Victoria

(10/2016) / Racionálne úplne mimo uveriteľnej reality, paradoxne ale bizarný vývoj udalostí dokonale slúži samotnému filmu a počas neho som Victorii a jej novým kamošom veril každý krok a každú jednu vetu. Surový a autentický zážitok so zvláštnou atmosférou nočného Berlína a unikátna kamera ako bonus k tomu. (9/10) (14.01.2016)

Victoria je dielom kde námet presahuje samotné spracovanie. Príliš dlhá minutáž a s ňou zbytočne pretiahnuté sekvencie, nedostatočne motivované postavy (especially our Spanish girl), druhá klišé polovica. Žiaľ. Technicky ide určite o zaujímavé dielo a všetka česť pre hercov, ich herecké výkony sú profesionálne, avšak kotva deja samotného ich ťahá ku dnu. Victoria je však určite filmom, ktorý by som odporučil mladému potencionálne mu filmárovi, či filmovému fajnšmekrovi, isto by si mnohí prišli na svoje ! Slabších 70% (02.10.2018)

Film jako performace a je na vás, za jaký konec to vezmete. Navzdory jiným jsem naopak přesvědčen, že ona jednozáběrová metoda je tu úzce provázaná s obsahem, který by bez ní zkrátka nefungoval. Genius loci nadranního Berlína, kdy anything goes tu hraje jednu z hlavních rolí a kdo se někdy opilý a zdrogovaný sápal ranním velkoměstem zejména ocení bezprostřední věrnost první poloviny filmu, která jinak funguje jako notně přetažený úvod do vyprávění a postav. Chytrým tahem považuju, že nerodilí mluvčí se spolu dorozumívají lámanou angličtinou, čímž se paradoxně zjednodušuje jejich komunikace s divákem, která se vždy omezí na roztomile jalové holé věty a nezatěžuje nadstavbou. Což se obecně dá vztáhnout na celý film. Problém nastane paradoxně s tím, jakmile se dá do pohybu děj, kdy řadu imbecilních rozhodnutí již nelze omlouvat adrenalinem, alkoholem a drogami, zato se zvýší jejich intenzita a díky reálnému času vyprávění si jejich důsledky vypijeme v celé jejich délce. Nepříjemné napětí, které jinak z celého filmu dělá opravdový festival diváckého nepohodlí se tak mění na úporný facepalm a skřípání zubů, protože jednozáběrová metoda se již onosí a nadále ji chybí formální atrakce. Jenom tam je a jenom je to na jeden záběr. Nic víc (nic míň) . PS: na to, že na začátku filmu se šla Victoria neúspěšně vyčurat, to nakonec v pohodě dotáhla další dvě a půl hodiny. Už na škole jsem věděl, že holky chodí na záchod částečně z nudy (21.02.2016)

Hodně ambiciózní film, kde bohužel lehce vítězí forma nad obsahem. Victoria je natočena na jeden záběr nebo se alespoň tak tváří. Popravdě jsem nenašel žádný důkaz, že není. Ať už na internetu nebo během projekce filmu samotné. Kamera opravdu odvádí velký kus práce a film tak dostává na impozantnosti, díky čemuž zvládám přehlížet dějovou prázdnotu a až do očí bijící nesmyslné jednání filmových postav. Začátek by se dal přirovnat k českému počinu Hany, jenže Victoria je o hodně tříd výše. Nejde pouze o takové rádoby chytré tlachání, ale opravdu zajímavé putování nočním Berlínem, které nabere opravdu zajímavý směr. Především o audiovizuální stránce můžeme říci, že je naprosto skvostná a Grovlen s Frahmem zaslouží naprosté absolutorium. Určitě nalezneme i řadu nedostatků, ale čert to vem. Forma mě naprosto pohltila a dokázala udržet po celou stopáž filmu, která je nadstandardně dlouhá. (06.11.2015)

Stejně jako Birdman, ani Victoria nedokáže přesvědčit, že je pro ni jednozáběrový přístup něčím víc než způsobem, jak se předvést (režisér se v rozhovorech rád chlubí tím, že oproti Inárrituovi nepoužíval „neviditelný“ digitální střih a celý film se mu s herci podařilo po desetidenním zkoušení sjet na třetí pokus). Začíná přitom slibně. Navzdory zdání spontánnosti lze za výstavbou děje tušit jasný plán a ohled vůči divákovi. Během živého prologu jsou nám představeny všechny hlavní postavy, které si díky přezdívkám snadno zapamatujeme. Chytrou pojistkou proti občasným přeřeknutím a zaváháním je fakt, že většina postav po velkou část filmu nemluví svým rodným jazykem a proto musejí někdy chvíli hledat správný výraz. Na střeše dochází k nastínění potencionálního konfliktu upozorněním na Boxerovu kriminálnickou minulost. V kavárně je během autenticky intimního dialogu prohlouben vztah mezi Viktorií a Sonnem, odůvodňující dívčino následné rozhodnutí zapojit se do akce. Teprve poté, když se vyprávění začne uzpůsobovat povědomým žánrovým schématům, film ztrácí dech a téměř veškerý potenciál něčím překvapit. Jedno klišé následuje další (potřeba najít náhradníka komplice, nestartující motor, střelné zranění odtajněné až dlouho po zásahu), naprostá většina scén trvá déle než je třeba, zprvu poměrně sympatické postavy se chovají jako stále větší idioti (což by od jistého okamžiku zřejmě měla částečně odůvodňovat skutečnost, že jsou pod vlivem drog) a předvídatelný konec je oddalován řadou zbytečných kliček, které nijak neprohlubují psychologii postav ani nerozšiřují nevelké myšlenkové podloží snímku. Přes působivé technické provedení (kameraman v závěrečných titulcích právem dostal přednost před režisérem) a zručné vedení naší pozornosti střídáním větší a menší hloubky ostrosti film není dost vtahující, aby fungoval jako ukázka intenzivní „zážitkové“ kinematografie, ani patřičně motivicky bohatý a v prostředí nebo charakterech náležitě specifický (hrdinové mají sotva dost charakterových rysů na dvě a půl hodiny filmu), aby mohl být brán za výpověď o dnešním multikulturním Berlíně nebo o generaci Y. Větší ambice, větší rozpočet, ale nakonec stejně obdivuhodná prohra jako české Hany. (09.10.2015)