Plyšový medvídek

Je otázkou jak tento film nazírat. Balancuje mezi thrillerem, psychologickým filmem a sociálně kritickým pohledem, který byl tak silně zastoupen v evropském filmu druhé poloviny minulého století. Simenon, zdá se, v literární předloze překročil řadu svých žánrových vymezení a režie se činí, herci, Delon jako téměř vždy v hlavní roli, dominuje; neselhává ani scénář. V přepočetné hercově filmografii tento kamínek v žádném případě není tím horším; spíše naopak. (16.08.2023)

Zdá se mi, že tento film je značně podceněný a podhodnocený. Psychologicky přesný a napínavě vyprávěný příběh si takový odsudek nezaslouží. Není třeba vše vysvětlit do posledního slova, ani G. Simenon by to neviděl rád. A závěr filmu, pro mne naprosto nečekaný, je i při absenci vysvětlování zcela přirozeným vyústěním toho, co proběhlo předtím. (12.12.2010)

Každý člověk má právo na slabou chvilku i na omyl, pánové Deray a Delon si obé vybrali mírou vrchovatou v Plyšovém medvídkovi. Ten film nemá příběh, nemá spád, nemá zápletku, je to jen čiročirá nuda. Pánové, kteří mají za sebou skvělé filmy, by se neměli dopouštět takových excesů. Jedna hvězdička za nástin toho, jaký je pan profesor sobecký zmetek. A také z úcty k těm dvěma velikánům francouzského filmu, byť za tohle spíše zasloužili ztrestat důtkami. (23.07.2011)

Naprostý souhlas s mými souputníky. Tohle je prostě slabota. Deray a Delon dokázali společně točit filmy jiného kalibru a jiné třídy. Film je nudný, příběh téměř až blboučký. Delon mi v roli šéfa kliniky vůbec neseděl. Jediné co se mi líbilo, byly jeho filosofické rozpravy s přítelem. Pohled na jeho manželku a milenku a tedy pohled na tisíckrát otřepané téma, mne po pěti minutách, zejména v úvodu snímku, dovedl do pocitu takové nudy, že jsem dokonce zvažoval vypnutí, tedy mého vlastního mozku. Mít plyšového medvídka pro štěstí je možná dobré, možná je to pověra, nevím. Každopádně vlastnictví takovéhoto medvídka by mělo zůstat v utajení a ne o něm točit film. (15.07.2013)

Vyplísní pelíšky vedví, Casanovy v bílém, mramorového bytí? Sametové, sterilní intimity, když "co je v domě, je pro něj jen motýlí, jeden dotek, prchavý průlet?" Alain Delon má své dny a noci. Dny k uzívání, noci ke kárání. Povýšený egocentrik a kariérista, klopící zrak před okolím svým, nevnímajíce bezpáteřní a prostopášný úděl svůj, rozevlátým tyranem emocí druhých. Rekomando k úvaze, k vytrestání sobce, pohybujícího se chybně. Tak dlouho se chodí za polibky, pod cizí sukně, až skončíte ve stoce svého "charakteru." (29.12.2014)