Městečko Pines

SPOILERY: To, že již delší dobu nehodnotím hvězdicemi na csfd, nehodlám brát jako stálé pravidlo. Když o nějakým filmu/seriálu mám jistotu odpadu, napálim to tam. Tohle bylo utrpení, hovadina, natahovaná nuda, která ve výsledku ani vůbec nedává smysl. Když už šerif říká, že hlavní postava nemůže odjet z města, jinak umře a proto se chová tak, aby ho z města vyhnal, je teda fakt debilní. Časovej rámec mezi postavami, které se ve městě po havárkách objevují, nejdou dohromady, scénář je děravej. A to první dvě epizody mne obejmuli svojí tajemností a pátráním po tom, o co tu vlastně jde. Ovšem, po pátém díle celá ta linie ohledně ztracených dvou agentech upadne úplně do pozadí, protože se dozvíme něco neuvěřitelně šokujícího. Musel jsem se smát! Ani vlastně nevím, co jsem za pointu očekával. Jenže takovou snůšku slátanin jsem dlouho neslyšel. Postavy precizně nesympatické, jenom Terrence Howard v roli hláškujícího šerifa bavil a také Matt Dillon, ale stane se z něj akorát figurka do davu, protože do popředí nacpou tu jeho protivnou rodinku. Žádné napětí, je to natahované tam, kde by to mělo být druhořadé a to primární, tedy akci, Dillona a zajímavost odsunou na druhou kolej. Vzdal jsem to po šesti dílech, navíc chování všech postav je absolutně nesmyslné. Možná Dillon občas předvede fajn improvizaci a přizpůsobení se, a však když už jsou všude kamery, mikrofony a postavy normálně přes celej barák mluví o své minulosti, vůbec to nevadí. Taky se opět otřu o časovej rámec, kdy je vše o náhodě a postavy se snad kolikrát teleportují. Nejvíc mne teď při pomyšlení na tuhle sračku pobavilo ilustrování schopností těch mutantů, poněvadž slyší na dálku i nejtišší zvuky... tak proč nikdo neslyšel v noci Dillona, střílejícího z brokovnice za tou zdí? V pohodě tam přespal do rána... až pak se začnou objevovat ninja mutanti v momentě, kdy se hrdina dostane do bezpečí, jděte s tímhle do prdele. Nadšení místních absolutně nechápu, mno snad mi zafixuje náladu True Detective. (25.09.2015)

Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky. (27.07.2015)

Ano, je to v zásadě vystavěné na béčkových proprietách (knížky jsem nečetl) a má to několik zkratek a oslích můstků, ale seriál baví velmi i díky závratnému tempu. Osudový pátý díl výborně pracuje s informacemi a překrucuje protagonisty s antagonisty rychlostí lusknutí prstu. Twistů a dramatických situací je dostatek (pilot, pátý a šestý díl), stejně jako myšlenkového podhoubí (druhá půlka seriálu, otázka totalitního státu) a fanboyovských výjevů (Abbies). Tenhle seriál je guilty pleasure a moderním mixem toho nejklasičtějšího z Lynche, Hitchcocka a Orwella. Přesto si na Wayward Pines cením nejvíc jasně obhajitelných motivací postav (Pilcher) a dynamického dialogu mezi syžetem a fabulí. (26.07.2015)

Po pěti dílech: Wayward Pines by velmi slušelo nějaké osobitější, autorštější, "filmovější" režijní uchopení. Náladou a audiovizuálně totiž působí jako zaměnitelný televizní mysteriózní seriál, což je velká škoda, protože věci, které se v něm dějí, nejsou nezajímavé. Prvotní obava z prvoplánového vršení mysteriózních záhad, které nemají vysvětlení a nebudou nikdy objasněny, se začíná ukazovat jako lichá. Pátý díl totiž patrně odkrývá hlavní část tajemství (co je městečko Wayward Pines zač). Odhalený koncept je boží a pokud s ním pracují chytří tvůrci (týká se i autora knižní předlohy), potenciál na kvalitní dlouhodobou podívanou je přímo obří. Daný zvrat nicméně vzbuzuje další otazníky (zejména by mě zajímalo smysluplné objasnění toho, proč se ti, co vědí, chovají vůči těm, co nevědí, tak, jak se chovají ... a proč jim to vlastně neřeknou? Vždyť tenhle stav musí bejt mnohem nebezpečnější než potenciální odkrytí pravdy) a jsem velmi zvědavý, jak to tvůrci všechno obkecají. Celkový dojem ze seriálu se tak v podstatě může měnit každým dílem, každým zvratem, každou novou informací. Hodnocením si tedy zatím opravdu nejsem jist, může to být hodně dobrý, může to být horší ... ale sleduju dál, baví mě to. Po konci seriálu (nebo 1. série): Tak za mě někonec spíš "hodně dobrý" :) Mysteriózní záhada se v půlce seriálu překlopila do hard scifi, řešícího otázky podstaty lidské civilizace a společnosti, vzniku, vývoje a zániku totalitních zřízení, vzniku a fungování odboje, božského komplexu, školy jako zásadního ideologického aparátu atd. Lze sice rozporovat celkovou logiku chování "vedení", nicméně toto rozporování může probíhat v rámci debaty se seriálem (nemyslím si, že vaše vysvětlení je stoprocentně přesvědčivé), ne jako jednostranná výtka (wtf, vždyť to nedává smysl! A to se to ani nepokusíte vysvětlit?!). Jsem spokojen. Wayward Pines je uspokojivá podívaná, která toho za těch 10 dílů stihne až nečekaně hodně. Potěšil i poměrně nekompromisní závěr, který může fungovat jako cliffhanger před druhou sérií, ale i jako uspokojivé ukončení desetidílné minisérie. (15.06.2015)

POZOR SPOILER! Přijmeme-li jako fakt to, co se dozvíme v 5. dílu, pak má seriál tolik děr v logice, že ementál proti němu působí jako vzor kompaktnosti. I přesto je ale "Wayward Pines" mimořádně dobře napsaný a hlavně dramaturgicky bezchybně zvládnutý počin. Gradace napětí a ústrojně a nenásilně podané dějové zvraty (a že jich není málo) bez problémů udrží divákovu pozornost po celou sezónu a vzbuzují neodolatelnou chuť na přídavek. Velkým plusem jsou také skvělé herecké výkony sympatickým Mattem Dillonem počínaje přes výborné (a nezřídka i pohledné) ženské postavy až po fascinujícího Dr. Jenkinse - Pilchera (Toby Jones), jehož osobnost by stála za nějaký ten samostatný psychologicko-sociologický rozbor. Suma sumárum - jeden z nejkvalitnějších sci-fi seriálů poslední doby, na jehož pokračování se budu určitě těšit. (11.08.2015)