Viviane sa chce rozviesť

„POZNEJ SVÉ MÍSTO, ŽENO…“ /// Průvodce rozvodovým řízením Židů. Tohle stačí vidět, páč prožít… Absurdní, dlouho trvající divadlo o několika (soudních) dějstvích. Konverzačka, ve který je spousta keců vlastně vo hovně. Melou si tady všichni to svoje a snad i proto jde o kus pro silný povahy, který dokážou ocenit herce a dialogy (monology). Absurdní, neuvěřitelný, ale fakt dobrý divadlo, ve kterým oceňuju nahlédnutí do kultury jiný země, ve který si nikdo nedovoluje pochybovat o schopnostech soudu, udělených jak nebem, tak zemí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vybudovat židovský domov, který povede ke slávě Izraele. 2.) Jsem chytrá žena a proto držím ústa zavřená. 3.) Thx za titule „KenoL“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.08.2015)

Asi první izraelský film, který ve mně hlodal ještě nějakou dobu po shlédnutí. Ono téma snad musí hlodat v každém, protože to, jak se v Izraeli staví k manželství mi rozum opravdu nebere. Herečka Ronit Elkabetz tu hraje naprosto dokonale postavu v manželství, která se chce nechat rozvést. Manžel ale nechce a dělá ji ze života peklo. Aby se mohla rozvést, potřebuje svolení manžela a i židovského soudu, kde v ani jednom případě ji nikdo není nakloněný. Byl jsem v šoku, jaké praktiky v současné době v Izraeli fungují. Takové nepatří do západního světa a film na tento zákon naprosto skvěle poukazuje. Dialogovkou, která se odehrává převážně v soudní síni a celé dvě hodiny nenudí. Stačí po první půlhodině přijmout způsob vyprávění a pak už se jenom budete vézt a němě zírat... (11.02.2018)

Asi musím otvorene povedať, že toto nebol asi film pre mňa. Napriek veľkému množstvu kultúry a silného procesu nemá z toho človek moc filmové pocity. A veľmi často som sa pristihol, že film ma nudí. Keď sme sa dostali už k procesu ako takému, začalo to byť o niečo zaujímavejšie, no i tak som nemal pocit, že by ma film o niečo viac bavil. Pre mňa veľké sklamanie, no viem pochopiť ľudí, ktorí toto dielko ocenia. A rešpektujem to. Update 3.7.2015 - Po tom, ako som film nechal ešte trochu ustáť v hlave, jednu hviezdu ešte pridávam. Koniec koncov treba uznať herecké kvality filmu, dobrú atmosféru, a že sa podarilo z neho dosť vyťažiť na to, že sme sa ocitli len v dvoch miestnostiach. Nie je to podľa mňa až tak super ako napríklad "Locke" kde sa celý dej odohrával v aute (osobne mal ten film trošku viac príbehu podľa mňa), no dodatočne chcem ešte tieto kvality vyzdvihnúť. A celkovo teda film dostáva 3* (30.06.2015)

Po třech měsících... Rozchod Nadera a Simin po izraelsku. Je doslova zarážející, kolik toho mají íránská a izraelská společnost společného vlivem své patriarchální podstaty. Absence emancipačních snah, Blízký východ v jednom obrovském kotli taví lidská práva a speciálně práva žen, nehledě na hranice, národy, země... Tvůrci natočili strhující konverzační snímek, naprosto bezezbytku vytěžili všechny přednosti tak hojného subžánru soudního dramatu, čehož základem je mistrně napsaný scénář a nadhodnotou použití symboliky, jemných náznaků proměny obuvi, oblečení a jejich barevných odstínů... Po třech měsících... (29.09.2015)

Jste-li živočišná židovská pichna, co v sobě touží mít kus chlapa trochu častěji než jednou za pět let, rozhodně se nevdávejte do Izraele za rabína. To vám totiž zbydou jen oči pro pláč, kunda jen pro občasné vrhy malých sionistů a tu akutní angínu klitoris si můžete léčit leda tak svitkem Tóry. Moc hezká, poučná a vcelku zábavná sonda do Kocourkova bezprecedentních blízkovýchodních okupantů, kteří se údajně považují za moderní a demokratický stát, nicméně občanské právo se tu stále nevyhrabalo z 16. století. Mimo jiné i o rozvodech zde rozhoduje soud patriarchálních, vypláchlých fundamentalistických kudlanek, nejvyšší judikáty jsou ty Jehovovy a jako precedenty se uplatňují biblické výjevy. Holt rozum nad tmářstvím a lidovými pohádkami ještě ani ve 21. století nezvítězil všude a milí Izraelci si rozhodně nemají se svými nedobrovolnými a neméně pokrokovými islámskými sousedy v podstatě co vyčítat. Nechci malovat Mohameda na zeď, aby mi náhodou nějaký pomatený mazlík s chutí na prznění stáda přičmoudlých panen nezaútočil na redakci, ale děsím se každého uskupení blízkovýchodních náboženských fanatiků, které vlastní skoro dvě stě taktických jaderných hlavic a jehož právo na vlastní území vzniklo podobně, jako by se dnes například Gótové usnesli, že v dobách, kdy začaly uhelnatět plavuně, hnáni predestinací Odinových run dobyli Řím, tudíž je jejich, a na tomto základě by hrstka švédských skinheadů anektovala Vatikán. (18.07.2015)