Cikáni

Božské Antonovo zpracování Máchovy prózy Cikáni se neminulo účinkem. Obratné řešení libreta dalo vyniknout hře hlavního tria Olgy Augustové, Theodora Pištěka a Hugo Svobody, zejména v benátské kapitole. I Bronislavu Liviu bych snesla ve větší roli, ale těch se dočkala již velice brzy po tomto svém debutu. Rekonstrukce tohoto filmu byla dobrou volbou. A naštěstí už se také naplnila má hlavní tužba, aby film nebyl promítán jen v Ponrepu, nyní je již bohatě známý zejména díky CSF a DVD. (19.02.2009)

Film, který dokazuje, že filmová kvalita se u nás nepočítá až s příchodem Machatého a Batalionu. Již na samém počátku dvacátých let vzniklo toto ambiciózní dílo, které si dodnes zachovalo svoji působivost. Anton se ihned ukázal jako kvalitní režisér, který dokáže podat tento zamotaný a těžko uvěřitelný a až přehnaný příběh takovým způsobem, že mě od prosluněného počátku pohltil a ve vypjatém a temném závěru až dojal (krásný je hlavně poslední záběr filmu odchodu poutníka za sluncem). Napomohlo tomu určitě, že byla spletitá zápletka umně roztříděna do mnoha retrospektiv a také procítěné (někdy ovšem až příliš) výkony herců, kteří jsou zabíráni v dlouhých detailech tváří, tak jak později využíval tohoto prvku Machatý.Tajže jediné co se dá vytknout je trochu přehnaná délka, často zbytečné, i když někdy až básnivé mezititulky a samotná zápletka, v níž vše musí souviset se vším a závěrečná odhalení působí až cimrmanovsky. Navíc dle druhé poloviny snímku usuzuji, že jsem snad neviděl nihilističtější film. (23.12.2009)

Cikáni Karla Antona jsou tak nějak trochu nesourodým snímkem. Anton oproti Máchově novele dal část odehrávající se v Benátkách na začátek děje, nejspíš to napomohlo srozumitelnosti, ale příběh se tím stal trochu fádní. Dále pak Anton rozvedl příběhy některých vedlejších postav(Lea, vysloužilec Bárta). Benátky v prologu byly nesmírně půvabné a působivé, jenomže pohled na zalesněnou krajinu se siluetou hradu působí tak nějak romantičtěji než slunná Itálie. Naprosto největší překvapení pro mě byla účast Theodora Pištěka v roli prostopášného svůdníka, hraběte Lomeckého. Někteří z herců byli trochu pro smích, třeba mladý cikán vypadal tak trochu ospale, ubrečeně, jakoby se chtěl schovat mámě za sukni. Třešničkou na dortu jsou některé části děje, ve kterých si hrdina vzpomíná na něco z hodně dávného dětství a podobně. Celkově jsou Cikáni tím lepším z naší němé produkce, což neznamená, že by to byl bezchybný film. Ale musim říct, že sem se nenudil, že sem film hltal po celou dobu, takže trochu slabší 5*. (30.10.2006)

Dlouho jsem si přála vidět nějaký český němý film. Přiznám se bez mučení, že té dramatické hudby na mne bylo přespíliš. Při zvuku stažném na minimum jsem to zvládla do konce. Jsem divák odkojený zvukovým filmem, dokážu se přenést přes horší technickou kvalitu. Nebýt tak zvědavá, jak se dřív točilly filmy a jak se povedlo zpracování Máchy, až do konce bych nevydržela. Ale přesto má film svůj půvab, který mu nelze upřít. (23.09.2014)

Ambiciózní adaptace Máchova romantického románu je významná nejen svým mezinárodním stylem a působivým výběrem prostředí od Benátek po Kokořínsko, ale především hravostí i přehledností složitého vyprávění s velkým množstvím flashbacků. ___  Snímek Cikáni byl společně s Křížem u potoka (viz též má analýza na blogu), Babičkou a Ukřižovanou součástí první vlny filmových adaptací kriticky respektovaných českých literárních děl devatenáctého století, ve všech případech z roku 1921. Na romantických Cikánech Karla Hynka Máchy je přitom pozoruhodné, že sám vyprávěný příběh se motivicky tolik neliší od kriticky ironizovaných děl sentimentální prózy. I v Cikánech najdeme vášnivý milostný trojúhelník, dvě osudově propojené generace, záměny narozených dětí, vraždu z vášně, vilného šlechtice, náhody a odhalení skutečných identit. Proč se tedy Cikáni coby scenáristický a režijní debut čerstvého dvacátníka Karla Antona dočkává na rozdíl od adaptací těchto děl pozitivního kritického přijetí?  ___  Anton patřil do komunity nastupující generace velmi mladých filmařů, která se sdružovala kolem kavárny Rokoko a osobností Jana Stanislava Kolára a Karla Lamače. Tato přitom systematicky usilovala o porozumění mezinárodním standardům filmové praxe, přičemž inspiraci čerpala hlavně z Ameriky, Francie, Německa, Švédska a Dánska. Následovali členité vzorce plynulého vyprávění, budovali dramatické oblouky, rozvíjeli vnitřně propojené sledy příčin a následků, nemluvě o množství nástřihů na detaily. I Antonovo uchopení Cikánů tak vzdor nepravděpodobnosti leckterých příběhových zákrut na pozdější historiky i diváky působilo mezinárodně, a tedy progresivně.  ___  A právem, protože promyšlená struktura vyprávění Cikánů je zjevná a v řadě ohledů se odlišuje od původní předlohy: začíná i končí soudržnými dramatickými celky, z nichž první je milostným dramatem a druhý detektivkou, přičemž nakonec oba mají stejného protagonistu. Oproti tomu prostřední část filmu vykazuje mnohem výpustkovitější povahu, v níž flashback střídá flashback a jejími hrdiny jsou představitelé následující generace. Díky prologu je ovšem snadné se v takovém vyprávění orientovat, nemluvě o jeho sekundární atraktivitě, protože se odehrává a byl i natočený přímo v exoticky podmanivých Benátkách – se zkaženým šlechticem v báječném podání Theodora Pištěka. ___  Pro nás je nicméně pozoruhodná i ona paralela mezi Antonovým a Kubáskovým přístupem k podobnému typu příběhu (srov. Děvče z hor), kdy ten Antonův je sice v kontextu dějin české kinematografie oceňovanější, ale Kubáskův typičtější. (08.05.2024)