Neon Demon

Tvorbu pana režiséra asi nikdy neocením. Bronson, Barbar, Drive jsou pro mě zvláštní snímky, které nedokáži pochopit a vše zachraňují vždy jen herci. Filmem Neon Demon mi to pan režisér jenom potvrdil a jeho tvorbě se už raději obloukem vyhnu. Chápu, že mnohé lidi tento vizuální a hudební koncert o zákulisí modelingu pohltí. U mě se to bohužel nestalo. První polovina filmu byla zajímavá, i když mě pomaličku začínala nudit. To, co následovalo poté, nemám slov. Od první přehlídky do konce, mi povadla čelist. Chvílemi jsem si myslela, že jsem si asi dala něco do kávy, protože přeci tohle nemohl někdo normální napsat, nebo dokonce zahrát? Asi už stárnu, ale věřím, že šokovat se dá i lépe a že se určitě dá všechny démony vyobrazit jinak. Ale Refn nechce být jako ostatní, chce být jiný, a buď na jeho hru přistoupíš, nebo ne. Většinou jsem tolerantní divák, ale na tomhle filmu nedokáži ocenit mnoho, ač jsou momenty, které si zaslouží vyzdvihnout. Hudba je sice fajn, ze začátku. Stále se opakující motiv mě začínal rychle štvát (a přitom je skvělý). Některé scény (focení slunce, motel, přehlídka atd.) vizuálně dokonalé, ale strašně dlouhé až otravné. Elle Fanning si u mě změnila status z „nemastné neslané“ na „začínající slibnou herečku“. Ale i přes všechno toto je Neon Demon film, který je chladný, nevyvolává ve mně absolutně žádné emoce, kupodivu ani znechucení. Spojení vizuálu, hudby a šoku se u mě nepodařilo, protože přeci jen od filmu čekám trochu více, třeba alespoň úvod, tak abych alespoň trochu soucítila s hlavní hrdinkou, nebo nějaký děj, o který se na začátku režisér snažil, ale přerostlo to jen do několika slepených videoklipů. Uznávám, že svět modelingu jde mimo mě, ale nějak se nedokáži stotožnit s faktem, že je takhle chladný. Proto jsem ráda, že jsem stará, hnusná a tlustá! Sbohem Nicolasi Winding Refne. (12.05.2018)

Neon Demon patřil k projektům, jehož výsledek jsem se vůbec neodvažoval odhadnout, což se mi jakožto zdejšímu hororovému expertovi stává opravdu zřídkakdy. Už před mnoha lety jsem se v průběhu snímku Valhalla Rising přesvědčil, že Nicolas Winding Refn nedokáže uspokojivým způsobem pracovat s tempem příběhu, čímž pak trpí i výsledná atmosféra snímku. Říkal jsem si však, že v případě hororového žánru se z jeho slabiny může stát za určitých okolností i přednost. Zmínil bych například film Suffering, který je názorným případem velmi pomalu plynoucího hororu, jemuž se dané tempo podařilo využít k vybudování působivé atmosféry postavené na intenzivní ztísněnosti. Mým tajným přáním, které bohužel Refn nevyslyšel prakticky vůbec, pak bylo, aby se Neon Demon danému hororu co nejvíce přiblížil. Z hlediska obsahu a víceméně i formy se Neon Demon podobá jinému hororu - Starry Eyes, přestože jeho kvalit ani zdaleka nedosahuje. Kdyby se nejednalo o horor, tak bych Neon Demon vychválil alespoň za formu, jelikož zvolený uhraničivý audiovizuál a artový podton mi připomíná tvorbu mého oblíbeného nehororového režiséra Gaspara Noé. Jakožto hororový expert však hodnotím každý horor podle těch nejpřísnějších možných měřítek, jelikož hororový žánr je nutno považovat za krále všech filmových žánrů a od toho také odvozovat nároky na kvalitu hodnoceného snímku. Refnův Neon Demon postrádá známky komplexnosti a zvolená forma tak představuje spíše snahu o zamaskování nedostatků, které jsou při podrobné analýze každému zřejmé. I laický fanoušek hororu si bezpochyby musí povšimnout, že hororová atmosféra zde téměř absentuje. Snímek sice obsahuje spoustu hororových prvků, jenže jim chybí schopný režisér, který by je umným způsobem propojil dohromady. Z pohledu nevyhraněného diváka však bezesporu půjde o více než koukatelný film. Lze vidět, že se Refn v mezidobí na práci s tempem skutečně zaměřil. Samotný příběh ale postrádá jakoukoliv nápaditost. Je zcela předvídatelný, stejně tak jako je tomu u jednotlivých charakterů, které spíše připomínají obyčejné karikatury. Elle Fanning je však veskrze pohledné a sympatické děvče a v roli hlavní postavy se mi více než líbila. Potěšila mě rovněž účast Keanu Reevese, i když jsem tedy původně doufal, že v daném snímku dostane mnohem větší prostor a především nějakou o poznání mysterioznější roli. Přes převažující zápory disponuje Neon Demon jistým kouzlem, kvůli kterému ho ponechám blikat u třech hvězd. (31.08.2016)

