Macbeth

Macbeth je síce žánrový film, pretože slpňa všetky atribúty, ale nenazval by som ho historickým filmom. V prvom rade ide o art o čom svedčí aj štýl točenia bojových scén či to, ako rozprávali postavy. Hlavne ide o Shakespearovu tragédiu a preto si film doslova pýta ponurú a depresívnu atmosféru ktorá dej dokonale dopĺňala. Doma by som si to tak nevychutnal a priznávam že na Macbetha treba mať náladu a byt pripravený. Až tak tažky film to nie je, ale ani prechádzka ružovou záhradou. V rámci žánru výborne, krajina nádherná, hudba dokonalá a hl. herci máju jednotku s hviezdičkou. (23.12.2015)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)

U del Torova Crimson Peaku jsem v recenzích čítal, že každý záběr je hodný zarámování. Já bych tuhle poklonu složil spíše Macbethovi. Krajina v kombinaci se světlem skýtá tak nádherné záběry, až oči přechází. V interiérech je naopak atmosféra nabitá napětím a dusnem vnitřního boje. Pokud jde o zobrazení propukajícího šílenství, to je ztvárněné bravurně, Fassbender se s náročnou rolí vypořádal obstojně. Marion Cotillard (jež, jak správně poznamenal kamarád, neskutečně připomíná Kláru Issovou, což je umocněno tím, že právě ji jsme viděli v Richardu III. jako Annu Nevillovou) pak jako lady našeptávačka Macbeth budí víc hrůzy než její manžel, který je ze začátku vlastně jen manipulovaný vykonavatel jejích ambicí. Což je ale pro Macbetha v mých očích horší, dokážu pochopit (neříkám omluvit) zločin vedený jasným motivem, ale nechat se slabošsky zmanipulovat postrádá byť jen tu chladnou logiku cíleného zločinu. Co ovšem sráží body je to, že ač je text toho, co napsal Šejkspíra krácený, tak zhruba veprostřed se nachází několik scén, které opakují de facto to samé. Při zachování plného textu by to proporčně nevadilo, takhle to je dle mého v nepoměru se zbytkem, zvláště s koncem, který se odbude až moc rychle. Ale líbí se mi scéna, kde Macbeth oplakává svou ženu, že i v jeho polovičním šílenství a při činech které nařídil, mu je ponechán lidský rozměr a láska. Zbývá dodat, že historicky je to s Macbethem trochu jako s Richardem III., ze schopného krále se kulturní tradicí stal pravzor královraha a usurpátora, ale když ono je to podané dobře no. "All hail, Macbeth, thou shalt be king hereafter!" (08.11.2015)

Filmová adaptácia známej literárnej predlohy môže dopadnúť akokoľvek a v americkom komerčnom prevedení by som to pravdepodobne rovno vynechal, lebo by to bola len ďalšia neznesiteľná hlúposť pre teenagerov, ako je to v poslednej dobe zvykom, ale na tohto Macbetha som bol veľmi zvedavý a ani trochu nesklamal. Tu mi už od samotného začiatku bolo jasné, že to bude nadmieru vydarená záležitosť, hlavne tá neskutočná atmosféra, podmanivá hudba a úchvatné vizuálne prevedenie s umeleckými prvkami, takže ma to úplne vtiahlo a bol som z toho skutočne nadšený. Príbehovo to síce nie je úplne moja téma, takže po tej úvodnej dvadsaťminútovke mi už dej prestal byť až tak atraktívny, tému o panovníkoch, ktorí podľahli túžbe po moci a začali inklinovať k intrigám a paranoidným predstavám zase tak moc neobľubujem, ale predsa len chápem, že je to klasika so svojimi nepopierateľnými kladmi. A navyše aj tak sa mi na to pozeralo veľmi dobre až do konca, za čo môže nielen úplné zachovanie zvyšných kladov, ale aj perfektne napísané repliky, ktoré bolo radosť počúvať. Už dávno som sa tak moc nesústredil na každé slovo, ako práve tu. Akcia tu nemá až tak veľké zastúpenie, v tomto filme ide predsa len o niečo iné, ale aj tak sa tu nájde pár zaujímavých sekvencií a hlavne tá úvodná je vynikajúca. Veľkým plusom je samozrejme aj obsadenie, Michael Fassbender patrí bezpochyby medzi najtalentovanejších súčasných hercov, po boku tu má očarujúcu Marion Cotillard a výborný výber vedľajších postáv, vyhovoval mi hlavne Sean Harris. Takže plné hodnotenie nedávam vlastne len kvôli tomu, že táto zápletka nepatrí práve medzi moje obľúbené, ale inak sa tomu nedá absolútne nič vytknúť, vizuál, hudba. atmosféra, prostredie, interiéry, obsadenie a repliky postáv, všetko je v prvotriednej kvalite. A tak si Macbetha nebudem mať problém pustiť znovu. 79% (31.01.2016)

Stalo sa to, čoho som sa obával. Áno, je to tak, je to Macbeth na plátne. Čiže Macbeth rozprávaný rečou divadelnou, čo sa týka dialógov, a rečou filmovou, čo sa týka vizuálu. No a mne tento dvojí prístup nesedí. Ten vizuál je nie nepodobný Scottovmu patetickému a ultraprefiltrovanému prístupu v Kráľovstve nebeskom, lenže ten doprevádzalo slovo relatívne prirodzene hovorené. Tu tomu tak nie je, sledujeme divadelné herecké prejavy. K tomu epické zábery škótskej prírody a postupom času, ako pribúda krvi na rukách Macbethových, tak sa farbí do červena aj škótska obloha. Pátos kvapká z plátna jedna radosť, až ho nerozoznať od depresívnej atmosféry. Pri sledovaní Wellesovej adaptácie som si hovoril, že raz by som si len tak pozrel nejakú súčasnú verziu, kde by som sa mohol pokochať záverečným desaťtisícovým nájazdom anglickej armády. Kurzel nám takýto ústupok mainstreamu nedopraje, ale skutočný zmysel tohtoročnej aktualizácie mi jeho film nedokázal. Alebo ako hovorí Robo Roth, načo si dokazovať, že niečo, čo funguje na divadelných doskách, bude fungovať aj na plátne. Jedine že by Macbeth odrážal súčasnú politickú situáciu vo svete, ale na nič som neprišiel. 70% (30.11.2015)