Pieseň mora

Už Brendan a tajemství Kellsu mě přesvědčil o tom, že Tomm Moore je tvůrce, jehož tvorbu stojí za to sledovat. Je radost vidět film, který umí pracovat s pohádkovými motivy a oslovovat jimi i dospělé, aniž by se musel opírat o berličku popkulturních vtípků. Film, co dokáže chytře spojit irskou mytologii s přítomností, dokáže se vyhnout lacinému sentimentu a přitom vypráví příběhy, které k citovému vydírání přímo vybízí. Bonus pak představuje originální výtvarné zpracování, které se vymyká nejen tomu, co v kresleném filmu prosadil Disney, ale i standardům současných amerických animáků a počítačové grafiky. Za sebe zvedám palec nahoru a snad jen přidám varování: Píseň moře není svým zpracováním příliš vhodná pro malé děti a to nejen proto, že se u nás promítá v originálním znění. Baladický příběh a myšlenková hloubka osloví spíš ty odrostlejší. Celkový dojem: 90 %. (10.04.2015)

Pokud jste odkojeni pixarovskou anebo disneyovskou animací, budete na Píseň moře koukat asi jako na zjevení. Pro mě je tento styl však nehorázným osvěžením, že ne všichni na západě (a v posledních letech vlastně nejen tam) neblázní s těma infantilníma omalovánkama. Protože ať už Brendan a tajemství Kellsu, tak i Píseň moře, to je pastva pro oči, každý jeden záběr by jste si nejraději nascreenovali, vytiskli a pleskli na stěnu, tomuhle já říkám umění. Krásný, napínavý a hlavně zajímavý příběh vás vcucne, ani nebudete vědět jak (pro mě ještě zajímavější než zmiňovaný Brendan). No a psát tu něco o hudbě, to je zbytečná ztráta písmenek, protože ta je jedním slovem úchvatná, byť v případě titulní písně se mi víc než originál od Lisy Hannigan líbí její česká verze v podání Markéty Irglové. A nezapomeňte- bacha na sovy! ;-) (21.03.2015)

CITÁT - Malé víle ruku dej.......... Tak tohle je krása, srdce mé zaplesalo. Krásné barvy, magický hudební doprovod a dojemný příběh. CITÁT - Až se narodí, budeme kamarádi............ Příběh o smutku, lásce, kráse, přátelství a štěstí. Příběh o strachu, který z vás udělá sobce. Příběh o tom, že držet smutek je velmi nebezpečné. CITÁT - U mě v autě ani doma se brečet nebude............ Příběh je plný dobrodružství a nádherných situací. (17.09.2015)

Kouzelné. Ne sice tolik, jako Brendan a tajemství Kellsu, ale pořád dostatečně na to, aby divák odcházel z kina s pohlazenou i rozjitřenou duší a potěšen, že viděl "jiný" animák. ____ Svět keltských pověstí se propojuje se současným trápením jedné neúplné rodiny a nepředkládá jednoznačně, co je dobro a co zlo. A i když je konec nadějný, nepostrádá smutek, protože bytosti z bájí navždy opouštějí tenhle svět, kde pro ně zbývá místo už jenom ve fantazii nebo v úkrytu na začmouzeném kruháku. Svět tak ztratil jedno ze svých magických kouzel, ale s tím se už nedá nic dělat. Film jenom konstatuje fakt, protože kdo dneska doopravdy věří bájím? (Mezi námi, malá naděje zůstává - na Islandu věří ve "skrytý národ" více než polovina obyvatel. A jestli mýtické postavy odešly na Island, vybraly si překrásný kraj pro svůj poslední azyl.) (31.03.2015)

Já si tím svým hodnocením nejsem jistý. On je to pro mě rozpor srdce a rozumu, což se mi u nějakého filmu stalo asi poprvé. Když to budu hodnotit podle srdce, bylo by to asi takhle - zapůsobilo to na mě hodně, animace byla pěkná, příběh mi přišel velmi zajímavý, postavy byly zajímavé všechny, ale sympatie jsem měl především k těm hlavním postavám, tudíž jsem jim v tom dobrodružství fandil a hodně se mi líbilo i to, že zde vlastně není žádná vyloženě zlá postava. A ta scéna, ve které zpívá tulení víla, je naprosto úžasná a opravdu jak z jiného světa. Dal bych bez váhání 5*. A teď rozum - animace ušla, ale v dnešní době, kdy kreslené animáky skoro už nejsou, je to nutné ocenit. Příběh nebyl špatný, akorát na mě byl místy až moc mytologický, ale tak dejme tomu, s tím takový problém nemám. Sympatie k postavám jsem měl, tu taky žádný problém nevidím. Já ho však vidím jinde - a to v tom, že ten film strašně hraje na city tím vysokým počtem dojemných scén a pak taky se snaží dobýt srdce skrze všechnu tu roztomilost - když si vezmu všechny ty tuleně, nebo tu Saoirse, kterou se tvůrci snažili naanimovat co nejroztomileji, ať byla zrovna člověk nebo tuleň. Tohle přesně mi na tom filmu vadí, na diváka to jde přes city a roztomilost. Kdyby to bylo aspoň trochu humoru, ale on tady není. Jinak ten konec je jak z Medvědích bratrů, akorát bez zpívání. A taky tam jsou nelogičnosti - ten malej kluk je evidentně syn té svojí matky, takže by měl být taky z půlky tulení... princ? Vílák zní hrozně. A ten otec, kde se se svojí manželkou seznámil, proč s ním vůbec byla? Kvůli tomu, aby zplodila tulení vílu? Ale co pak ten kluk? I když, dalo by se odvodit, že se seznámili asi tak, že ona předstírala, že je nějaká malířka, ale to jenom odhaduji, stejně i tak by zde byly nezodpovězené otázky, není to domyšlené. Ale jinak ano, Píseň moře tak nějak zasáhla i moje srdce. Fakt tvůrci, gratuluji, moje kamenné srdce se na chvílu probralo. Ale pak je tu rozum a ten má problém s tím, proč mě to tak dostalo. A teď se mám rozhodnout, na jakou stranu se přikloním a já prostě nevím. Zatím zde nechám 4*, to mi přijde takové mezi, ale ještě uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě (akorát většinou, co tuhle větu napíšu, nechám hodnocení stejné i potom, takže se to nejspíš nezmění, ale co já vím). 4* EDIT: Tak nakonec tomu těch 5* fakt dám. Málokterý animák na mě takhle zapůsobí. Možná toho budu v budoucnu litovat, ale je to jenom hodnocení. Jinak je to pro mě další důkaz, že se na Oscary nedá dát, když cenu za animák místo toho vyhrála nevtipná a přeceňovaná Velká šestka. Takže, 5* (22.02.2020)