Dve podoby januára

Není to jen hlavní hereckou trojicí, že přihodím o jednu hvězdu navíc, ale i tím, že z nás Hossein Amini nedělá loutky s prázdnou hlavou, ale nechal nám tady prostor pro naší představivost, potažmo i pro naše rozhodování, co se týká našich sympatií k protagonistům. Já jsem se skutečně párkrát ocitla v situaci, kdy jsem byla na rozpacích, zda je mám přijmout, takové jací jsou a mít dokonce mé sympatie a nebo nasadit odsuzující vlnu emocí. Abych řekla pravdu, tak tohle přelévání ambivalentních pocitů mně zůstalo až do konce a toho si cením. I ta málomluvnost všech zúčastněných měla něco do sebe, protože tak zůstalo možná mnohé nevyřčené, ale přesto odhalené. Někdy méně znamená více a tohle známé rčení bych v tomhle případě ráda uplatnila. Posledních pět minut jsem sice musela zamhouřit jedno oko, ale i tak je to film, který stojí za to vidět i když zřejmě brzy zapadne v té změti tisíců dalších thrillerů. 75% (01.10.2014)

Smrt v labyrintu nabízí dramatický příběh o temné minulosti, touze po bohatství a zlu skrytém pod závojem krásy. Jenomže té krásy a opravdu povedené stylizace prosluněného Řecka je zde tolik, že pod tím vším úplně zanikne příběh samotný. Nakonec se tedy spíš díváme na líbivá městečka, líbivé herce s líbivým oblečením no a všechno je to takové...pěkné. Krom toho ale taky zapomenutelné. (19.07.2017)

Už samotná pentalogie o talentovaném panu Ripleym nedokáže obhájit tvrzení, že Patricia Highsmith používala ve svých kriminálních románech překvapivé zvraty a originální postupy (respektive toto tvrzení nemá nárok z pohledu moderní doby – její historky v náporu času s nároky na složitost struktury zkrátka neobstojí). Jenomže o tom její romány ani nikdy nebyly. Jednoduchá sjednocující linka (začínáš špatně, tak špatně skončíš) sloužila jako věšák pro studii pochybných charakterů a interakcí mezi nimi. Cynická spisovatelka neodolala a promítla do svých hrdinů představu o moderním člověku (a stavu lidstva obecně), a její zarputilost jí nedovolovala z určeného směru vybočit. Jenomže, co se dobře čte (a chápe), nemusí moc dobře fungovat na plátně. Psychologii postav dost dobře nevykreslíte z pouhých pohledů a chybějící charakterové pozadí způsobí akorát to, že divák není schopen jakékoliv empatie (a tudíž se akce na plátně stává nezáživnou – byť hezky nasnímanou -- road movie do pekla – jaký to paradox). Aminimu se nedá upřít cit pro atmosféru doby a místa, kdy svět byl z části nezmapovanou paletou poskytující možnost útěku a anonymity. To byl v podstatě také hlavní důvod, proč jsem na samotný film velmi těšil. Pokud ovšem rozpohybujete pěkné obrázky a nevdechnete jim život, jste pouze rutinér a tudíž nahraditelný. Velká filmařina se vyznačuje tím, že dokáže oživovat lidskou fantazii – technika je až na druhém místě. Highsmitiny klasické motivy (vztah otce a syna, touha po zakázaném ovoci) se vytrácejí a zůstavají skryty v pozadí (a tak člověk vlastně ani nechápe orginální název “The Two Face of January”, pokud trochu nezapátrá). Forma vítězí nad obsahem a to je v drtivé většině vždy prohra. (07.11.2014)

Komorne ladený thriller pôsobiaci akýmsi starodávnym retro dojmom pripomínajúcim staré kriminálky (nie kvôli dobovosti, tá je tu vyložene nepodstatná, ale kvôli štýlu, akým je to natočené) obohatený krásnymi scenériami slnečných Atén, Kréty a Istanbulu. Je dosť možné, že práve najmä ono zasadenie do takto filmársky neokukaného prostredia robí snímku tak atraktívnou a neobyčajnou, vizuálne sa mi to totižto páčilo vskutku veľmi, avšak takisto obsahová stránka je veľmi fajn. Tri postavy, z ktorých ani jednu nie je ľahké prečítať, ich ďalší vývoj a konanie sú zakaždým neurčité a nepredvídateľné. V úvodnej zhruba hodinke tu máme postupné pripravovanie pôdy, poľahky stúpajúce napätie, koketovanie, nuž a záverečná thrillerová časť, kedy matéria čo sa týka tempa naberá na obrátkach. Snáď jediné čo mi prekážalo, bol záverečný monológ, ktorý mi prišiel trošičku nepatričný a mierne zhadzoval celkovú navodenú atmosféru, ale tak rešpektujem rozhodnutie tvorcov, že to ukončili práve takto. Za mňa veľmi príjemné prekvapenie, ktoré mi príde značne podhodnotené. 75% (09.12.2017)

,,…A JSEM VINNEN Z PODVODU A ZNIČENÍ ŽIVOTŮ MNOHA LIDÍ."… /// Ale vleče se to… Řecko 60tejch let, 3 Amíci a vražda. 60tky nesloužej k ničemu. Snad jen, aby omluvili to tempo, možná, aby hudba byla zajímavější a připomínala starý(?) kriminálky. Po hoďce se to konečně (lehce) zkomplikuje a drámo nabírá vyšší obrátky. Přece jen už toho psycha ze žárlení či koketování mám dost. Hitchcocovský (či jaký) napětí zmírňuje příběhovou nudu první hodiny, takže ať si každej rozhodne, jestli mu celkem dobrej Mortensen stojí za to. Já už bych to podruhý nedal! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kdysi jsem v Řecku sejmul ... 2.) Thx za titule ,,johnny.ka“ /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.10.2014)