Akt zabitia

Niečo je zhnité v kráľovstve Indonézskom.....The act of killing je bezpochyby zaujímavým oživením dokumentárneho filmu, ktorý konvenčne chápeme ako súbor informácií prameniacich z nejakých scén, hovoriacich hláv a voice overu. Ona táto forma však má svoje opodstatnenie a to sú práve tie onformácie, ktoré hovoriace hlavy a rozprávač sprostredkúvajú. Act of killing je dokument umelecký a my si máme naštudovať, čo že sa to v tej prekliatej Indonézii v 60. rokoch stalo a hlavne prečo. Problém však je niekde inde a je tu spomínaný nespočetne krát. Totiž ak narazíte na režisérsku verziu, tak si uvedomíte, že informácie sa opakujú, že postavy hovoria stále to isté, že inscenované scény sú variáciou jedinej. Ak po vyše dvoch hodinách počujem, že postava nevidí vo svojom zabíjaní problém, pretože to a to a počul som to aj na začiatku, dostavuje sa nevyhnutne nuda. Možno je to v kine na festivale v spoločnosti stovák ľudí iné a navyše pri takomto type dokumentu a asi aj pri kratšej verzii (bezpochyby lepšej), lenže ja som to šťastie nemal. (03.12.2014)

Pohled na jednu z mnoha asijských genocid, které zůstaly světem nepotrestány. Nechme stranou tupé a vylízané "zeleno-oranžové" milicionářské mozky, celé je to o Anwarovi a jeho zázračné sebereflexi. Oppenheimerovi se možná podařilo něco v co sám ani nedoufal, dostat z indonéského hrdiny přiznání toho, že pachatelem vražd a zločinů proti lidskosti. To hlavní se vlastně stane až na samém konci, děj je totiž vyplněn především epizodními scénami, jako kandidatura do parlamentu Anwarova přítele, natáčení scén pro tamní film o Anwarovi, popisování metod mučení a vraždění "komunistů". Anwar je zvláštní postava, na které je dobře znázorněna povaha válečného zločince, pachatel zločinů proti lidskosti v dobré víře, že pomáhá vlastní zemi od komunistů si sice "pouze" ve filmu, ale prožije si, utrpení vlastních obětí a zázračně zjistí, co to vlastně před padesáti léty prováděl za levárny. Po stránce kvality zpracování se dá vytknout jen jedno, délka. Trošku uondané a možná trošku přeplněné scénami "lidu", jinak po všech stranách výjimečné dílo. (26.08.2013)

"Act of Killing" je prvý z dvojice dokumentov o prevrate v Indonézii z roku 1965. Kým v "The Look of Silence" dostal priestor mladý lekár, ktorý sa postupne stretáva s nejedným vrahom svojho brata, krok za krokom sa dozvedá aký bol priebeh, akým spôsobom mu bol odobratý život, či sa snaží ukázať skutočnú históriu vtedajšej doby z pohľadu "poškodeného" v Indonézii, tento dáva priestor na vyjadrenie či opisovanie ohavných činov samotným zabijákom, gangsterom, ktorí boli, sú, a dlho budú pod ochranou samotnej vlády. Najviac zaráža fakt sily samotnej úprimnosti, s akou radosťou, bez akýchkoľvek výčitiek, priam s hrdosťou sebe samou títo "ľudia" dokázali zabíjať. Nuž, buďme radi (zatiaľ), že žijeme na našom malebnom Slovensku. (27.02.2016)

Neuvěřitelný příběh indonéských gangsterů - svobodných mužů. Co je na tom všem nejvíc fascinující a děsivé je pragmatismus těchto šedesátiletých mužů. Zabili desítky až stovky lidí, ale přesto si to dokáží ospravedlnit a protože byla jejich "spontánní" akce posvěcena vládou, hovoří o věci otevřeně a beze strachu, snad až s pýchou. Kdybych měl na jejich nechutné reflexi ještě nechutnějších činů něco přeci jen pochválit, byla by to jejich upřímnost. Upřímně hovoří o svých nočních můrách, o tom proč a jak si svoje činy ospravedlňují. V těchto chvílích se, řekl bych, zdárně vyhýbají pokrytectví. To vyplouvá na povrch až s natáčením filmu a jeho propagací. A že je to neakční, repetitivní, ...? Aspoň to celé vypadá o něco opravdověji. (14.11.2016)

Starej Anwar a ten tlustej blb jsou jen vykonavatelé. Občas mají noční můry (teda hlavně Anwar, tlusťoch ne, ten je moc blbej na to, aby mu došlo, co udělal), ale v zásadě se tím, co dělali, bavili. A bavili by se tím bez ohledu na to, jestli škrtili drátem komunisty, nebo někoho jinýho. Historie jim k tomu jen dala hrdinský krytí. Zajímavá postava je ten menší náměstek ministra, protože ten zabíjel, ale i věděl proč. Co se týče filmu, po asi půl hodce je myšlenka jasná a už se jen opakuje, až třeba na TV show, která je teda pekelná. /// Ve vztahu k tomu, co je dobré a co špatně, tam už je to těžší. Tu zemi fakt komunisti ovládnout chtěli a po dobrém se tomu bránit nešlo. No, a upřímně, viděl někdy někdo laskavou a kultivovanou občanskou válku? Když se věci řeší silou, vždycky to nakonec vypadá takhle a provádějí to podobní primitivové... To, co se dělo, bylo zjevně hnusný, brutální a nelidský a nechalo to jizvu v národu i jednotlivcích. Zároveň by to ale nemělo vyvolat dojem, že svržený Sukarno byl bůhví co, už do převratu zvládnul zemi přivézt k hladomoru. (19.01.2019)