Divergencia

Vlastně mě film svou (pod)průměrností docela bavil. Svět budoucnosti spláchnutý v pár větách, zjednodušení na dřeň na základě kastovního systému. Tam někde ztracená v hledání sebe sama je dospívající hlavní hrdinka Beatrice, jíž ani rozřazovací test příliš nepomůže, má ale obrovskou touhu někam patřit. Kvanta pomalu vlhnoucích teenagerek jásají a s Beatrice se ihned ztotožní, přičemž nadále opovržlivě pomrkávají po rodičích, kteří jim přece vůbec nerozumí. Nejde o nic světaborného, je to mnohem menší "kult" než Hunger Games, ačkoli celosvětové tržby okolo 300 milionů dolarů při rozpočtu 85 milionů nejsou úplně špatné, na hlavní hrdinku se sice celkem dobře kouká, ale není natolik zajímavá, je plošší - prostě to není Jennifer Lawrence a Theo James je takový novodobý Steven Seagal - nasranej, zamilovanej, znuděnej, pořád se tváří stejně - krutopřísně. (29.05.2015)

„Nechci nikam spěchat.“ – „To je v pořádku. Už mám místo na podlaze.“ Dle obsahu filmu a jistých recenzí jsem čekal (i navzdory ne tak špatnému hodnocení) strašnou blbost, do jejíž cílové skupiny asi tak „trochu“ nebudu zapadat. Druhé očekávání se vyplnilo, to první překvapivě zas až tolik ne. Divergence kupodivu není vůbec tak hloupý film, jak možná na první pohled vypadá, ale je třeba zmínit jeho 2 roviny, tedy „sci-fi“ a „romantickou“. Zatímco svět filmu mě (alespoň ze začátku) docela dost nadchl (než jsem mu postupně přestal věřit), stejně tak většina tréninku a boje s vlastními „strašáky“ (což byly asi vůbec nejlepší pasáže snímku), vztah Tris a jejího cvičitele mě vcelku pravidelně rozesmával, a nejen on, ale vlastně vše, co se odehrálo od chvíle, kdy se Odhodlaní probudili v „trochu jiném rozpoložení“ (ale je mi jasné, že řada divaček se s hlavní hrdinkou zcela ztotožní a bude hltat každou sekundu jejího „neohroženého“ boje). A když už jsem u postav, casting při jejich výběru samozřejmě hrál svoji důležitou roli, i když zpočátku mě trochu pobavilo spojení dvojice Woodley-Elgort, kteří si pro tentokrát vyzkoušeli sourozence (jako milenci se už loni v TFiOS zřejmě osvědčili), nicméně doufám, že se mi první jmenovanou podaří uvidět i v nějakém jiném, než jen průměrném filmu. Takový je totiž co do kvality i tento. A na závěr si sem připíšu závazek, že musím překonat svůj odpor a konečně se někdy podívat na Hunger Games, v poslední době je to díky současnému trendu až příliš často zmiňovaný film. „Odkud je ovládají?“ – „Proč bych ti to říkal? Stejně mě nezastřelíš.“ – „Proč to každý tvrdí?“ (26.01.2015)

Žánrově to není tak čisté a zdravě systémově nekorektní jako Hunger Games, ačkoliv jisté paralely tam jsou. Hrdinka je však podobně atraktivní a vitální. Zároveň je tady mnohem méně politického podtextu a mnohem více survival a lovestory - mimochodem v pořádku, dá se to přežít. Mimořádně dobře trefení hlavní protagonisté, řádně prosvícený a načechraný vizuál a uvědomělé akorátní dialogy - bavilo mne to a to i přesto, že je tam plno klišé a dost nevyrovnaná akce, která je místy strhující (full contact souboje) a místy nepřehledná (střelba). Pro širší publikum ale dobrá jednohubka. U Hunger Games lidi uchcávali z něčeho nového, tady to bude takový ten "twister od KFC". Není to nejlepší jídlo světa, ani převratná novinka, ale chutná to vesměs všem. (01.05.2014)

Z mého pohledu prostě klasická young adult věc, snad jen s tím rozdílem, že tu hlavní dívka není rozpolcená mezi bruneta a blonďáka. Ale ne, to bych byl na tenhle film moc zlej, pro mě je to sice dějem trochu nudné a tuctové, ale pořád je to dobře natočené a s pár slušnejma hercema (spíš ve vedlejších rolích) a celé to docela dobře funguje. Svět ve kterém se děj odehrává pro spoustu lidí asi bude zajímavým post-apem/distopií, ale osobně pro mě bude vždycky zajímavější buďto svět naprosto ujetější a temnější (Mad max, herní Fallout), nebo víc propracovaný, byť méně zničený (a třeba i ta Enderova Hra, kterou považuju za zlatý grál dobře napsaného příběhu, který se dá považovat za young adult). (10.08.2020)