Fúsi

Pokud máte rádi filmy se zasmušilou krajinou a zasmušilými lidmi, kteří dlouho nic neřeknou, je to pro vás to pravé. Jestli oblibujete filmy, kde se toho moc neděje, jste opět na správné adrese. Snímek je seversky surový, upřímný, výborně vykresluje lidské charaktery (zasmušilé, nečernobílé, s problémy), ale zábavy si u něj moc neužijete. O tom, jak se umí otisknout do diváka, bych mohla vyprávět! Dívala jsem se na něj a až v poslední třetině jsem si při jedné scéně vzpomněla, že už jsem ho jednou viděla. SHRNUTÍ: Některé vztahy jsou předurčené ke krachu, i kdybyste se přetrhli. (17.07.2019)

Příběh dobráckého obra ukazuje, jak hnusně se společnost dokáže chovat k lidem, jejichž jediným proviněním je to, že nezapadají do škatulek. Jakž takž je přijmeme, pokud jsou cool - tichý, nenápadný Fúsi si to ale vyžere doslova od všech. Čím víc se snaží, tím větší lejno dostane na oplátku. A přesto to zkouší dál. Krásně smutný film. (23.03.2016)

,,JAK JE MOŽNÝ, ŽE JSI VELKEJ A NEMÁŠ MANŽELKU?“ ... „NEVÍM“... /// Fúsi, starej vosamělej kokot, kterýho semlelo, že nějakej chlápek pigluje jeho mámu (stará píča vole…!). Islandsky strohej příběh, navíc plnej (na můj vkus) škaredejch lidí … bože, proč (?) na tohle koukám? Že je to ze života? Vo hledání lásky? – na to seru. Jelikož normální ženská by mu nedala, potkává ženu magora a já su teda zvědavej, jestli tohle vosamělý drama bude mít nějakou pointu. Aha… (ty čuráku, kdybys jel aspoň do Thajska!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Smrdím jako vodpadkovej koš. 2.) Místo metalu jsem začal poslouchat píčoviny (vona to tak chtěla…). 3.) Thx za titule „articanfan“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (19.03.2017)

Zvláštní film, který osciloval mezi hořkou tragikomedií a depresivní romancí, mě nakonec emocionálně nechytil natolik, abych uvažoval nad čtvrtou hvězdičkou. Fúsi a Sjöfn toho na první pohled měli společného asi jako Slayer a Dolly Parton, ale jejich vztah fungoval zejména díky uvěřitelným civilním hereckým výkonům obou herců. Další velice osobitý islandský film, který si vystačí s málem. (15.05.2021)

Nebojím se tvrdit, že každý máme v sobě kousek Fúsiho. Dobrého, úžasného člověka, uzavřeného ve vlastním světě neodvratitelné samoty a negativismu natolik, že je svým okolím automaticky považován za výstředního a špatného. Člověka, který si přes drtivé aroma vlastní méněcennosti neuvědomuje, že je naopak široko daleko on tím nejnormálnějším. Hořkosladký film, který svým pomalým tempem, melancholickým klavírovým soundtrackem a přesně odměřeným výkonem titulního herce pohladí po duši a vyvolá spoluúčast, přestože současně uvrhne do deprese a chceme na něj (nebo spíše na to, o čem vypovídá) raději zapomenout.... Opravuji původní větu - Kéž by měl v sobě každý kousek Fúsiho. (11.04.2016)