První republika

Červená FLASHBACK knihovna FLASHBACK FLASHBACK trocha výpravy FLASHBACK a zapomněli jsme na FLASHBACK, tak aspoň vzpomínka nějakého pamětníka (hospodského?) FLASHBACK Nejčastěji uváděná číslovka: 8 (let). Občas mezi FLASHBACKY i náznak vtipu: "Mamí, my už si nechceme hrát na defraudanty a policajty." Zlom ve 4. díle: místo flashbacků duchové :-))) (24.01.2014)

Těžko říct, čeho tvůrci chtěli dosáhnout (pokud vůbec něčeho chtěli dosáhnout). Příběh je vystavěn zhruba tak složitě, jako v každé argentinské telenovele, většina herců hraje podobně toporně (ačkoli mezi starší hereckou generací by se našlo pár světlých výjimek - pánové Vlasák, Töpfer, Holub nebo paní Medvecká a Štěpánková) a pokud se tu snad někdo chce ohánět realistickou výpravou, tak si snad musí dělat srandu... (Tedy ještě větší, než když se postavy před první světovou válkou oslovují stylem "Hej, brácha...") Ty dámy z nevěstince v první části, které měly všechny postavu jak modelky a každá měla podle obličeje tak maximálně kolem dvaceti let, 'skutečně působily', jako z doby první světové války. Nejde jen o to, že tehdejší představy o ženské kráse se tak trochu lišily od dnešních ideálů, ale i o to, že do bordelu se prostě přijímaly i slečny a paní s normální váhou, nebo (nedej bože!) s nadváhou. O rozdílném věku ani nemluvě.. A takhle levně, jak vypadají zdejší filmové kostýmy, rozhodně textury látek za první republiky nevypadaly. To už nezbyly nikde kostýmy z Četnických humoresek? Tu jednu hvězdičku dávám proto, že je První republika trochu vkusnější, než Renčova hrůzostrašná Sanitka 2. (11.02.2014)

Zrovna dnes jsem v časopise Týden četla několikastránkové žehrání na tento seriál. Jak ukazuje jen život bohatých, jak se nezabývá politickými událostmi v té době, jak.... atd., atd.... Myslím, že o tohle se tvůrci nesnažili a proto jim to nelze vyčítat - Panství jsem nesledovala, nicméně (a podle mne) - jako telenovela - dobrý! A navrch jako ženská říkám, že se na Jána Koleníka moc hezky kouká..... (31.03.2014)

U úvodních titulků jsem se nadchla, při prvních dialozích mi nálada klesala - neočekávala bych a nevyžadovala archaickou mluvu, ale tohle? Tohle byl zase ten druhý extrém... Počkáme, uvidíme.__2.díl - ty dialogy tahají až moc za uši...v tomto díle jsme se naučili nové slovo, defraudant, a taky jsme si ho řádně zopakovali, minimálně tak 100x....jo a začínáme, po návratu z války, hledat vrahy 8let starého zločinu! Alergie na slova ségra a brácha dosahuje vrcholu.__3.díl - konečně trochu záživné. Útok španělské chřipky.__Nemám už sílu vyjadřovat se ke každému dílu, už tu totiž máme předem jasný způsob vyřešení vražd - holčičku, co skoro umřela na španělskou chřipku, která teď mluví s mrtvými!!!! OK, tohle je fakt feler a mišmaš stylů.....telenovela se odkopala v celé kráse. *** EDIT po shlédnutí posledního dílu - neviděla jsem vlastně 15 dílů, ale i to bylo příliš. Závěrečný navíc ani nijak nepřekvapil. Děkuji a nikdy více. Pokud se ČT rozhodne pro nějaké pokračování, tak se mu vyhnu velkým obloukem. (17.01.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Z úvodních epizod i přes přítomnost války, vražd a dávných křivd čiší především snaha vygenerovat příjemné pokoukání pro diváka toužícího odpočinout si a nemuset přitom přepínat na přiznané telenovely komerční konkurence. Solidní herecké obsazení doplácí především na lajdácký scénář. Ten selhává na úrovni škrobených dialogů i celých dějových souvislostí. První republika trpí především syndromem „velký třesk", kdy se zdá, že před pilotním dílem postavy nežily a nekomunikovaly, pouze poslušně a nehnutě čekaly na první klapku a vznik svého vesmíru. Mladá služka se od starší dozvídá o dráždivé minulosti rodiny až před zraky diváka, jako by šlo uvěřit, že by upovídaná drbna kolegyni nezasvětila už dávno. Marnotratný syn se náhodou po letech vrací zrovna pár hodin poté, co jeho matka poprvé našla odvahu jít se vyzpovídat o svém podezření, že je vrah. Postavy se velmi náhodně a příhodně potkávají na důležitých místech, aby mohlo docházet k jejich konfrontacím. Tak by šlo pokračovat dál a dál. Jde o chyby tak klasické a začátečnické, až se dá uvažovat o tom, nakolik jsou důsledkem omylu a nakolik bylo scenáristovi Janu Gardnerovi zkrátka jedno, jestli jím vedené situace dávají smysl. Vyberte sami, která varianta by byla smutnější. (17.01.2014)