Brazil

Tohle je přesně prototyp kultovního snímku, ale abych pravdu řek, tak mě to zas tak neoslnilo, sice ta temná futuristická vize světa ala Blade Runner je fakt totálně dokonalá, stejnětak jako několik genálních nápadu v příběhu, ale celkově to je takový trochu zdlouhavý a hlavně chílema trošku psycho. Ale kultovní status tomu fakt ubrat nemůžu, protože to je film, kterej se jen tak nevidí, ať už co se týče zpracování a nebo příběhově. btw De Nira sem fakt nepoznal (29.09.2007)

Taková malá, bizarní a především byrokratická záležitost ve stylu 1984, fraškovitá parafráze a především vtipná záležitost (alespoň po většinu stopáže) s dechberoucím a vypiplaným vizuálem, který vypadá jako něco mezi noirovou představou sci-fi distopického světa a představou podnapilého opraváře mopů o praktikách a životu úředníkově. Jen škoda, že závěr samotný je trošku moc přehnaný (závěrečné nepřekvapivé vypointování ani skvělá postava De Nirova na tom nic nemění) a nemající v sobě dávku humoru, která se vyskytovala především z počátku. Hodnocena režiserská verze (27.02.2014)

Takto to dopadne, keď budeme pracovať ako roboti na baterky a jednému z účastníkov "šou" (Sam Lowry) málinko zašibe. A viete, že som od začiatku tušil, kto sa skrýva pod maskou pána Tuttla? __ Zmätené poňatie snímku mi vôbec neprekážalo, pretože ono poňatie má svoj jasný účel. Bohužiaľ však Gilliamovmu Brazilu niečo chýba, i keď s stopercentnou istotou neviem určiť, kde je pes zakopaný. Tak či onak, zaujímavá "futuristicko-totalistická psycho nálož", ktorej plnú hodnotu pravdepodobne docením-e až po druhom, tretom - viacnásobnom zhliadnutí. (09.04.2011)

V Brazil je budoucnost postavena na zchátralých kusech minulosti. Vše je tak výstřední a zároveň naprosto všední. Ten, kdo zde dělá, co mu přináleží, se svou prácí stává podvratným živlem. A “vzájemné podezírání“ prý vede „k větší důvěře“. Nikdo se vám ani nesnaží nabízet lepší zítřky. Brazil není film a vlastně to ani tak docela není ani anti-utopie. Brazil je váš včerejší sen. Je podivný a jen obtížně proniknutelný. – A proč se mi Brazil líbí? Právě proto, že je nepochopitelný. Chápu, proč je na téhle databázi tak oblíbený Shawshank a o poznání méně oblíbený Brazil, který je při tom, troufnu si to drze říci, mnohem lepší. Je to jednoduché. V Shawshanku je vše přehledně jasné, zatímco Brazil znepokojuje svou neuchopitelností. Jenže právě proto Shawshank je a provždy zůstane sice velmi hezkým humanistickým, ale také trochu kýčovitým, dílem. Nikdy nebude uměním. K tomu mu chybí odvaha jít za vyježděné koleje. Gilliam tu odvahu má. Stojí si za vlastní vizí, i když riskuje nepřízeň producentů, kritiky i diváků, i když riskuje i umělecký debakl, protože kráčet po nevyzkoušených cestách je nesnadné a ne vždy je taková cesta zakončena úspěchem. (06.03.2004)

K těmhle Orwellovským antiutopiím se mi hodí spíše temnější přístup, než Gilliamova rozjuchaná a dosti rozčepýřená vize jakou podává ze začátku. Postupně se Gilliam snažil film od té odlehčenosti oprostit, ale depresivní atmosféru se mu prostě navodit nepodařilo a ani scény sténajících zkrvavených lidí jsem mu už prostě nevěřil. Navíc nejsem ani velkým fanouškem hereckého projevu Jonathana Pryce, takže mi to přišlo jako extrémě roztahaný film, kde jsem si asi dvakrát myslel, že už je konec a ono to pokračovalo dalších půl hodiny :-) P.S. ale mučitel v masce mimina byl vážně skvělý nápad (29.11.2006)