Julieta

Z filmu som si maximálne odniesol len majestátny pohľad na Adrianu Ugarte, a nič viac, nič menej. Pedra extra nevyhľadávam, ale viem, že má kvalitné snímky, ktoré každému sadnúť nemusia pre spôsob, aké postavy sa v nich vyskytujú, tu nie sú žiadni homosexuáli, transvestiti, ale klasický heterosexuálny pár, ktorý čelí životným skúškam... Dá sa vlastne povedať, že vzťah matky a dcéry sa tlačí do popredia, lebo otca postihlo tragické nešťastie na mori. Odohráva sa v dvoch časových rovinách s postavou Juliety Arcos, ktorá sa vracia do minulosti, spred 25. rokov, keď sa začne hrabať vo svojich starých myšlienkach, ako stretla fešáka vo vlaku, a odvtedy vznikla láska a dcérka Antía. S prestrihmi sa vraciam taktiež do súčasnosti k dospelej Juliete s tvárou Emmy Suárez, kde s postupne pribúdajúcimi rokmi, sa menia aj postavy, de - facto, herci, ktorí ich stelesňujú, čo je pre mňa ďalší rušivý element, na to, že sa snímok odohráva v 2. časových dekádach, sa málo nakladá s dostatočným vybudovaním atmosféry, aby bol divák dosť zaujatý, ja som tak, ledva na pol cesty, skrátka, nudil som sa miestami, ako pes ! Film je o komplikovanom vzťahu matky a dcéry, ktoré sa od seba odcudzili, kde cesta späť býva väčšinou extrémne ťažká... O matke, ktorá sa mi páčila, som sa dozvedel pár vecí, o dcére takmer nič, a tak pozerať sa na tento film, je dosť problematické, už len z toho dôvodu, že mi až tak nesadol, ako som si sprvoti predstavoval... (17.09.2016)

Pozrieť si film tesne po prečítaní predlohy je o niečom inom, ako nevedieť o predlohe nič. Niekedy je to zážitok lepší, inokedy horší, vždy ale rozdielny. Almódovar začína tam, kde takmer končí tretia poviedka, pričom prvé dve a časť tretej je prerozprávaná v retrospektíve. Udivilo ma, ako sa scenár drží riadkov knihy, i keď zmeny tu sú. Trochu zamrzí, že sa Almódovar nerozhodol nakrútiť film v Kanade podľa Munroovej hrdiniek a hrdinov, bola by to preňho zmena. Ale nakoniec na tom nezáleží. Popravde som si z filmu odniesol silnejší zážitok než z poviedok, vnútorný pocit viny za smrť a osud dcéry vo filme rezonuje o niečo silnejšie, ale to je iba subjektívny názor človeka, ktorý o niečo viac preferuje kinematografiu pred literatúrou. (07.09.2019)

Až v tomto filmu jsem si uvědomil jak je červená krásná. A to už jsem jí vnímal v Sin City a v Americké kráse. Nechal jsem se kochat touto barvou která pulzovala celým filmem a dodávala mu krásné umělecké pozadí. Červená barva je neoddělitelnou součástí tohoto srdcervoucího příběhu, vyjadřující lásku, teplo, vášeň, vztek, nebezpečí. Umělecké dílo, v kterém něco chybělo : 70%. (26.03.2017)

Tak a teď můžu hrdě říct, že jsem viděl všechny filmy Pedra Almodovara. No a když koukám na svá hodnocení, až na dvě výjimky mě všechny filmy do roku 1997 nebavily. Pak ale jakoby Pedro začal točit o několik levelů lépe a od té doby mě zase všechny jeho filmy (až na výjimku o teploušském letadle) velice bavily. Julieta zde na jeho poměry není nějak extra dobře hodnocená, nicméně pro mě se jedná o vynikající drama a hlavně po odchodu Julietiny dcery mě to vtáhlo tak, že jsem si říkal, bože ať to ještě neskončí, protože to, na co čekám ještě nepřišlo. (10.03.2019)

"Říkal jsem si: "Tak krásná žena a tak sklíčená."" Vytříbené obrazové kompozice v podmanivých záběrech, umocněné takřka všudypřítomným kontrastem červených a modrých odstínů, jejichž symbolika přítomnosti i minulosti, stáří či mládí, smutku nebo radosti, ale hlavně viny versus odpuštění nenápadně doplnila celý příběh vyprávěný prostřednictvím víceméně nezajímavých dialogů ve víceméně zajímavých scénách, mezi něž bezpochyby patří ta s jelenem, jehož upřený pohled jakoby předznamenával nešťastné události, které tak osudově zasáhly do života hlavní hrdinky tohoto filmu. (18.08.2016)