Neznáme dievča

Tématem filmu je konflikt citu a rozumu. Krimi, na jejímž pozadí jsou divákovi zabaleny běžné denní situace. Přesné postižení společnosti bez zbytečné vaty. U jiného filmu by mohl divák začít pospávat, ale tento se style od ostatních liší - bez hudby, padnoucí přesný střih a přesné vyjadřování pocitů herci mlčením. (03.10.2017)

Dardennovci opět tam, kde jim to jde nejlépe. To jest mezi společenskými a morálními vazbami a s kamerou od prvního do posledního záběru přilepenou na hlavní hrdince. Mám jejich filmy rád, jenže příběh, jehož nosné téma je vražda a tajemství, nesmí být jednoduše takhle intimní a klidný. Pak musím dodat, že se stal docela nudným. (21.05.2017)

Tohle neni film, tohle je teze. Postavy jsou odfláknuté, dialogy na první dobrou, kamera pracuje celou dobu jenom s jedním plánem, pohodlně vždy usazeném ve středu záběru a ta proklamovaná sociální civilnost nejspíš funguje na canneské buržousty, kteří nikdy neměli potřebu navštívit maloměstskou kliniku či se setkat s jejími problémy a pacienty. (02.08.2017)

Přestože změnili žánr, rukopis bratří Dardenneů je zřetelný od prvních minut. Sociální aspekty prostupují celým filmem od začátku do konce. Nabízí se pak otázka - dívám se na sociální drama s kriminální zápletkou anebo na krimi se sociálními prvky... Tempo celého filmu je ale poměrně mdlé, pátrání Jenny dokážu pochopit, její zatvrzelost se však občas mísí s naivitou. Rozuzlení není také příliš sofistikované. Čisté tři hvězdičky, oba bratři dokáží natočit mnohem lepší snímky. (02.05.2024)

S přibývajícími minutami jsem lépe chápal, co chtějí Dardennové sdělit a zároveň méně rozuměl tomu, proč to sdělují tak strašlivě krkolomným způsobem. Lépe by udělali, kdyby silně (a úmyslně?) neuspokojivou, příliš mnoho nikam nevedoucích odboček obsahující pseudodetektivní linii zcela vypustili a k poukázání na nedůvěru v komunitě a z toho plynoucí problémy využili drobných každodenních konfliktů mezi lékařkou (na roli skvěle připravená Adèle Haenel) a jejími pacienty. V prostém, stylisticky čistém a k žádnému konkrétnímu cíli nesměřujícím pozorování Jenny při práci tkví hlavní síla filmu. Jeho slabinu naopak představuje postupně sílící didaktismus, projevující se robotickým jednáním hlavní, vykoupení hledající a kompromisy odmítající hrdinky a přecitlivělostí vedlejších postav, chodících tezí. O sobeckosti lidí usilovně hledajících viníky vlastního neštěstí v někom jiném jsme přesvědčováni například prostřednictvím teenagera, kterému se dělá blbě od žaludku jen při pomyšlení, že by se měl zapojit do pátrání po dívce, již jako jeden z mála viděl krátce před její smrtí. Prapodivný mix tří obtížně slučitelných žánrů (sociálního dramatu, detektivky a morality) pak vrcholí na způsob deus ex machina. Namísto katarze se dostavuje zklamání. Částečně sice možná zamýšlené (život na rozdíl od fikce nenabízí elegantní řešení), ale z větší části vyplývající z toho, jak ledabyle jsou postavy napsané a k jak nepřesvědčivě motivovaným činům je tvůrci nutí. 55% (30.11.2016)