Star Wars: Poslední Jediovia

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

Jakože ani předchozí díly nebyly žádná literární veledíla, ale tyhlecty dialogy snad psal sám Google Translate a George Lucas dohromady. Celé je to vlastně půvabná metafora o prvním sexu a odolávání vlastních pudů, jen kdyby to nebylo tak k uzoufání repetetivní. Ostatně těším se na další gejzíry invencí inženýrského oddělení zlodušského týmu. Jakýpak megakanón připravíme příště? Anebo příště si to už raději nechám ujít. (22.12.2017)

Žadonil tu někdo po vpravdě zpátečnickém stylu plně nedigitálních nepřebarvičkovaných Star Wars? George Lucas to rozhodně nebyl, ale přesto je tady máme. Džej Džej před dvěma lety vlastně jen vykopl Hvězdné války do povědomí těch, co na ně po prequelech rezignovali a Rian Johnson bohabojné dílo dokonal. Já jsem odrostlý na epizodách 1-3, takže vždycky budu mít blíže ke konfliktu Jediů se Sithy, ale vlastně jsem plně smířený s nynějším směřováním nejmocnější frančízy všech dob. Už začátek vyloženě překypuje nerdgasmem a tím co dělá Star Wars jimi samými, tedy samozřejmě monumentální vesmírnou bitvou, která prostě musí snad v každém fanouškovi vyvolat pocit, že něco tak obřího tu ještě nebylo a vyplatí se tomu věnovat pozornost. Následuje představení starých známých nebo známých z prvního (sedmého) dílu, vše jede v přesně zajetých kolejích a nic nenasvědčuje výhybce v přesně řízeném myším korporátu studia Disney. Jenže pak to přijde, v průběhu poslední cca hodinovky dojde na několik tak neskutečně vypjatých, kulervoucích a zároveň nepředvídatelných (minimálně v důsledku režijního uchopení) situací, které mě svou bezprostředností vyloženě ohromily a zatajil se mi při nich dech. Jistě, humoru je o něco více než jsme možná zvyklí, ve Force Awakens asi také něco bylo, ale stojím si za tím, že si výsledný film s ničím nezadá s krásně sestříhanými a temnými trailery. První hodina taktéž klasicky jede v pozvolnějším tempu, mnoho postav se svými dílčími osudy je rozdroleno po celé galaxii a chvíli trvá na rozdíl od jiných filmů a seriálů, než se dostanou na potřebné místo k posunutí zápletky a tempo semtam povážlivě klesá až na úroveň snesitelnosti. Jenže Rian Johnson nikdy nezapomene, kde je jeho místo a co se po něm chce (dokonce na rozdíl od Trevorrowa, původního režiséra devítky, přečkal zásahy šéfky Kathleen Kennedy a chystá nám novou trilogii?) a všechno ustojí, aby nám v závěru naservíroval bezprecedentní oslí můstek na uzavření trilogie. Dle mého předchozí epizoda značně trpí dějově a v rámci trilogie bude působit konzistentněji. Abrams se nemohl pouštět do nějakých odvážných zákrutů tohoto světa a jsem pevně ubezpečen, že se u Epizody IX vyblbne stejně jako Johnson u Last Jedi. Čekají nás velké věci. PS : Jsem člověk, kterého baví fan service a rád ho přijímám ve velkých dávkách, i když mi to někdy také přijde až moc očividné. Nicméně pokud někdo zas bude říkat, že je toho tady moc, tak si dokážu představit ještě mnohem více i co se týče snesitelných mezí. PPS : Už konečně přicházím na kloub Daisy Ridley, ale o fous u mě stále vede Adam Driver. Naproti tomu John Boyega je tu snad jen kvůli jednomu snadno vystřihnutelnému souboji a Oscar Isaac mě taky nebaví úplně tak, jak je asi zamýšleno. (14.12.2017)

No konečně. Dobré ráno, Sílo.. Po patnácti letech zase rozlepila oči a stojí za tím alarm clock Riana Johnsona. Ten Abramsův byl sice plný úcty, nostalgie a fanboyství, ovšem to nejdůležitější kolečko do strojku nebyl J.J. schopen dodat. Nevím, jestli to byl přímo Hamill a linie o relativitě Síly, obratnější práce s emocemi, některé ikonické momenty či Williamsem laskané podvědomí, ale The Last Jedi zatím ze všech nových bratříčků nejistěji sáhlo po Lucasově drahokamy vykládaném žezlu. Za schopnost probudit spícího obra jsem byl ochoten tolerovat 130letého Edu Harrise, mladýho Sola (hromadné znečištění spodků z výkonu Drivera jde zcela mimo mě) i celou linii Finna a jeho asijské údržbářky (jaká škoda, že nevyšlo i druhé taranování) a ač „štkavý konzervativec 30+“, odcházel jsem z kina se spokojeným úsměvem na rtech. The greatest teacher, failure is. Máš to teď ve svých rukou, Abramsi. Nepokaz to.. (20.12.2017)

Dvě a půl hodiny čistého fanservisu, a přesto mě všechen ten podbízivý humbuk (včetně mé osobní libůstky) nechal úplně chladnou. Na Posledních z Jediů je strašně vidět, jak je nové pojetí Hvězdných válek přecpané: materiálu bez problému na desetidílnou sérii, která by umožnila charakterovému vývoji trochu dýchat, rozpracovat některé myšlenky víc do hloubky, zaplácat díry v zápletce, vyjevit zásadní informace důležité pro to, jak mám zjevně vnímat jisté postavy (bez prozrazení, co vlastně je na temné straně síly tak lákavé, není Kylo Ren nic než extrémně emařský nácek, byť očividně má vzbuzovat soucit) a napravit zásadní vady konceptu (jelikož celý film se odehrává v průběhu několika desítek hodin, bezprostředně po skončení TFA, a Luke se do nějakého učení logicky moc nehrne, udělá Rey kompletní obrat od konce minulého dílu zhruba za jeden den). Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy chválit prequely, ale novým SW by dost pomohlo, kdyby konečně trochu rozebraly politickou situaci způsobem, který by opravňoval a vysvětloval jednání i motivaci postav a neřval, že je prostě jen potřeba rozestavět šachovnici stejně jako v sedmadedmdesátém. Do toho tu máme heist z nutnosti, protože přece nenecháme půl osazenstva sedět na prdeli. Plus je tu samozřejmě ten malý bonbonek, že kritici TFA se vlastně nemýlili a Rey opravdu je wunderkind, který se od Jediů nemá čemu naučit. Ve výsledku mám nějak problém formulovat, jestli se oproti konci TFA vůbec něco změnilo. Třeba se nějakého toho příběhu konečně dočkáme v deváté epizodě, ale mně už to bohužel začíná být tak nějak docela jedno. (15.12.2017)