Mr. Jones

Tak já nevím ... asi mi v mozku chybí nějaký centrum vnímající určitej specifickej druh strachu, nebo prostě nevím ... Ale tohle bylo fakt neskutečně blbý a otravný. Koukal jsem na to naschvál v noci po tmě se sluchátkama a neustálý blikání typu tma - blesk přes celej pokoj, kdy střihač byl rozhodně na slušný dávce perníku, protože těch střihů zde byl tak milion ... ve mě vyvolalo tak maximálně menší záchvat epilepsie. Navíc si asi budu muset nechatpořídit za pár milionů nový sítnice do očí, protože mi je tenhle blikající zmatek doslova vypálil. A přitom se tam "NIC NESTALO", nic nedělo. Způsob natočení špatnej, nepochopil sem, nebál sem se, lekačka ani jedna ... kdo měl být jako MR. Jones ... Nevím !!!! Blbost a už fakt s těmahle "kamerovkama" končím, protože to jde furt víc do kopru ... (27.04.2014)

Záverečná tretina sa mi na tom celom zdala jednoznačne najlepšia, a po dlhej dobe mi naskakovali zimomriavky. A to tam vlastne neboli dokopy žiadne ľakačky. Celý horror stojí predovšetkým na atmosfére, ktorá by sa dala krájať. Naozaj desivý zážitok, navyše aj parádne technicky zvládnutý, s peknými nočnými sekvenciami, a po dlhej dobe aspoň so štipkou originality, v ktorú už pri novinkách ani nedúfam. A keď beriem do úvahy, že si režisér po väčšinu stopáže vystačil len s dvoma (sympatickými) hlavnými postavami, tak mi neostáva nič iné, len chváliť. Všetko ostatné tu už je popísané, no v každom prípade, keby bol každý found footage aspoň na polovičnej úrovni, tak by som sa k tomuto subžánru vracal omnoho radšej. (26.04.2014)

Tvůrci Blair Witch by zasloužili nakopat. Spustili lavinu FF hororů řezaných pseudodokumenty, který jsou, snad až na několik výjimek, totálníma sračkoidníma hovadinama. A v tomhle případě rozhodně nestojí za to zachraňovat Sodomu (žánr) kvůli deseti spravedlivým. Mr.Jones je jen další tupohlavou "zábavou" plnou zběsilých střihů, s totální absencí atmosféry nebo, nedej Bože, napětím a s idiotem a krávou v hlavních rolích. Při každym takovym debilním výplachu si řikam, že tohle bylo moje poslední FF a doufam, že si to teď splnim. (25.06.2014)

První třetina filmu je taková ta FF klasika a já byl i celkem zvědavej, jak se to bude vyvíjet. Druhá třetina je pro mě nejlepší a to hlavně díky parádní tmosféře - odhalování ohledně Jonese, Penny a její setkání se s ním, parádní scény z Jonesova příbytku a hlavně z podzemí pod ním, tuny strašáků, opět Pan Jones, zapálení strašáci, narůstající panika bloudícího Scotta. Jo to se mi opravdu líbilo a byl jsem do filmu jak se patří zažranej. No a třetí třetina je pro mě osobně totální haluz, kde je možný všechno a jak poznamenala Asia_Power - Takhle se prý člověk cítí po hooodně blbém modelu zelené rostlinky. S tím teda zkušenost nemám a na základě tohoto ani nechci. Můžete v tom hledat logiku, můžete na to nadávat a nebo nad tím jako já mávnete rukou s tím, že Lynchoviny Vás nikdy extra nebraly a pustíte ten konec z hlavy. Celkově průměr a nezávidím lidem, kteří na poslední třetinu budou koukat pod vlivem čehokoli :-D (01.02.2016)

Vaříme s verbalem – Výletnické ragú aneb Narkáčský Eintopf. Ingredience: Dvě kila uleželého bramborového salátu, půl litru kefíru, jedna plechovka Toluenu, 100 ml Chemoprenu PVC či jiného lepidla na odpady s osmdesátiprocentním obsahem organických rozpouštědel, 50 mg krystalického metanfetaminu (můžeme nahradit 60 tabletami Modafenu), široké nápojové brčko, kapesník o minimálních rozměrech 30x30 centimetrů, petrželová nať. Celý bramborový salát během pěti minut freneticky zkonzumujeme, přičemž záměrně příliš nekoušeme, a na ex jej zalijeme kefírem. Rozprostřený kapesník bohatě napustíme Toluenem a za stálého čichání zvolna přikapáváme Chemopren. V mezičase pomocí žiletky či příborového nože vytvoříme na kuchyňské lince úhlednou lajnu metamfetaminu, popřípadě nadrtíme všechen Modafen na jemný prášek a postupujeme stejně. Odložíme kapesník a za použití brčka rychle rozprášíme polovinu lajny do pravé a druhou polovinu do levé nosní dírky. Pro dokonalé vymaštění zakapeme Chemoprenem. Zbytky metamfetaminu slízneme a jazykem roztíráme po dásních až do naprosté motolice. Pokud jsme postupovali správně, mělo by nám v této fázi vaření začít hučet v uších za doprovodu hodiny a půl naprostých, rychle se míhajících červeno hnědých pičovin. S kapesníkem stále na nose pijeme zbytek plechovky Toluenu, dokud nejsme vláční v kolenou. V tu chvíli klesneme na úroveň trouby, vrhneme celý obsah žaludku na předem připravený plech a pečeme do černa s grilem ohuleným na 250 stupňů. Necháme zchladnout, ozdobíme petrželkou a podáváme dokonale zoufalému majiteli krachujícího studia. *** A přitom to tak hezky začínalo. (15.01.2015)