Victoria

Tak tohle bylo něco. Jedna slečna, čtyři mladíci, jedna zdánlivě obyčejná noc, která se mění v největší a nejnebezpečnější noc všech hlavních aktérů. Miluju filmy svým tématem zdánlivě zcela obyčejné, takzvaně ze života, které mi nenabízí nic víc než obyčejné hrdiny, jako jsem já či kdokoliv jiný, kteří se potýkají s tím, co život přinese. A ještě více miluju filmy, jejichž podstatná část se odehrává v noci. A tohle byl přesně jeden z těch filmů, ale on měl ještě něco navíc. Svým dokumentárním stylem působil zcela autenticky, takže jsem chvílemi skoro ani nedýchal a vše jsem prožíval úplně jako bych byl s těmi jednotlivými hrdiny v těch konkrétních situacích a všechno se to týkalo i mě. Záměrně nevyzdvihuji nasnímání celého filmu na jeden záběr, protože tento fakt nebyl důvodem, proč jsem na tenhle film šel do kina. Skutečně jsem se rozhodl jen na základě popisu děje a forma nasnímání byla z mého pohledu jen příjemným bonusem navíc. Ale bez zajímavýho děje by to prostě nefungovalo, a o to jde. Za celé ty dvě a čtvrt hodiny jsem se nudil jen jednou (když hrdinové lezli na tu střechu a místo dialogů hrála hudba), jinak to bylo úžasné a atraktivní od začátku do konce. Já jsem nadšen, tenhle film z hlavy jen tak nedostanu a všichni tvůrci i herci si zaslouží jednu obrovskou pochvalu a neutuchající potlesk. Bez váhání za pět hvězd. (11.10.2015)

Jak to může dopadnout, když se španělská naivka dá dohromady s týpky z ulice? + filmu přirozenost, spontánnost, dialogy - filmu pomalost, táhlost; první půlka působí jako nevinný studentský skoro "erasmácký" mejdánek, druhá je ostrým, drsným, syrovým bojem o život, jehož společným jmenovatelem je strach a zoufalost. Výborná Laia Costa, tuším, že si při filmování sáhla na emocionální dno.... (21.07.2016)

Poznáš ten pocit, ked si povieš že tuto vec si nemal vidiet na svojej LEDke, ale na plátne. Tento raz sa ma toto netýka. Totiž to, nebol som len pred plátnom, ale v ďaka kamera aj priamo vo filme. To čo tu robila réžia za kamerou nemá dneská obdobu, lebo ak poviem že bola výborná, vynásob to ešte 3x. Victoria mi bude v hlave dunieť ešte pekne dlhú dobu, a už traz viem, že je to jeden z mojich hlavných kandidátov na film roku! Single-shot masterpiece! nazdar (03.11.2015)

Himmelherrgott, kurevsky skvělá jízda! Po delší době film, kterému můžu s čistým svědomím a bez sebemenšího zaváhání napařit plný počet. A žádných 90 nebo 95%, ale plnotučných sto! Perla... ne, drahokam filmového i filmařského realismu. Skvostný scénář a skvostná forma - celý film natočený v jediném záběru. Zatímco ale Ruské arše natož Birdmanovi jsem to moc nevěřil, Victorii to věřím. Fascinuje mě představa té hektické organizační práce okolo a těch nervů, aby tvůrcům třeba nevlezl do záběru nějaký dement ("nejlépe" už ke konci filmu) a nepodělal jim to (natáčelo se dost často v ulicích). Skvostná hudba. Skvostná ruční kamera (až dodnes jsem nepoužil takhle ohavný oxymóron). Skvostní herci, neuvěřitelně uvěřitelní, ta partička přiožralých vypatlanců se opravdu chová a mluví jako nějaká skutečná partička přiožralých vypatlanců... vím sakra o čem mluvím. A ta ubohá husičkovitá chiquita Victoria, která tak úpěnlivě chce mít nějaké kamarády, a hlavně nějakého toho jakéhokoliv chlapce na páření, že se radostně přilepí na prvního přiožralého vypatlance který na ni promluví, tak ta je ještě neuvěřitelněji uvěřitelnější. A když se v jednu chvíli (v kavárně) začne drát na povrch její osobnost, povrchně vyplují na povrch její rozervané vnitřnosti a rozbalí to na piano, nestačil jsem valit bulvy. A těžkotonážní existenciální nářez pokračuje až do samého konce. Jediná trochu slabší scéna je možná ta z podzemní garáže s pány gangstery a s trochu slabší postavou pana supergangstera, který příliš často používá slůvko 'bič', no ale možná že takoví ti skuteční gangsteři opravdu jsou, ale to nevím, protože gangsterem jsem nikdy nebyl, jen přiožralým vypatlancem. (06.01.2016)

Stejně jako Birdman, ani Victoria nedokáže přesvědčit, že je pro ni jednozáběrový přístup něčím víc než způsobem, jak se předvést (režisér se v rozhovorech rád chlubí tím, že oproti Inárrituovi nepoužíval „neviditelný“ digitální střih a celý film se mu s herci podařilo po desetidenním zkoušení sjet na třetí pokus). Začíná přitom slibně. Navzdory zdání spontánnosti lze za výstavbou děje tušit jasný plán a ohled vůči divákovi. Během živého prologu jsou nám představeny všechny hlavní postavy, které si díky přezdívkám snadno zapamatujeme. Chytrou pojistkou proti občasným přeřeknutím a zaváháním je fakt, že většina postav po velkou část filmu nemluví svým rodným jazykem a proto musejí někdy chvíli hledat správný výraz. Na střeše dochází k nastínění potencionálního konfliktu upozorněním na Boxerovu kriminálnickou minulost. V kavárně je během autenticky intimního dialogu prohlouben vztah mezi Viktorií a Sonnem, odůvodňující dívčino následné rozhodnutí zapojit se do akce. Teprve poté, když se vyprávění začne uzpůsobovat povědomým žánrovým schématům, film ztrácí dech a téměř veškerý potenciál něčím překvapit. Jedno klišé následuje další (potřeba najít náhradníka komplice, nestartující motor, střelné zranění odtajněné až dlouho po zásahu), naprostá většina scén trvá déle než je třeba, zprvu poměrně sympatické postavy se chovají jako stále větší idioti (což by od jistého okamžiku zřejmě měla částečně odůvodňovat skutečnost, že jsou pod vlivem drog) a předvídatelný konec je oddalován řadou zbytečných kliček, které nijak neprohlubují psychologii postav ani nerozšiřují nevelké myšlenkové podloží snímku. Přes působivé technické provedení (kameraman v závěrečných titulcích právem dostal přednost před režisérem) a zručné vedení naší pozornosti střídáním větší a menší hloubky ostrosti film není dost vtahující, aby fungoval jako ukázka intenzivní „zážitkové“ kinematografie, ani patřičně motivicky bohatý a v prostředí nebo charakterech náležitě specifický (hrdinové mají sotva dost charakterových rysů na dvě a půl hodiny filmu), aby mohl být brán za výpověď o dnešním multikulturním Berlíně nebo o generaci Y. Větší ambice, větší rozpočet, ale nakonec stejně obdivuhodná prohra jako české Hany. (09.10.2015)