seminár sa strieda s jednotlivými obrazmi hry a vtipné, retrospektívne rozprávanie deja. (20.05.2020)