Sicario: Nájomný zabijak

Intenzivní procedurálka, jenž tahá ze všech složek ten nejlepší možný koncentrát, který v kině vtáhne audiovizuální palbou, a s odstupem několika dní nechá dozrát i šťavnaté myšlenkové pochody, důmyslně se schovávající za strohou historku o střetu mladé idealistky a protřelých pardálů protidrogového boje; takhle sešněrovaných sto procent parádní filmařiny se vidí málokdy, hned bych tomu začal házet lopatou nablýskané sošky. (04.11.2015)

Po velmi dlouhé době se fanoušci dočkali Benicia Del Tora. Konečně v dobré roli. I když hru zprvu rozehrávají Bluntová s Brolinem, vedení brzy převezme právě Del Toro a pak už je to jen o něm, alespoň já to tak bral. A můžu jen potvrdit, že jsem si to náležitě užil. Jako bych se ani nedíval na film, ale na okamžik opět stanul na horké mexické půdě. A že tu byla kurva hodně horká. Kurva realistický film. Jako by se ani nejednalo o fikci, ale vstup do reality. A ta pulsující hudba, co to bravurně podkreslovala. Jedním slovem vynikající. No jasně, chvála patří také kameře. Každý si všimne proč. To se prostě musí vidět! (29.12.2015)

Dělalo mi problém se trochu líp orientovat v tom, co se sakra děje, ale to hlavní hrdince Kate taky, takže to možná k prožitku nebylo na škodu. Film bych popsala slovem "úderný." Skvělý vizuál a hudba, ta je minimalisticky hypnotická. Akce je nekompromisní a na nějaký soucity se tady fakt nehraje. Dost na mě zapůsobila celá ta poloha křehká (i kdyby třeba vycvičená) Emily Blunt versus ultra násilí a ultra hnus. A s ní se teda fakt nepářou. Kdo je absolutní boss filmu je samozřejmě ďábel Benicio Del Toro, jak už je u něj zvykem. Konec překvapivý, napínavý, ale myslím, že točit dvojku nebylo nutný. (07.05.2021)

Intenzivní akční krimithriller, který zrazuje protagonistku i diváka. Sicario se po většinu času tváří jako chirurgicky přesný procedurál typu Zero Dark Thirty, poskytující nám dostatek informací a věnující zvýšenou pozornost přípravě a provedení jednotlivých akcí, jež vedou k dalším akcím, nikoli vztahům mezi postavami. Ve skutečnosti skoro po celou dobu sledujeme revenge movie v duchu Fordových Stopařů, který nám ovšem tají, kdo se mstí za co (resp. že se vůbec někdo mstí). Přísun informací je ve skutečnosti výrazně omezený (oba brutální výslechy, kdy v náznaku neomezené narace na chvíli opouštíme hledisko hlavní hrdinky, končí dřív, než se něco podstatného dozvíme) nás staví do stejné pozice jako Kate, nacházející se v cizím, výlučně muži ovládaném prostředí. Po celý film se marně snaží pochopit, jak – slovy Javiera – „fungují hodinky“ a nahlédnout pod povrch, namísto toho, aby jen sledovala ubíhající čas. Stejně jako v nekompromisním prologu, kdy jen tak tak uhne výstřelu z brokovnice a dozví se díky tomu, co se skrývá za zdí, má ale i po zbytek filmu hlavně velké štěstí a nulovou kontrolu nad tím, k čemu kolem ní dochází. Protagonistčině omezenému přístupu k informacím odpovídá snímání některých dialogů v celcích, dávajících vyniknout její bezbrannosti vůči nepřátelskému světu, v němž se octla. Sicario je především chytrou, bravurně rytmizovanou žánrovkou s některými z nejpůsobivějších akčních scén roku (jedna z nich prozrazuje stejně jako finále Zero Dark Thirty inspiraci videohrami), která na nás hnus, nepřehlednost a nebezpečnost války s drogovými kartely přenáší zejména stylistickými volbami a strukturou vyprávění. Kdybychom k němu přistupovali jako k psychologické sondě nebo komplexnímu portrétu poměrů na americko-mexických hranicích (à la Traffic), zřejmě by neobstál. Zvýšená pozornost věnovaná od začátku jednomu mexickému policistovi slouží čistě utilitárně zejména k posílení naší emocionální angažovanosti (a zajištění silného posledního záběru), nikoli k nabídnutí plnohodnotného pohledu z druhé strany. Zlo, kterému zde postavy čelí má podobně unikavou podobu jako v thrillerech Michaela Manna (jehož práce se zvukovým designem během přestřelek je neméně precizní), zatímco westernovou ikonografií a nekompromisním (a ani trochu cool) přístupem k násilí Sicario asociuje filmy Sama Peckinpaha. Vlastně i tematizace (oproti dřívějšku mnohem méně zřetelné) hranice mezi civilizací a divočinou a jejího překračování a posunování, dělá ze Sicaria jeden z nejlepších Mexikem načichlých revizionistických westernů od Divoké bandy. 85% (23.10.2015)

Musel som si pustiť soundtrack a “fascinovaný” hodinu streetviewovať Cuidad Juárez. Majstrovsky sfilmovaný, ultra atmosferický výlet do menej pohostinných americko-mexických kútov. Výborný Josh Brolin, po dlhej dobe rola hodná talentu a démonickeho rozmeru Benicia Del Tora. Prvá polhodina vtiahnutia do situácie, prostredia a oboznámenia s novými kolegami predstavuje najdetailistickejšiu možnú réžiu, presahujúcu talent a perfekcionismus Davida Finchera (áno, a za tým si stojím). Preto škoda, že počiatočný drajv a prísľub niečoho nevídaného kvôli scenáru postupne oslabnú a výsledok je niečím iným, že by sme si priali. Hlavná postava idealistickej FBI agentky má reflektovať zhrozenie diváka nad pravidlami džungle vo vojne s mexickými kartlemi. Byť šéfom teamu v tejto vojne, okamžite ju vyhodím, aby zbytočne nebrzdila dejový vývin potenciálne nezabudnuteľnej filmovej jazdy a neodkláňala pozornosť od toho podstatného v nej. Ale scenárista, ktorý ju vidí ako menej znalú drsnosti pomerov medzi Juarezom a El Pasom než priemerného diváka zo strednej Európy, na nej postaví dramaturgické jadro príbehu (!). Škoda, Sicario malo vďaka Villeneuveho réžii nakročené na film roku. (23.10.2015)