Motýle

Rozhodně pozoruhodný - a vyloženě výstřední - filmový počin, který to diváku nijak neulehčuje a který si říká o opakované zhlédnutí a hlavně o dlouhé rozvažování a zrání výsledného dojmu v hlavě. Za sebe třeba nezastírám, že mě film převážně nudil a že jsem si nad ním během jeho distribuční premiéry v kinu Oko dosti zoufal (ostatně dva lidi přede mnou se po pár minutách zvedli a vzdali to, čemuž se nelze moc divit - rozhodně to není film pro každého). Na druhou stranu bych byl strašně opatrný smést tento film jen tak lehko ze stolu jako přeartovanou nudu, eventuálně se uchýlit k druhému extrému, který zde předjímá kolega anicin ("pseudointelektuálové tu jistě budou vyzdvihovat zdlouhavý artový surreál" - haha, to je docela vtipné). Za sebe si rozhodně myslím, že je to neobyčejně sofistikovaný a komplexní film, v němž se vše bortí a vnitřně destruuje - vše, co je v něm prezentováno, je následně zesměšněno či zpochybněno. Nic není takové, jak se jeví na první pohled, vše může být docela jinak, a film se po této stránce otevírá mimořádně velkorysému poli intepretace. Není to ani psychologická studie lesbického vztahu jako Život Adele, ani surrealistická hříčka ve stylu Švankmajerova krátkého filmu Historia Naturae, a ani zábavná přehlídka sexuálních fantazií a úchylek jako australská komedie Little Death, ačkoli může všechny tyto filmy připomenout - a spolu s nimi nespočetné množství filmů dalších (nepřehlédnutelná je například podobnost s Herzovým filmem Morgiana). Možná tak bude nejblíže pravdě domněnka, že PESTROBARVEC je v první řadě velice důkladně promyšlenou a symbolickou podívanou plnou početných aluzí, v níž si každý může najít to své, v závislosti na osobním diváckém vyladění (není bez zajímavosti například srovnat vývoj vztahu Cynthie a Evelyn s postavami mileneckého páru v Kunderově povídce "Falešný autostop"). Jako můj filmový cup of tea mi to na první dojem nepřipadá, ale rozhodně nemohu filmu upřít, že mě vyloženě okouzlil úvodními titulky, nádherným soundtrackem od Cat's Eyes a mimořádnou působivostí svého filmového výrazu. Neviděl jsem v životě moc filmů, jako je tento, a nepochybuji, že ho budu z hlavy dostávat velmi, velmi dlouho. (16.04.2015)

[Febiofest 2015] Keď milenci začnú vypadávať zo svojich rolí a zväzujúcich rituálov... Strickland pokračuje vo svojej sérii (teraz už možno hovoriť o potenciálnej trilógii) filmov s dôrazom na audiovizualitu. Mávnutím motýlích krídel prenáša diváka do prízračného sveta žien, vyberá dva skvostné exempláre a rozpovedá ich príbeh, oscilujúci medzi čiernou komédiou a romantickou melodrámou. Z distingvovanej réžie priam sála britská kultivovanosť a cit pre mieru i detail. Strickland po celý čas drží erotický náboj na uzde a nenechá humor skĺznuť do trápnosti. Čo ma však prekvapilo omnoho väčšmi, bola žánrová príslušnosť snímky, nakoľko nielen režisérova predchádzajúca tvorba, no i diela podobného rázu (za všetky spomeňme Amer a L'étrange couleur belgického tandemu Hélène Cattet a Bruno Forzani) koketujú so škatuľkami hororu, ale The Duke of Burgundy je od úvodných po záverečné titulky "len" drámou o ťažkom období jedného lesbického vzťahu. Atypickosť tu mimo námetu vyviera zo zvláštneho fikčného sveta (občas mi skrsla v hlave myšlienka, či sa to celé neodohráva za múrmi rozľahlého prepychového sanatória, vyvolávajúceho zdanie absolútne voľnosti a slobody, ktorú si vzápätí začínajú ohraničovať samotné milenecké páry) a skúsenej práce so zvukom (zriedkavo používaná nediegetická hudba, ktorá obracia pozornosť k diegetickým prvkom špecifickej zvukomalebnosti filmu je menej podstatná ako to, že Strickland používa autentické nahrávky zvukov rôznych druhov hmyzu a motýľov s datovaním začínajúcim už v 70. rokoch). Rozprávanie je zarámované veľmi podivuhodne, no v záujme nevyzradenia brilantnej pointy o ňom radšej viac nepoviem. Ako spomína anicin, film zobrazuje čistú a esteticky uhrančivú krásu (čo sa týka titulkov, mimo spodného prádla sú v nich uvedené i všetky čeľade motýľov a chrobákov, ktoré sa vyskytujú vo filme), ale odhaľuje aj jej vnútornú krehkosť a podpovrchové napätie. Psychológia postáv i postoj k lesbickej komunite sú maximálne neobvyklé a ja priam túžim prečítať si nejakú antropologickú štúdiu, či aspoň rozsiahly analytický rozbor, na ktorý je The Duke of Burgundy ako stvorený. 85% (04.04.2015)

