Urga

CITÁT - Říkala jsem ti, aby sis nebral dívku z města......... Plakát, který Bayaertou ukazuje svým sousedům a muže na něm prohlašuje za svého bratra je plakát z filmu Cobra se Sylvestrem Stallonem. CITÁT - To je můj bratr z Ameriky......... URGA je pomůcka mongolského kočovníka a je to dlouhá bílá tyč s provazem jako smyčkou na konci. Slouží mnoha účelům, což pro nás "civilisty" je celkem španělská vesnice, jak se tak říká. Život mongolského kočovníka stejně nikdy plnohodnotně nedoceníme. Jsme rozhýčkaní měšťáci. Není to žádný akční snímek, ikdyž prvky tu jsou - třeba řítící se nákladní auto Čínskou přírodou - je to prostě pohled do určitého životního stylu jedné části světa. DIALOG - ČINGISCHÁN - Jsi Mongol? GOMBO - Samozřejmě, že jsem Mongol. ČINGISCHÁN - Kde máš zbraně? GOMBO - Cože? ČINGISCHÁN - Kde máš koně? GOMBO - Koně? Tamhle. ČINGISCHÁN - Vracíš se z války? GOMBO - Ne, z města. ČINGISCHÁN - Obsadil jsi ho? GOMBO - Ne, koupil jsem tam televizi............ Tato část příběhu byla velmi dramatická. Nakonec jsem tak nějak nechápal kde chce na planině, kde žijí, sehnat elektřinu pro tu televizi. Byl jsem překvapen, jak je to jednoduché. Podívejte se na tento příjemný a přírodně krásný snímek a podivte se také. (31.03.2013)

Michalkov vynalezl nový žánr - reálně-socialistická idyla. Je to už v Příbuzenstvu - takové to pobíhání po parku menšího města v sajuzu - jemný humor v mezích zákona (automaty nefungují? chachacha, nu což, vesele se nám tu žije)... I tu je to: když řidič zaspí za volantem, co už - krajina je bezpečná, traviny, žádné výmoly k smrti, vlastně je žádoucí si zajet omylem až k řece...; chlapec, čte o Leninovi před dveřmi ložnice souložících rodičů, závěr v němž panenskou step pohlcuje průmysl a hlavní hrdina to optimisticky komentuje jako pokrok - v porovnání s třeba s Muratovou jsou tyhle postupy trochu bezzubé a lžou mi do ksichtu, v porovnání s Tarkovským je duchovnost méně okatá, ale i méně hluboká (mnohem). V porovnání s tím, co začal Michalkov dělat za Putina je vše jasné - "zručný režisér" píše uživatel tomco a má recht. Závěr Urgy je oslavou nastupující Nové Říše Čingischánovy: rosťme, množme se, zaplníme (a pohltíme) svět.. Že by státní zakázka na vztahy s Novou Čínou??? Životní a umělecký étos nechávám ale teď stranou, Urga je krásný film - kamera, hudba, postavy. Udrží pozornost, pobaví, jen mě zpětně naštvalo to výše uvedené. (22.11.2011)

Urga je dlouhý prut zakončený okem sloužící k napravování neposlušné domácí zvířeny a kromě toho i k oznámení pokusu o plození potomka. Jednoduše se v dané lokaci zabodne do neposkrvněné země a jde se na věc. Případní projíždějící sousedé již pak z dálky vědí, že nemají rušit a inkriminované oblasti se proto s vědoucím úsměvem na ošlehané tváři vyhnou. Nic a klid. Nic a krása. Travnaté lány mongolské stepi kam až orlí oko dohlédne. Dunivé hrčení motoru předznamenává změnu. Ale za jako cenu??? (27.07.2006)

