Jan Žižka

Maximum dronů, minimum emocí. Žižka těžko může držet krok třeba s Gladiátorem nebo Statečným srdcem. Je nevýrazný, uskákaný, nijak epický, s četným výbuchem explicitního násilí, které ale nic nezachrání. Kamera je při bitvách pořád v pohybu, ale přechody z celků do detailů jsou nepřehledné, trhané, divák místy netuší, kdo zrovna komu řeže kus těla. Petr Jákl nicméně zaslouží obdiv, co se týče efektivity výroby – ač nejdražší český film, v porovnání s Hollywoodem jsou to pořád drobné. Středověk je tu coby solidně přesvědčivý bahnitý hnus dějin, ovšem postavy spíš pobíhají po podzimně zbarvených lesích. Hlavně ale podivně pobíhá děj: mocenské hrátky o trůn jsou neohrabané, protivníci si vyměňují zajatce, tlupy žoldáků se zvláštně přesouvají, Michael Caine na čas zmizí ze scény, aby se se šípem v břichu najednou zase objevil, spolubojovníci Žižku zradí, ovšem záhy k němu všichni vzhlížejí jako k onomu velkému vojevůdci... Celkově bez šťávy. (15.10.2022)

Nedělal jsem si iluze ohledně nějaké autenticity, historičnosti, apod. Bylo mi jasné, že film bude hlavně o soubojích, ale přesto výsledný dojem navzdory minimálnímu očekávání pokulhává. Doufal jsem v nějaké nastínění Žižkovy budoucí motivace pro zapojení se do válek ("Unus ex mille electus (Hledání Žižkovy duše)"), atd. Jákl přinesl takovou akční lovestory zasazenou do historického prostředí, použil řadu skutečných postav a lehounce se dotkl opravdových dějinných událostí. (20.03.2023)

Veskrze nesnesitelně nudná a úmorně dlouhá kýčovitá sračka, ve které jsem od první minuty absolutně nechápal, o co tam jde, podobně jako jsem byl absolutně ztracený i v jednotlivých postavách (měl jsem problém vůbec poznat, kdo je samotný Žižka). Umíral jsem u toho nudou a měl celou dobu pocit, že sleduji dokonale genericky zaměnitelnou dobovou slátaninu, jakých se točí tuny, neboť současné publikum té středověké šmíry (respektive konvence, jak je obraz středověku ve filmech prezentován, která se hroutí při prvním záběru na současný les) stále nemá dost, zdá se. V anglické verzi, v níž jsem to zhlédl, to navíc dostává i nádech bezděčné směšnosti, když člověk slyší okoukané české herce odříkávat repliky v angličtině. Přiznávám, že středověk jsem vždycky nesnášel a Žižka mě nikdy nezajímal, takže jsem se tomu asi měl vyhnout, ale člověk si stejně nedá říct, a pak to takhle dopadne, takže dobře mi tak. (06.11.2022)

Malé vítězství lze spatřovat v tom, že Jan Žižka ani chvíli nepůsobí nechtěně směšně, což jsem se trochu bál, že bude. Produkčně je film zaopatřený solidně, zásadně ale selhává ve vyprávění. Já jsem se do toho příběhu prostě nedokázal dostat. Je to nepřehledné jak na úrovni celého toho dramatického oblouku politického pletichaření, tak i na úrovni jednotlivých scén (v nichž by bylo záhodno chápat kdo, kde, kam, ale ne vždy to chápat jde). Co funguje obstojně, to jsou sekvence s brutalitkami. Mohla to bejt solidní 80minutová špinavá středověká řezničina, ale když tu byly ambinace na větší hollywoodskej spektákl, tak holt bohužel. Mimochodem, já vlastně fakt nechápu, proč někdo natáčí film "Jan Žižka", přičemž si ze Žižkova života vybere období, o němž nikdo nic neví, takže je děj kompletně vyfabulovaný. Nekritizuju to ve smyslu, že bych to promítal do hodnocení, jen to zkrátka nechápu. (17.10.2022)

Jákl se možná může opájet nějakou historickou věrohodností a že například ve Statečném srdci měli Skotové kilty, dříve než se začaly nosit. Jenže právě díky těmto věcem divák velmi snadno rozezná kdo je kdo uprostřed válečné vřavy. U Jana Žižky jsem byl absolutně zmaten, kdo s kým a kdy. Přišlo mě že celý film se stále jen intrikaří a pořád někdo někoho zrazuje. Jak se říká, "bol som z těho volaký zmatěný." Každopádně je potřeba ocenit Jákla že to zkouší prostě úplně jinak než většina ostatních tvůrců. Jestli se na to dá nebo nedá dívat je už pak věc trošku jiná. 40% (30.12.2022)