Macbeth

Potenciálně ohromující filmový zážitek pohřbívá neschopnost odhodit divadelní řetězy a nekompromisně odvyprávět Macbethův příběh čistě pomocí filmových prostředků. Což je velká škoda, protože Kurzel evidentně zvládá vyprávět obrazem (a na Assassin's Creed se stále moc těším), má k dispozici nesmrtelnou předlohu a herce, kteří dokáží s gustem prodat i kostnaté repliky ve staroangličtině. Tento Macbeth mohl být velkolepou shakespearovskou aktualizací, která by legitimovala potřebu vyprávět klasikovy nadčasové příběhy i dnes. Zůstal ale na půli cesty mezi odvážným novým uchopením a poklonkováním předloze. Ve vizuálně nesmírně syrovém a působivém podání, které ale není prodané patřičným způsobem a brzdí jej přemíra divadelních monologů. Samozřejmě zabíraných v detailu. Škoda. Vykašlat se na původní jazyk a udělat z Macbetha nekompromisní fantasy ze skotských blat, asi bych slintal blahem. 65 % (14.08.2016)

Bohudík za každou filmovou adaptaci stokrát převyprávěné legendy, která nejde cestou divácky atraktivního, "realistického" originu. Místo odkazů k současné společensko-politické situaci a "vědeckého" vysvětlení nadpřirozených jevů, k čemuž se uchyluje např. úmorný Exodus, přichází Macbeth s básnickou shakespearovštinou a vysokým důrazem na stylistickou expresivitu. Pokud se v některých rozpačitých reflexích filmu zmiňuje, že se návrat k tradici neslučuje s moderní, snyderovskou post-300 stylizací, podle mě to není pravda. Obě polohy spolu naopak dobře ladí, protože každá svým způsobem přispívá k výrazně uměleckému pojetí snímku. U dialogů není tolik důležité to, že posouvají děj (který řada lidí zná), ale že mají silný poetický rozměr. Taktéž styl se přiliš nepodřizuje požadavkům vyprávění, ale pomáhá expresionisticky dotvářet vyznění scén, slouží k charakterizaci postav nebo má ryze uměleckou funkci. Nejde přitom jen o kontrastní, mohlo by se zdát až manýristické zacházení s barevnými kontrasty, ale třeba i o subtilní práci s kostýmní detaily. Takže když Lady Macbeth svádí manžela na scestí, její vlasy jsou po stranách stočené jako klubka hadů a v pozdějších fázích Macbethova šílenství už volněji rozpuštěné. Audiovizuálně jde o jeden z letošních nejpůsobivějších filmů. Jsem zvědavý, jak si tentýž tvůrčí tým poradí s Assassin's Creedem - takovéhle pojetí by videoherní adaptaci slušelo. (02.12.2015)

Pro koho byl vlastně Macbeth natočen? Znalec v něm žádnou nadhodnotu oproti originálu nenalezne, naopak bude utvrzen v tom, že jeho správné místo je v hledišti divadel. Méně obeznámenu divákovi se zde také vřelejšího pojetí nedostane. Akorát skalní fanoušci herců by si při pohledu na výborné obsazení mohli přijít na své. Nová verze slavné hry totiž nepřináší rychlejší tempo ani originálnější pojetí. Jedinou změnou je, že velkodušné rozhovory postav vyměnily prostředí divadla za reálie skotské vysočiny. Shakespeare je náročný už sám o sobě, tak nechápu, proč je ještě natahován dlouhými zpomalenými záběry na sychravou krajinu či tváře zdeptaných herců. V konečném součtu se proto jedná o skvěle vypadající drama, které však všem zúčastněným od diváků po Macbetha přináší jedině utrpení. (29.01.2016)

Valhalla Rising: Shakespeare Edition. Kurzelova réžia mi v Macbethovi každým záberom pripomínala réžiu Refna. Aj tu Kurzel ponúka veľmi pomalú, až hypnotickú atmosféru, avšak v kombinácii s prvotriednym vizuálom. Zároveň je však Kurzel verný aj svojmu klasickému režijnému štýlu a rovnako ako v jeho žánrovo odlišnom predchádzajúcom filme vykresľuje morálne skazené prostredie a postavy antihrdinov. Technicky tak Macbeth nemá najmenšiu chybu. Nádherná hudba od Jeda Kurzela, vynikajúca Arkapaw kamera (až v prípade týchto dvoch kategórii zamrzí ignorovanie na tohtoročných Oscaroch), štýlové kamerové filtry a nasvietenie scén a zaujímavé spomaľovačky dodávajú aj značne pomalým akčných scénam na neskutočnej intenzite. Chladná, odťažitá, ale pritom hypnotická atmosféra vťahuje a na hereckých výkonoch Fassbendera a Cotillard sa nedá absolútne nič vytknúť, obzvlášť Fassbender mi tu prišiel ešte omnoho lepší než v oceňovanom tohtoročnom Steve Jobsovi. Prvá dvadsaťminútovka a záverečná pätnásťminútovka sú priam vynikajúce, no čo z toho, keď medzitým to je síce obrazovo najmodernejšia, ale naratívne tá najklasickejšia adaptácia Shakespeara. To znamená napísaná zložitým shakespearovským jazykom bez akejkoľvek úpravy pre súčasného diváka. Nemôžem si pomôcť, ale mňa jednoducho tá snobská, „high-level“ shakespearovská reč odradzuje. A v prípade Macbetha mi tie vety robili obrovský problém (úprimne bez anglických titulkov by som nerozumel nič, no ani s nimi to nebola žiadna výhra, avšak na IMDB sa sťažujú aj native speakers, že tomu pri sledovaní nerozumeli, takže asi takto to s Macbethom je ... ešte šťastie, že niečo podobné ma už nikto nenúti prekladať ako tomu bolo na výške). Namiesto toho, aby som mal pri sledovaní pocit, že počúvam niečo jazykovo „hodnotnejšie, tak ma celá tá reč odtrhávala od príbehu, od postáv a jednoducho po pár minútach som na to rezignoval a namiesto záujmu o príbeh, postavy nastúpili minúty nekonečnej nudy. Navyše celý ten moderný vizuál nie úplne nepodobný 300 od Snydera s celou tou rečou neladí a Macbeth by tak chcel byť akoby dvomi absolútne odlišnými adaptáciami, ktoré nie je možné zlúčiť do jednej. Adaptáciou najklasickejšou ako je možné, ale zároveň najmodernejšou. A úprimne si myslím, že podobne jazykovo verné adaptácie sú už dnes na poli filmu prežité a hodia sa výhradne iba do divadla. Vizuálne je tak Macbethe úchvatný, hlavne v úvode a závere, ale látku by to chcelo pre dnešnú dobu aspoň málo upraviť a nie servírovať v podobe ako bola napišaná pred stovkami rokov. Pokiaľ však štúdio nebude Kurzelovi kecať priveľmi do práce, tak z podobne historického Assassin's Creed by mohla byť jedna z najlepších herných adaptácii. Kurzel je totiž veľký talent, akurát si doteraz vyberal látky, ktoré nie sú jednoduché na oslovenie širšieho publika. Uvidíme v decembri! CELKOVO: 3* (6/10) (05.02.2016)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)