The Blackcoat's Daughter

Nepopieram, že "February" od úvodu vďaka pochmúrnej forme zobrazenia či hudobnému doprovodu nepôsobí "light-ovo dark", no priznám sa, že som sa kvôli mätúcim "flaschbeckom" zo života viacerých postáv miestami strácal, a tak chytiť sa nejakej nitky v príbehu nebolo tak jednoduché ako som sa pôvodne domnieval. Odstupom času som však pochopil, že divák musí byť trpezlivejší a "všetko sa nejak vysvetlí", pričom pokiaľ je vyznávačom skôr atmosférických počinov, než "gore festu" plného násilia či akcie, je dosť pravdepodobné, že si príde na svoje. Ja osobne som spokojný. Zhruba od polovice snímku som pochopil o čo ide, pričom ma veľmi potešilo o aký druh hororového subžánru sa jedná. Nie je to však klasicky spracovaná, komerčná "posadnutosť". "February" nedisponuje prvkami ako je mimoriadne gore, lak, či dlhočiznými pasážami v ktorých sa kňaz v rúchu oháňa svetenou vodou a krucifixom, no spolieha sa na psychologickú stránku a budovanie atmosféry, pričom najväčším plusom je snaha tvorcov o spracovanie snímku, ktorý pôsobí s plnou vážnosťou serióznym dojmom. Takže nakoniec z čistého bohapustého priemeru silné 3, respektíve slabšie 4. Popravde, ani sám neviem - 69% (11.06.2016)

I přes lehké ambice režiséra a dost možnou pointu k závěru, hodnotim film jako nekompromisní odpad, protože se to nedalo sledovat. Proč bych se já divák měl starat o dění ve filmu, když má film až unavující, táhlé dialogy? Mě prostě přišlo, jako kdyby ani jednoho zdejšího herce nebavilo předstírat nějakou mimiku. Nevim, zda je to skutečností, že během natáčení bylo šíleně pod nulou, ale to neobhajuje podstatnější problém a to, že Perkins není schopnej vtisknout duši filmu a zejména absolutně nejzákladnější prvek, bez kterého žádnej film nefunguje: ZÁBAVU. Podobnej případ, jako u nedávného Hold The Dark. Místy se Perkins snaží o nějakej art shit, ale měl by si uvědomit, že s televizním, podprůměrným vizuálem to celé působí nepřehledně, tmavě, a především hnusně. A není to myšleno ani v dobrým: jindy mi levnější vizuál u filmu vyhovuje, mám radši když jsou psychologický strašáky fakt hororové a necítím se komfortně při sledování tohohle žánru. Tady to však ruší, protože jsou zde nekonečně dlouhé záběry na sníh a akorát vyniká ta nekonečně ubíjející nuda a jak hnusně obraz vypadá. Všiml jsem si, že Kirkwoodová s kamerou se snaží navodit pocity rámování, ale většinou je hlava postavy utopená v tom nejtemnějším rohu záběru a fakt nevim, co si z toho přesně mám vzít. Samozřejmě: pohrdám i stylem tohohle vyprávění, kdy se týpek zeptá holky na primitivní otázku a té trvá asi 2 minuty než odpoví "yes" a mezi tim čumí na podlahu. Soundtrack opět dokonale vydírá: viděl jsem v místním komentáři srovnání s mým oblíbeným lovecraft filmem, Black Mountain Side. Zmíněný horůrek měl však určitý přesah, nemusel vyvolávat na sílu pocity strachu, klaustrofobie, paranoii a psycha hutným, ambientním soundtrackem. Nemám nic proti minimalistický hudbě, ale zde každá scéna působí předvídatelně. Prostě se stačí soustředit na to, jak zesiluje a dá se bez problému připravit na to, že TEĎ A TADY se NĚCO odehraje. Black Mountain Side se navíc mohl opřít o dynamické dialogy, zajímavou tématickou plochu v podobě archeologie, trošku gore a sympatické obsazení. Tady máme pár pěkných holek, ale ..... hej, já na horory koukám, abych se u toho bál, né abych si vychvaloval jak hezký holky zde jsou. Problémem filmu není to, že se vlastně nic neděje - vadí mi, že i to nic režisér nikam neposouvá a každá scéna působí absolutně prázdně, nezajímavě a vyhořele, "díky" nic neříkajícím dialogům. No jo, nevim co má ve mě vyvolat rozhovor mezi brunetou a blondýnou, co říká aby si nedělala srandu ze smrti rodičů, když jí druhá odpoví, že krásně voní. Pointa?! (28.10.2018)

Klasický zástupca súčasného trendu art-house hororov s dôrazom na pomalú "slow-burn" atmosféru, ambientnú hudbu a dlhé statické scény. K tomu snežná výprava a fajn casting na čele s ako vždy rozkošnou Emmou Roberts a hororová istota je zaručená. Nie tak rýchlo. Na rozdiel od It Follows či The Witch je February totižto iba generická kópia skutočne prelomových filmov. Oz Perkins iba skladá film z kúskov iných filmov a absenciu originality sa snaží zakryť nechronologickým vyrozprávaním príbehu a riadnou dávkou nezodpovedaných otázok, čo je klasický trik tvorcov bez talentu. (19.06.2017)

February vyžaduje tak trochu svatou trpělivost, ještě zhruba ve dvou třetinách stopáže jsem byl přesvědčen o spíše průměrném hodnocení. Pak ale postupně začne skládačka zapadat do sebe a v posledních pár minutách se Perkins vytasí s velmi zajímavou a ne zcela jednoznačnou pointou, která otevírá dveře k poprojekčním debatám. Očekávám tu komentářový shitstorm, protože značná část publika to možná nepochopí už na elementární úrovni, a část těch, kteří pochopí, bude mít výtky k některým tvůrčím rozhodnutím, díky nimž film může fungovat tak, jak fungovat chce. Ono to vážně je lehce vychtěné, ale já s tím nemám problém, protože výsledkem je netradiční pojetí profláklého posedlostního hororu. Kéž by takových bylo víc. Nadto i debutující režisér předvádí až překvapivě silný výkon, dává snímku zajímavě nervní a temnou atmosféru. Je z toho cítit taková znepokojivá prodchnutost zlem, i když se třeba zrovna nic moc neděje. Nemůžu se dočkat, co přijde dál. Jo a bacha na jeden ze zdejších dosavadních grafomanských blábolů, jehož autor film, obávám se, nepochopil, ale bystřejší čtenáři by mohli kvůli části jeho blábolu přijít na určité věci dřív, než je pro plnohodnotný zážitek vhodné (a pokud mu křivdím a pochopil, pak je debil, že do komentu něco takového napíše a potenciálně kazí ostatním překvapení... takže si nevybereš). (10.06.2016)

Skoda ze je to takje neprehladne a az hodinu trva nez sa nieco rozbehne. Potom to uz ide, len sa jaxi kopia nezodpovedane otazky- nejsem filmovy teoretik a nechce sa mi u filmu premyslat - staci mi casto klasicek vysvetlenie pre laika - nedouka. Cize staci mi ze sa tam veci hybu a su pekne vysvetlene . 50 % (10.02.2019)