Městečko Pines

Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky. (27.07.2015)

K seriálu jsem se dostal celkem náhodně.O to více jsem rád,že jsem měl šanci ho zhlédnout.V hlavní roli se představil sympatický herec Matt Dillon.Režie se ujal známý režisér Shyamalan.Nejvíce mě překvapil střed celé první série,pátý díl,neboť se moje nápady,co se doopravdy v Městečku Pines děje,úplně roztříštily na prach,což jsem vůbec nepředpokládal.Prvních 5-6 dílů by si ode mě odneslo nejspíše plný počet hvězd,ale kvalita šla postupně dolů až na průměrné hodnocení.Nechci vyzrazovat více,ale kdo má rád mysteriózní seriály s hororovým nádechem,tak si určitě přijde na své.Hodnocení:80% (14.11.2015)

První řada byla příjemná mysteriozní jednohubka připomínající Persons Unknown a velmi okrajově Twin Peaks (alespoň zpočátku). Shymalan a jeho tým scénáristů dokázali napsat poměrně chytrou guilty pleasure s skvěle vystavenou první polovinou a čistě žánrovou (leč stále skvělou) polovinou druhou. Bohužel po zmrtvýchvstání šel seriál do háje. Druhá řada (jež by trefně mohla nést titulek Město dětí) postrádá jakoukoliv logiku a naprosto imbecilní odpravování původních postav na úkor těch nových (jejíchž zajímavost by nikdo nenašel ani nanolupou). Hodnocení zůstává díky skvělé minisérii, na tu kaši co přišla raději zapomenu. 1. série: 80% _____ 2. série: NEHODNOTITELNÁ (27.04.2015)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)

SPOILERY: To, že již delší dobu nehodnotím hvězdicemi na csfd, nehodlám brát jako stálé pravidlo. Když o nějakým filmu/seriálu mám jistotu odpadu, napálim to tam. Tohle bylo utrpení, hovadina, natahovaná nuda, která ve výsledku ani vůbec nedává smysl. Když už šerif říká, že hlavní postava nemůže odjet z města, jinak umře a proto se chová tak, aby ho z města vyhnal, je teda fakt debilní. Časovej rámec mezi postavami, které se ve městě po havárkách objevují, nejdou dohromady, scénář je děravej. A to první dvě epizody mne obejmuli svojí tajemností a pátráním po tom, o co tu vlastně jde. Ovšem, po pátém díle celá ta linie ohledně ztracených dvou agentech upadne úplně do pozadí, protože se dozvíme něco neuvěřitelně šokujícího. Musel jsem se smát! Ani vlastně nevím, co jsem za pointu očekával. Jenže takovou snůšku slátanin jsem dlouho neslyšel. Postavy precizně nesympatické, jenom Terrence Howard v roli hláškujícího šerifa bavil a také Matt Dillon, ale stane se z něj akorát figurka do davu, protože do popředí nacpou tu jeho protivnou rodinku. Žádné napětí, je to natahované tam, kde by to mělo být druhořadé a to primární, tedy akci, Dillona a zajímavost odsunou na druhou kolej. Vzdal jsem to po šesti dílech, navíc chování všech postav je absolutně nesmyslné. Možná Dillon občas předvede fajn improvizaci a přizpůsobení se, a však když už jsou všude kamery, mikrofony a postavy normálně přes celej barák mluví o své minulosti, vůbec to nevadí. Taky se opět otřu o časovej rámec, kdy je vše o náhodě a postavy se snad kolikrát teleportují. Nejvíc mne teď při pomyšlení na tuhle sračku pobavilo ilustrování schopností těch mutantů, poněvadž slyší na dálku i nejtišší zvuky... tak proč nikdo neslyšel v noci Dillona, střílejícího z brokovnice za tou zdí? V pohodě tam přespal do rána... až pak se začnou objevovat ninja mutanti v momentě, kdy se hrdina dostane do bezpečí, jděte s tímhle do prdele. Nadšení místních absolutně nechápu, mno snad mi zafixuje náladu True Detective. (25.09.2015)