Plyšový medvídek

Pokud to má být psychologické drama, není dost psychologické, pokud thriller, není dost napínavý, pokud kriminálka, není tam pořádné vyšetřování, pokud .... Takže je z toho takové psycho krimi drama, které není napínavé, je nemastné neslané a snad jen ta atmosféra nejasnosti a jemné ponurosti dává tomuto snímku smysl. Jo a taky závidím Delonovi ty muchlačky s tou prsatou kočkou. Ale to jen tak na okraj. 60% hvězdiček (06.09.2010)

Naprostý souhlas s mými souputníky. Tohle je prostě slabota. Deray a Delon dokázali společně točit filmy jiného kalibru a jiné třídy. Film je nudný, příběh téměř až blboučký. Delon mi v roli šéfa kliniky vůbec neseděl. Jediné co se mi líbilo, byly jeho filosofické rozpravy s přítelem. Pohled na jeho manželku a milenku a tedy pohled na tisíckrát otřepané téma, mne po pěti minutách, zejména v úvodu snímku, dovedl do pocitu takové nudy, že jsem dokonce zvažoval vypnutí, tedy mého vlastního mozku. Mít plyšového medvídka pro štěstí je možná dobré, možná je to pověra, nevím. Každopádně vlastnictví takovéhoto medvídka by mělo zůstat v utajení a ne o něm točit film. (15.07.2013)

Poslední filmová spolupráce dua Delon - Deray. A to je právě to dilema, protože ať chci nebo ne, promítá se mě do hodnocení děvka jménem nostalgie. Vždycky pro mě byla, je a bude radost koukat na Delonův bezemoční obličej v momentě kdy já napětím ani nedýcham, vždycky se rád kouknu do těch jeho očí, které mě napovídali, kdy se mám usmát, kdy plakat, a kdy proklínat celej svět. Nikdy nezapomenu na Derayho poctivý přístup k divákovi a jeho emocím. Jenže tady všechno bylo ani ne z půlky. Ta čtvrtá hvězdička je výraz mé úcty a respektu k oběma pánům a jako jakýsi dík za všechno co kdy spolu v kinematografii dokázali a rozhodně nepatří k tomuhle filmu. (14.09.2010)

Vyplísní pelíšky vedví, Casanovy v bílém, mramorového bytí? Sametové, sterilní intimity, když "co je v domě, je pro něj jen motýlí, jeden dotek, prchavý průlet?" Alain Delon má své dny a noci. Dny k uzívání, noci ke kárání. Povýšený egocentrik a kariérista, klopící zrak před okolím svým, nevnímajíce bezpáteřní a prostopášný úděl svůj, rozevlátým tyranem emocí druhých. Rekomando k úvaze, k vytrestání sobce, pohybujícího se chybně. Tak dlouho se chodí za polibky, pod cizí sukně, až skončíte ve stoce svého "charakteru." (29.12.2014)

Je otázkou jak tento film nazírat. Balancuje mezi thrillerem, psychologickým filmem a sociálně kritickým pohledem, který byl tak silně zastoupen v evropském filmu druhé poloviny minulého století. Simenon, zdá se, v literární předloze překročil řadu svých žánrových vymezení a režie se činí, herci, Delon jako téměř vždy v hlavní roli, dominuje; neselhává ani scénář. V přepočetné hercově filmografii tento kamínek v žádném případě není tím horším; spíše naopak. (16.08.2023)