Ida

"A potom? A potom?" Otázka, kterou by mohla Anna/Ida položit nejen sympatickému muzikantovi žijícímu jen pro ten dnešní den a prchajícímu před závazky a starostmi, ale celé současné kultuře provizoria. Tahle cesta mladé řeholnice "tam a zase zpátky" se povedla a téměř nemohu uvěřit, že film je dílem téhož režiséra, který natočil i příšerné "Moje léto lásky". (28.07.2014)

Ne ne, tak dnes jsem si asi nevybrala úplně nejlépe. Nejen, že měla Ida alá Anna ponurou minulost, ale její život v přítomnosti, jak nám byl předložen, nebyl o nic vlídnější a to nemluvím o její evidentně pochmurné budoucnosti. Žel, neoslovili mě ani bezvýrazní herci, ani kamera, kde mě občasné, zvláštní záběry vysloveně rušily a měla jsem nutkání tou kamerou pohnout. Kostra by byla dobrá, 50 léta zřejmě jak vyšitá, ale zpracování se zkrátka v mých očích moc nepovedlo, takže já dnes nad dvojku nejdu. Poláci mají v zásobě přece jen lepší kousky. (09.07.2014)

Pawel Pawlikowski je král, a Lukasz Żal je kouzelník – tak esteticky opojný a vizuálně podmanivý majstrštyk dokáže natočit jen řemeslník, který do svýho díla z plný upřímnosti vkládá srdce, duši, a pár cákanců ejakulátu. 'Ida' je totiž jako panenská blána čistá esence vyprávění obrazem – respektive skrze výhradně statické záběry – a zkrátka vzato must see záležitost, která mohla vzniknout jedině díky fenomenální kreativní synergii mezi režisérem a kameramanem, a která formálně odkazuje a vzpomíná na středoevropskou filmovou vlnu 60. let.... Co se týká narativu a jednotlivých příběhových nuancí, snímek 'Ida' by šel definovat jako lyrické introspektivní road-movie o hledání vlastní identity ve víru tří fenoménů polské národní paměti – katolicismu, komunismu a osudu polských Židů: asketická jeptiška Ida - ztvárněna famózní Agatou Trzebuchowskou, herečkou s tím nejroztomilejším kukučem - která se pokouší odhalit minulost své rodiny, na oné osudové cestě okusuje první doušky svobody, doprovázená její cynickou a neméně extrovertní tetou Wandou (Agata Kulesza) – která je kontrastem vůči uzavřené a ostýchavé Idě, která byla celý svůj život vychovávána v klášteře, striktně učena neutuchající lásce k Bohu.... Divák zde posléze může obdivovat, v akutním případě onanovat, nad nadpozemskou krásou monochromatický černobílý palety, a zejména nekompromisní dominancí formy nad obsahem – jmenovitě dechberoucí kompoziční hrou světel a stínů, potažmo atypickým až impresionistickým rámováním mizanscény, anebo sofistikovanou tonalitou příběhové atmosféry která excelentně vystihuje náturu tehdejší doby. Což lze ostatně lehce přeložit do filmové řeči jako 80 minut instantního cinefilního rauše a vizuálního porna (!) .... Už nyní se nedočkavostí třesu, jakou filmovou delikatesu ukuchtí duo Pawlikowski/Żal příště – tři roky stará hudební epopej 'Studená válka' je prozatím jejich nejlepší a dosud nepřekonaná tvůrčí kolaborace. Oscarová výhra v kategorii cizojazyčný film je naprosto zasloužená. Polsko je jednoduše peak evropský kinematografie.... // VERDIKT: Bardzo fajny film, kurwa! // [#FILMOVKA2021🎬] (19.08.2021)

Film, ktorý som mal dlho vyhliadnutý. Oscar za cudzojazyčný snímok proste lákal. Aké pozitívum som ale dostal? Jednak som si zlepšil svoju poľštinu, to bolo asi najväčším prínosom. Ďalej som zistil, že tí Poliaci síce vedia točiť filmy, všetky sú ale také smutné drámy, málo scenára, málo deja, často prázdnych situácií, statická kamera na jedno miesto alebo jednu tvár, hudba minimálna, to bol skôr negatívom, hoci chápem, že malo ísť o nejaký druh poetizckého vyjadrenia. Čiernobiele ladenie tu bolo vhodne zvolené, dodalo to dobovú atmosféru. Aká bola ale myšlienka? Poukázať, že sa arizoval za vojny židovský majetok a že Židia pri tom zomierali? Alebo to bola kritika komunistického režimu a ako môže poznačiť človeka, ktorý je nástrojom tohto systému? Prípadne to malo mať niečo s rehoľníctvom a že najprv treba zakázané ochutnať, aby obeta bola skutočnou obetou? Neviem, či to vie aspoň režisér. Ten totiž všetko naznačil, no nedopovedal. (20.06.2016)

Takhle by točil Bergman... kdyby neuměl psát a neměl cit pro dialog, psychologii postav a výběr herců. Na Idě je zajímavá jen kompozice snímků, vše ostatní je buďto nuda nebo teatrální póza typická pro většinu polských filmových dramat posledních několika desetiletí. Díky Jahvemu za krátkou stopáž, jinak bych asi skočil z okna ještě před závěrečnými titulky. (31.03.2015)