Samuraj

[6/10] (CICC, Fida, Filmel, TC) (Eastmancolor /// Produkce: Raymond Borderie, Eugène Lépicier /// Scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin podle románu The Ronin Joan McLeodové /// Kamera: Henri Decaë /// Hudba: François de Roubaix) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.02.2013)

Melville v Samurajovi dotahuje svůj model cynických, chladných a z rovnováhy nevychýlitelných zločinců takřka k dokonalosti. Jef Costello se svými až geometricky přesnými pohyby, přesně načasovanými úniky a neproniknutelně kamennou tváří stává až esenciálním zástupcem Melvillových postav a i po více než 40 letech působí jednoduše cool. Zápletka je přímočará a jednoduchá, ale její roztažení na celovečerní stopáž rozhodně není na úkor zážitku. Naopak je tím vytvářena sympaticky ležérní a unylá atmosféra, v níž rytmické variace určují i nečekané a rafinované úniky hrdiny z nastražených léček. Osobitému působení snímku navíc přidává postprodukční potlačení barev, která především zveličuje stylovou "ušmudlanost" rozličných prostředí. Sympaticky působí i vážně-nevážné hlášky na hranici sebeparodičnosti, které značí nikoli nekritickou úctu ke klasické béčkové tvorbě a celkově vyvážený dojem rozhodně neoslabují. (02.07.2012)

V Melvillově vrcholném díle se perfektně snoubí režisérovo pojetí filmů. Své snímky totiž nikdy nekoncipoval jako obrazy reality, nýbrž jako sny. Tím spíš je pozoruhodné, že se v době, kdy se většina francouzské produkce točila ve studiích, uchyloval do reálných prostředí. V nich ale příznačně hledal zákoutí a prostory, které souzněly s jeho nadreálným a vrcholně estetickým viděním žánrových světů. Jeho osudová a melancholicky zastřená óda na filmové nájemné zabijáky se stejně jako její hrdina stává ideálem, který fascinuje svou vnější odtažitostí, vytříbenou stylovostí a účelnou řemeslností. "Samuraj" sice obsahuje minimum dialogů, ale zůstává dokonale srozumitelný a hlavně úžasně napínavý, protože svou výřečnost čerpá jednak ze síly filmového jazyka, ale také z kinematografie coby souboru děl a žánrových nosníků, které jsou divákům univerzálně srozumitelné. Není potom divu, že se "Samuraj" sám stal další esencí žánru, o kterou se adoračně opírali nadcházející velikáni jako John Woo, Jim Jarmusch či Johnnie To ve svých ódách na filmové zabijáky. (08.07.2023)

Logické nedostatky mi brání dát tomuhle filmu lepší hodnocení a vlastně jen kvůli Delonovi mu dávám ty tři, protože nebýt něj, skončilo by to nedaleko odpadu. Prakticky na každým kroku tu člověk narazí na ryze amatérsky použitou hloupost. Od prvních chvil, kdy se nájemný vrah producíruje s kamennou tváří po městě v baloňáku, který by nebyl nápadný jedině na srazu fandů poručíka Columba (a o tom nikdo v roce 1967 ještě neslyšel), jak se potom nechá zatknout jen aby vznikla zápletka (protože kdyby zalezl do postele, žádnej policajt by ho nenašel), přes opravdu špatný způsob výslechu svědků (nevím, možná to ve Francii dělali tehdy jinak, ale dnes se prostě svědci oddělují a neposlouchají své odpovědi na otázky typu: Poznal jste ho?), po fakt zvláštní dějový skok, kdy divák netuší, jak policie našla Costellův byt, přes doslova geniální způsob nálezu odposlechu, opravdu hodně zatvrzelého policajta (který má nos jak Pinocchio a cítí, že Jefovo alibi je už příliš pevné), po prakticky zbytečnou scénu metra (umíte si představit, kolik by k tomu sledování bylo třeba poldů? a všechny nároží, ulice a pajzly by zůstaly otevřený všem ostatním zloduchům) a zakončíme to naprosto unikátním způsobem rituální sebevraždy, protože jakej k tomu měl důvod, to opravdu netuším. Atmosféru to má, pošmournost, špína, bezcitnost, jenže právě ty hlouposti ve scénáři tento příliš vážný film shazují dolů. Nemluvě už o tom semtamním klišátku - dívka v autě, která by si hned vrzla, pianistka bez viditelnějšího důvodu zamlčující identitu vraha, štětka zoufale milující muže, který její lásku nikdy opětovat nebude, polda kterej se pro dopadení zločince neštítí ničeho a je schopnej "křehké" dívce vyhrožovat mravnostním oddělením, svědek, kterej není moc všímavej, ale perfektně dokáže identifikovat klobouk+plášť+tvář a to na třech různých osobách. Jak říkám, nebýt Delona, tenhle film by byl dnes jenom klasikou odpadu. (22.12.2007)

,,JE TO OSAMĚLÝ VLK… JE TO RANĚNÝ VLK, TEĎ MŮŽE ZANECHAT STOPU. MUSÍME SE HO RYCHLE ZBAVIT.“...... /// Stará dobrá Francie a její kriminálky. Alain Delon vs. policie, dobrej námět, horší scénář a parádně budovaná atmosféra. Charismatickej Delon utáhne cokoliv, a tak i přesto, že marně přemejšlím, co tím (nejen) koncem chtěl vlastně básník říct, dávám bez zbytečnejch keců 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Samuraje (ve filmu) poznám okamžitě. 2.) Smrt je cílem mý cesty! 3.) Thx za titule ,,novacisko“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (09.06.2013)