Popieranie holokaustu

Skvěle obsazený snímek se strhujícím příběhem, který je ale podáván na příliš dlouhé stopáži se zbytečně "agresivním" emočním důrazem. Denial mě šokoval ve dvou rovinách. V té první faktem, že může být někdo vážně tak zabedněný, aby popíral holokaust - jedno z nejhrůznějších zvěrstev moderních dějin. V té druhé tím, o jak neuvěřitelně promarněnou filmovou příležitost se jedná. Celý příběh a herci přímo vybízejí k tomu, aby šel daný výsledek více do hloubky, možná byl i více kontroverznější a aby byl celý film podán komorněji za použití dokumentárního stylu. Takto je to jen bohužel průměrný film, u něhož jsem měl pocit z dobře odvedené filmové práce jen při scénách z Osvětimi a obžaloby postavy skvělého Timothyho Spalla. „Trouble is, what feels best isn't necessarily what works best.“ (22.04.2017)

"Nezapomněli jsme na Vás. Hlas trpících byl vyslyšen." Asi mě ani moc nepřekvapuje, že tento film se silným poselstvím nemá vyšší hodnocení a že se najdou lidé, co film označí za "odpad". Antisemitismus různého stupně je mezi námi (ve společnosti jako takové, i v myslích velké skupiny lidí) trvale zakořeněn (viz i některé "tematické" diskuze zde na csfd). Dá se říct skoro od doby ukřižování Krista. Za tu dobu měl různé nositele i různé projevy. Různé středověké pogromy, různé Dryfusovy aféry či Hisneriády to vše je součástí bolestné historie našeho lidstva, a události holocaustu tak z toho pohledu nejsou vlastně ničím tak překvapivým. A žel ani ničím, co by dalo všem těm nesmyslným projevům antisemitismu nějakou stopku. Tento film je toho jasným důkazem. Dvě knihy Davida Irvinga mám doma a četl jsem je (nebo se o to aspoň pokoušel), tak přesně vím, o co se jejich autor v těch knížkách pokouší. Dělá to přitom opravdu důmyslně a je hodně přesvědčivý. Tváří se, že zcela důsledně vychází z historických pramenů, takže pokud člověk neví, co je to za člověka, může ho čtení jeho knih opravdu hodně ovlivnit. O právním sporu se spisovatelkou a historičkou Deborah Lipstadtovou jsem už dopředu něco věděl, ale přesto ve mě ten závěrečný verdikt soudu vyvolal silné emoce. Chápu, že někomu, kdo se moc v historii neorientuje nebo ho nebaví, ten film mohl místy připadat trošku rozvláčný či nudný. Ono "soudit historii" či soudit její možný či nemožná výklad, to opravdu není pro nezasvěcené lidi nic extra vzrušujícího. A to ještě právníci Lipstadtové zvolí na první pohledu dosti zvláštní taktiku. Hlavně žádné osobní svědectví, žádné emoce, ale jen fakta. Je zajímavé ve filmu pozorovat postavu Deborah Lipstadtové (již svým jménem předurčené k tomu být bojovnicí), jak je nucena svůj boj (a své svědomí, jak říká) přenechat právníkům. A tak když v jisté fázi procesu dostane Irving prostor sdělit soudu i přítomné veřejnosti své pochybnosti o existenci otvorů ve střeše plynových komor a noviny jsou hned plné palcových titulků "žádné otvory, žádný holocaust", je člověku Deborah líto, protože vidí tu její bezmoc. O to silnější je pak ale konec s verdiktem soudu. I když je toto opravdu ten skutečný konec? Není poselství filmu spíše v té následné scéně, kdy se novináři ptají Irvinga, zda po verdiktu soudu již přestane popírat holocaust, a on na to reaguje s úsměvem slovy, že v žádném případě? Nikdy to neskončí... Smutné, ale obávám se, že veskrze realistické vyznění tohoto, alespoň pro ně, hodně zajímavého filmu. (04.05.2017)

Škoda, že tu všetko mimo súdnej siene bolo tak nudné, nezáživné a uspávajúce. Myslím, že táto téma by si zaslúžila omnoho lepšie spracovanie, hlavne keď uvážime, aký herecký výkvet sa tu zišiel, no skrátka... vzhľadom na tak vysokú koncentráciu mojich obľúbených hercov som čakal niečo ďaleko lepšie. Inak na Irvingovi je krásne vidno, ako sa na určitú tému možno pozerať dvojitou optikou, a to i vrátane niečoho tak faktograficky jasného a nespochybniteľného ako je holokaust. Priemer. 60/100 (30.07.2017)

Ako prvé som si myslel, že dôvod, prečo má tento film tak nízke hodnotenie je ten, že ho z väčšej časti hodnotia ľudia využívajúci holokaustový priemysel, alebo na druhej strane ľudia, ktorí považujú holokaust za prísne faktickú a historicky overenú tému. Po zhliadnutí Popierania holokaustu však môžem povedať, že snímok je prakticky nestranný a iba poukazuje na fakty a snaží sa o pomerne verný prepis histórie od roku 1996 až po rok 2000. To znamená, že chyba je niekde inde. Film je nerozumne nastrihaný a niektoré pasáže by som o dosť skrátil a iné naopak predĺžil - táto chaotickosť a absencia hlbšej podstaty v deji sa prenáša na diváka a tak to celé budí dojem, že film mal celkovú stopáž asi 58 hodín a tvorcovia ponechali iba to "najviac potrebné". Najväčším sklamaním je však pre mňa jednoznačne hlavná herečka Rachel Weisz, ktorá pôsobí ako neuveriteľne hysterická a emocionálne nevyrovnaná žena, ktorá pri každom hlasovom prejave cudzej osoby reaguje neopodstatneným fyzickým a duševným tykom. A takto by veru herečka v hlavnej úlohe životopisnej drámy rozhodne nemala pôsobiť. To je o filme všetko. Chcel by som sa len vyjadriť k tomu, že každý má teoreticky právo popierať holokaust, pokiaľ tým nezasahuje do osobných a vlastníckych práv iného človeka. Hoci je popieranie holokaustu na Slovensku trestné, v USA tomu tak nie je. David Irving však žaloval Deborah Lipstadtovú za to, že ho označila za rasistu a antisemitu, ktorým pochopiteľne bol. Celý tento súdny proces mi ale prišiel nesmierne zbytočný, lebo od nikoho sa vlastne nič nevysúdilo a celá grupa preživších holokaustu a neonacistov nakoniec čakala tak enormne dlhú dobu len na to, kto má pravdu? To mi príde trochu zvrátené, ale história taká nakoniec občas býva. (29.07.2017)

Tohle bylo hodně špatný... Kdyby mě nazajímalo to téma a film nevyprávěl o skutečných událostech vypnu to dost brzo. Ale stejně, článek na wikipedii bude napínavější a zajímavější než tento film. Nehledě na to, že bude o dost kratší a nemusíte sledovat postavu Rachel Weisz, která byla na uškrcení. Nebýt to podle skutečnosti, jdu okamžitě o hvězdu dolů. (20.06.2017)