On je taký pekný

Mně to velmi sedlo, a to jsem poslední dobou zmlsanej. Dokonce jsem na film myslel ještě den poté. Je to takové dojemé akorát, dobře natočené i zahrané (viz sladká tancovací scéna) a herecký ensamble je "easy on the eye". Jistě, scénář by šel ještě vyhladit, ale i tak mám z téhle brazilské novinky radost. Jednak proto, že je to velký posun od posledního brazilského queer fláku, který jsem viděl (Do Começo ao Fim /2009/), a jednak film Brazílie vyslala do letošního klání o Oscary. Zcela jistě nevyhraje, ale to je teď vedlejší. Zkrátka Daniel Ribeiro mě svým autorským dílkem potěšil, jó, takové konce (napadá mě ještě Silent Youth /2012/) mám rád. (12.11.2014)

Nenápadný snímek, říkáte... snad až příliš, s klidem zapadne mezi ty kvanta dalších, nenápadných. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech - po některých rovnou dvakrát, jak já to vidím, no ale když musíš, tak musíš... Neškodný příběh o hledání identit s opravdu hřejivým posledním záběrem, u kterého se, jako už poněkolikáté před ním, setkávám s novým fenoménem groteskních rychloposunů v chůzi... jako tupé nůžky, střihač vybírá dovolenou, nebo nás nechtějí připravit o pohled na živý plot? A ještě - být kučeravým Fabiem Audim, odmítla bych se znemožnit jízdou na tom úděsném kole :-) (24.08.2014)

Velmi citlivé vyprávění a kvalitní režie, ovšem nakonec mi vše vyznělo jako několik epizod z teenagerského seriálu. Procítěné hledání sexuální identity a svobody - navzdory životu v temnotě - je určitě velmi originální, snad i odvážný námět, pro dnešní mládež klidně i inspirující - silné přátelské vazby, žádná přetvářka, nakonec i obraz pravé lásky a zajímavý pohled na současné brazilské vrstevníky. Ovšem celé to na mě působilo velmi průměrně a jednoduše. Rozhodně ty nejlepší tři, jaké můžu dát, také proto, že portugalština je velmi sympatický jazyk. (Challenge Tour 2015) (11.04.2015)

Líbí se mi, že film jako takový se k tématu staví vcelku neutrálně, nesnaží se moralizovat, ale ani šokovat či řešit neřešitelné, ale prostě přirozeně a nevtíravě vychází ze situace. Oproti stejnojmennému kraťasu ale přeci jen nepůsobí tak mile, ale to se dalo čekat, protože na 96 minut už je potřeba nějaká zápletka a tak je celý film komplexnější a větví se do několika vedlejších linek. Představitelé hlavních rolí jsou už o něco starší a tak se nebojí odvážnějších scén, ale to je přesně ten moment, kde bych na fyzičnosti radši ubral. Co jsem ale hodně ocenil je větší prostor pro friendzoned kámošku - jednak proto, že mi byla hodně sympatická a jednak proto, že v kraťasu je kvůli omezené stopáži její postava v podstatě nedořešená. (27.07.2014)

Jeden z nejempatičtějších filmů o dospívání, který jsem viděl. Ribeiro sice užívá určité stereotypní modely postav - lehce hysterická matka, šikanující macho spolužák nebo koketující spolužačka, nicméně se mu daří v určitých chvílích tyto stereotypy nabourávat a učinit tak ze šablonovitých postav reálně bytosti. Ribeiro měl i velmi šťastnou ruku při výběru hlavní trojice. Jsou to právě jejich přirozené herecké výstupy, které zbavují diváka pocitu trapnosti či ostychu tváří v tvář tématu mladistvého objevování (homo)sexuality. Film, který bych se nebál pouštět v rámci školních projekcí, jelikož se urputně nesnaží o nějaké antické drama a ukazuje malá dramata puberťáků taková jaká v reálném životě opravdu jsou. (15.11.2014)