Pestrobarvci nelze upřít specifická výjimečná atmosféra, ale stejně jako ve Stricklandově předchozím filmu Berberian Sound Studio jsem měl pocit, že se až moc okatě snaží okouzlovat právě formálními hrátkami a upozaďuje zajímavé postavy. Jen v málo sekvencích jsem se do toho dokázal ponořit a většinou jsem vnímal spíše tu snahu zaujmout a zhypnotizovat. Nejpůsobivější tak v mých očích stále zůstává Stricklandův debut Katalin Varga. 70%. P.S. Pinastri! http://en.wikipedia.org/wiki/Sphinx_pinastri (31.01.2015)

Vizuální dokonalost, kde perfektní kamera (záběry na venkovní schodiště pokryté podzimním listím, hrátky s odrazy zrcadel) výborně doplňuje atmosféru bezčasí, kdy vůbec není jasné, kdy se film odehrává a může se jednat o stylizovanou první polovinu 20 století, ale stejně tak se může jednat o hru dvou hlavních protagonistek... Které jsou mimochodem perfektně zahrané a především Sidse Babett Knudsen dokáže jedním pohledem zahrát tolik odstínů nálady, že by za to zasloužila velebit minimálně tři dekády v kuse. Hrozně fajn je, že přestože se jedná o art, tak děj ubíhá a zároveň nezklouzne k melodramatu, ani zbytečně explicitním lesbickým scénám a když už je tam něco víc vidět (pokud pomineme takové zábavnosti, jako zavírání do dřevěné komody), tak je to natočeno decentně za pomocí originálních kamerových vyfikundací. Jednoduše je to fakt dobré drama s psychologickými prvky, film o jednom vztahu a představách o jeho pokračování a fungoval by úplně stejně i kdyby tam byli úplně jiné postavy, jen by asi nefungovala skvělá nadstavba v podobě brilantní atmosféry. PS: nevíte, co je to vifikundace? Pořiďte si plzeňsko-českej slovník! (09.03.2018)

Na Pestrobarevce jsem se podíval hlavně proto, že se mi líbil debut Petera Stricklanda Katalin Varga. Film to určitě špatný není, ale pro mě osobně kvalit zmiňovaného debutu nedosahuje. Možná je to tématem, které mě zrovna neoslovilo, nebo délkou... na to, že se toho neděje mnoho, je to dlouhé až příliš. Atmosféru tvořenou hlavně hudbou si film udržuje, stejně tak herecké výkony jsou dobré. Ale jak už tu bylo psáno, i já bych to viděl spíše na povídku. 50% (20.04.2015)