Babadook

Jakýsi kříženec Poltergeista, Noční můry a Boogeymana mne příliš nenadchl. Novodobé duchařiny mě příliš neberou, daleko strašidelnější umí být leckterý krimi thriller, ba i upíři či monstra z vesmíru. Nejhorší je, že autoři postupně vrší jednu přepálenou scénu za druhou, a tak se film postupně přehoupne do komedie. Ženská řve, dítě řve, postel se třese (co působilo děsivě ve Vymítači, to je zde pro smích), obrázky padají, stěny pukají a člověku se chce smát na celé kolo. Ne, tohle vážně není strašidelné. V jistém okamžiku jsem si vzpomněl také na Dům u hřbitova. Trochu závidím těm, co se u filmu báli, já bohužel ne... (21.12.2014)

Je zde znát, že to točila ženská. Má to víc psychologický podtón, má to několik opravdu skvělých a netradičních scenáristických míst, ale bohužel to má taky duchařskou dějovou linii, která je naprosto zbytečná! Žádný Babadook nebyl vůbec potřeba (nudil, neděsil), stačilo jen pracovat s psychopatickou matkou a hyperaktivním dítětem a mohl z toho být 1000x působivější horor. Ta duchařská BUBUBU linie film strašně táhla dolů do průměru a zamrzí to, protože režisérka se nebojí vymyslet dobrý dialog a navodit drsnou atmosféru jí taky nedělá problém. Na začátečnici fakt super výkon, ale na pořádný horor si asi ještě budeme muset počkat.... 55% (26.11.2014)

Tak jako celkově docela fajn, nejlepší je na tom to, že byť je motiv docela klasickej, tak vlastně není ústřední, protože tím je spíš vztah matky a syna. Skutečně jsem místy opravdu váhal, jestli náhodou aji celej Babadook story a kniha není jen další entitou v hlavě Amélie. Frustrace ze špatně fungujícího života, trauma z minulosti, matka založená spíše hodně emočně než racionálně, a do toho to žánrový prostředí domu, kreslená kniha, černobílé variace démonů jako vystřižených z klasických hororů, duchařsko-posedlostní prvky (včetně mé oblíbené šumící ulice s elektrickým vedením navečer, která kontrastuje s ještě tišším pokojem s postelí) ... považuju to za zajímavej a kvalitní počin, u kterýho jsem si užíval hutnou atmosféru prostředí, zároveň kvalitní a expresivní herecké výkony (řvoucí matka, kluk taky magor) a netradiční kombinaci prvků a motivů. Na druhou stranu ale je nutné říct že to zase není nic nějak výsostně ohromujícího, spíše jen "dobré a kvalitní". Pokud si Jennifer Kent udrží nastavenou laťku a bude ji ve svých dalších filmech dál rozvíjet (pevně doufám, že směrem nikoli více žánrovým ale naopak spíše ještě více netradičním), tak se jejích nejlepších věcí teprve v budoucnu dočkáme. 7/10 (13.09.2015)

Dost psycho horor. Je vidět, že australská tvorba se od té hollywoodské dost liší. Je to prostě jiné než ostatní horory. Příběh se zaměřuje na zoufalou matku, která se není schopná smířit se smrtí manžela a nezvládá výchovu svého hyperaktivního syna. K tomu ji ještě v domě začne strašit onen Babadook. Málokdo by se z toho nezbláznil. Okolí ji odstřihlo, a tak se Samovou pomocí s touto nestvůrou bojuje sama. Konec je trochu netradiční... "Nemáš žádného tátu!" (25.09.2019)

po zhlédnutí Babadooka mám konečně jasnější představu o tom, jak přesně se může ženský styl (écrire) manifestovat v případě hororového žánru. ačkoliv námět jako takový není nijak originální, jeho výsledné zpracování se velmi liší od dalších hororů, v nichž se rodič pod vlivem nadpřirozených sil pokouší zabít vlastní dítě (Osvícení, Oculus, Amytiville Horror atd.). dílčím tématem rodičovství a mateřské lásky Babadook rovněž připomene letošní velmi nedoceněnou Annabelle. ovšem obzvláště empatické vykreslení úlohy matky, podpořené vynikajícím hereckým výkonem protagonistky, o ženském vkladu nesvědčí ani zdaleka tolik, jako režisérčina neotřelá práce s monstrem. s tím souvisí i nečekané a pro mě velice potěšující rozuzlení. zděšení a hrůza nejsou hlavním cílem a není proto divu, že se nedostavuje ani kýžený účinek. prioritní je psychologie a tomuto záměru se podřizují i žánrové konvence a kde je třeba, ustupují docela. potlačím proto žánrovou frustraci a nebudu bědovat nad absentující atmosférou děsu, neboť vnímám atmosféru daleko vzácnější - rozdmýchanou díky mistrné psychologické kresbě hlavní hrdinky. především v okamžicích listování děsivou dětskou knížkou ve stylu Tima Burtona a sledování nočních televizních pořadů s nádherou reminiscencí Mélièsových raných "hororů" atmosféra houstne nejvíce. (09.11.2014)