Simča Krainová se po zhlédnutí filmu jen ušklíbne a letí se zrekreovat na Kanáry. Takhle fujtablově to přece v modelingu nechodí. Pravda tkví v rektu pana Refna. Ono už to spojení artyčokového masturbátora s modelingem je velký bizár. Tohle je taková Čachtická paní "porefnovsku". Stačí k tomu jedna škaredá panna, po které všichni z mnou nezjištěných důvodů šílí, a je krvavě vymalováno. Kanibalskou hostinu i úklid po ní zacvaká Refn. Hypnotický zážitek je na filmu tím hlavním faktorem. Dlouhé záběry beze slov samozřejmě nemohou chybět. Úchvatný vizuál coby přidaná hodnota. Nejhorším se ukázal výběr herečky do hlavní role. Elle Fanning je útlá a vyzáblá, určitě ne dostatečně hezká, aby z ní šel celý modelingový svět do kolen. Abbey Lee a Bella Heathcote předvedly na menším prostoru mnohem více. Do toho porno muziku tvrdila lesbicky orientovaná Jena Malone. Ta to měla vůbec "nejchutnější", musela vášnivě olizovat mrtvolu. Refn se rozhodně nikdy nespokojí jen s obyčejným filmovým řemeslem. Neodevzdává filmy, které se řídí předem danými vypravěčskými kodexy. Chce být provokatér, uvědomělý artový masturbant, neskonalý rozvraceč a bořič žánrových pravidel. Hororové prvky používá jen jako očistnou formu, nikdy nepřijde s hororem držícím se obvyklých kritérií. Tenhle jeho počin může působit na nepřipraveného diváka krásně ujetě, prázdně, sexuálně. S tou erotikou to mohl ještě vyladit. Neškodilo by přidat více nahoty, herečky ještě nejsou tak profláklé, takže mohly jít k nahotě velmi směle. Nedá se mu upřít úžasná kompozice záběrů, vizuální cítění a přebujelý mix žánrových forem. Nejsem jeho příznivcem, nejsem jeho odpůrcem. Prostě jsem jen viděl ultra bizarní a ultra (experi)mentální film. 7/10 (05.02.2018)

AMER, BERBERIAN SOUND STUDIO, HIGH-RISE, NEON DEMON... to všechno jsou filmy režisérů, kteří by podle mě měli točit videoklipy, ale rozhodně ne celovečerní filmy. Protože jakkoli jsou jejich filmy audiovizuálně úchvatné, stylové a atmosférické, tak jsou k nepřežití, protože čím méně je tu děje, o to delší jsou jednotlivé záběry. (03.10.2016)

Rozmazlená umíněnost o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás. (25.09.2016)