Nikita Michalkov zachytil hned několik střetů. Staví vedle sebe ruskou, mongolskou a čínskou kulturu; život v pastvinách a městský ruch; lidský pokrok a primitivní soužití s přírodou. Avšak film nepůsobí surově, ani vypjatě. Rozdíly jsou sladěny do harmonie a vše působí vyváženě, jemně, poeticky s nádechem naturalismu. (16.11.2007)

Film ruského režiséra Nikitu Michalkova z roku 1991 zachytáva príbehy obyčajných ľudí, žijúcich na mongolských pastvinách. Na pozadí príbehu, ktorý je o ovplyvňovaní tradične žijúcich ľudí, modernou dobou, stojí hlavná postava – mongol Gombo so svojou rodinou. Ich spôsob života nie je priamo spätý s tým, čo priniesla naša éra. Nepotrebujú auto, dom, technické vymoženosti a sú takto spokojní. Urga je v podstate palica, ktorou sa hnal dobytok do stáda a ktorá mala ešte jednu funkciu. Miesto, kde ju zapichol otec – hlava rodiny, sa stalo pre nich posvätné a kde splodia svoje dieťa. Režisér poňal film v klasickej päťaktovej štruktúre. Kým bola expozícia ukázaná ako život Gombovej rodiny, ich zvyky a prepojenie s prírodou, ďalšie časti už poukazujú na základný konflikt filmu. Ten je od začiatku symbolicky vpletený do každodenných súvislostí Gombovej rodiny. V tejto fáze sa objavuje postava zblúdilého šoféra – Rusa, ktorý svojim konaním naznačuje, čo sa bude film snažiť vysvetliť. Je svedkom rituálneho zabitia barana, čo sa mu zdá príliš barbarské, no nechápe, že svet, v ktorom žijú oni je čistý, pokojný, nie barbarský, v akom žije on. Gombo veľmi túži po štvrtom dieťati, ale vláda by mu ho už nedovolila vziať do školy. Snaží sa aspoň svoje deti vtiahnuť do svojho sveta tradícií a dodržiavania kmeňových pravidiel. Jeho žena však nejaký čas žila v meste a vie, aký je tam život a preto sa snaží Gomba presvedčiť, aby ho okúsil tiež. No on naďalej všetko nové odmieta. Riešením konfliktu by mohlo byť aj to, že Gombo sa napokon odhodlá ísť do mesta s úlohou kúpiť televízor. Gombo je priamo konfrontovaný s výhodami mesta, zatiaľ čo jeho žena sa stará o dobytok. Zájde do krčmy a stretáva tam už spomínaného Rusa, ktorý otvorí dôležitý problém. Každého sa pýta, či si spomenú na meno svojho otca, starého otca a podobne. Zisťuje, že ani on ich nepozná. Vychádza von a vidí chatrč, zničenú v druhej svetovej vojne. Východisko tkvie v hľadaní cesty – nájsť príslušnosť samého seba k národu. O to sa Gombo snažil celý život a chcel, aby to poznali aj jeho deti. Ruský národ nie je vysporiadaný so svojou minulosťou. Ďalším riešením je nájsť kompromis medzi životom v meste a v tom tradičnom – v prírode. Michalkov ho poňal ako situáciu, v ktorej Gombo na ceste domov s kúpeným televízorom zaspí a sníva sa mu o Džingischánovej armáde. Vodca mu vyčíta, že kúpil televízor a nabáda ho, aby sa vrátil k svojmu predošlému životu. Sen ho posilní v jeho ideách, televízor prináša domov a nachádza so ženou istý kompromis. Ten spočíva v tom, že príjme čiastočne nové možnosti, ale budú mať aj štvrté dieťa. A práve to v záverečnej reči poznamenáva, že žije v byte, pracuje na benzínke, často cestuje a na mieste, kde vyrastal stojí teraz fabrika. Civilizovanie je nezadržateľné, už vtedy sa toho Gombo bál. Lenže na druhej strane, nie je dôležité, v akej dobe žijeme, ale aby sme nezabudli kam patríme a čím sme. (13.04.2005)