Tygr a drak: Meč osudu

Tygr a brak. Že se tento film z (ko)produkce Netlfixu stěží vyrovná opěvovanému originálu, se dalo čekat. Tygr a drak ostatně dodnes zůstává poměrně výjimečným počinem, ačkoli čínské filmaře rozhodně nelze vinit z nedostatku snahy na jeho fenomenální úspěch navázat. Smutné ale je, že Meč osudu i přes účast hereckých hvězd a režijní vedení tvůrce řady vybroušených žánrových klasik působí jako sotva průměrný počin i v kontextu řadové produkce dnešní Číny a Hongkongu. Zatímco pochybnou fotografickou kvalitu snímku, která spíše než velkolepé filmové podívané odpovídá maďarské pornografii (viz uměle vypadající CG lokace, nehezký color grading a velmi lacině vypadající 'bloom effect') ještě můžeme omluvit s poukázáním na zřejmě chudý rozpočet, pro průměrné bitky, nepřirozené herce a děsivý scénář se důvody, proč přivírat oči, hledají těžko. Ani v bojových filmech, kde se na divácké atrakce klade větší důraz než na sofistikované vyprávění, přece nebývá běžné, že postavy zničehonic zásadním způsobem mění své sympatie a antipatie a už dlouho jsem neviděl, že by někdo od diváků čekal, že budou truchlit nad smrtí "hrdinů", kteří se na plátně či obrazovce mihnuli na několik sekund. Místo epického wuxia dobrodružství tu holt máme epický fail. (29.02.2016)

První díl mě také nezaujal, takže k druhému přistupuji obdobně. Super je, že stopáž je o půl hodiny kratší, což znamená méně love story, romance, a létání tedy vše, co nesnáším rapidně ubylo, prostor tedy dostává více akce, která sice není příliš úchvatná a koule rvoucí, ale choreograficky pestrá se zajímavými lokacemi a Donnie je zkrátka Donnie, ten nezklame nikdy a všechny jeho souboje jsou highlightem filmu. Kdyby Wu-xia zmizela úplně jdu i výš. Zábavná trojka.65% (27.02.2016)

Některé filmy snad ani nepotřebují pokračování. Tygr a drak je jedním z nich. Ně, že by to bylo špatné, ale je to spíš zbytečné. Není to tak výpravné, původní film je prostě klasika. Neznamená to ale, že by tam nebyly dobré bojové scény. Některé jsou parádně udělané. Zaujala mě ta v hostinci nebo na zamrzlém jezeře. I obsazení je slušné. "Pojď do temnoty." (17.06.2018)

Prvú polhodinu som nechápal nízke hodnotenia.. Skvelý nástup, výborná Sigelová kamera a krásna Umebajašiho hudba krásne odkazujúca k pôvodnému soundtracku. Po bitke v bare to ide ale od deviatim k piatim. Scenár strašne kolísa a hoci to chcú všetci zachrániť dostáva sa to do vôd béčkovitosti. Hoci som našiel čínskú verziu je tam zmena prístupu veľmi cítiť. A hoci to má kopec kvalít nevie si to udržať poetiku pôvodného filmu. Pritom ani herecky to nie je zlé.. Neviem prečo to takto dopadlo. Hlavne to zamrzí na konci kedy sa príbeh posunul na novú úroveň, zazneli v rámci príbehu silné posuny, ale tá výplň skrátka prešumela. A digitálne efekty ľadových kríh a padajúcej veže tomu nepridali. Priemer ale s veľmi výraznou atmosférou. Čo aj napriek všetkému vnímam ako pozitívum. (18.04.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)