Reklama

Reklama

Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (159)

pakobylka 

všetky recenzie používateľa

Dějová linie jakoby se pohybovala v kruhu ... to byla první myšlenka, která mě napadla hned po závěrečných titulcích. Ne že by nepřistupovala k tématu dostatečně zodpovědně, ale k jádru věci se propracovává snad až příliš velkou oklikou. Patrně chce ukázat tvůrčí a inovativní přístup, jenomže příběh tím jaksi ztrácí na intenzitě i na soudržnosti ... postupně se drolí na jednotlivé scény - a pohromadě ho nedokáže udržet žádné množství krve, potu či bláta ... ať už je smícháte v jakémkoli poměru. Neboť jsou pouhými REKVIZITAMI ... nic víc neznamenají. A na rekvizitách se nedá vystavět žádný opravdu dobrý příběh. P.S.: 1) Ona Bohem zapomenutá destinace ani vzdáleně nepřipomínala poslední útočiště, ale ... víte ... nemůžete vynášet soudy na základě prvního - ani druhého pohledu. V každém případě svedla dohromady životní ztroskotance, kteří by se jinak mohli potkat leda tak v pekle. Neboť Ďábel nikdy nespí. Přepečlivě dohlíží na VŠECHNA místa na Zemi - každou hodinu ... každou minutu ... každou vteřinu; 2) "Mzda strachu" z roku 1953 je nejméně o třídu výš ... popravdě: Teď, když můžu srovnávat - možná by si zasloužila i poslední, pátou *. ()

anais 

všetky recenzie používateľa

Je to uchopené jinak než film z 50.let, a tak bych to ani nepovažoval za remake, jako spíš za nové zpracování téhož námětu. Postavy jsou méně propracované, ale mají v základě jednoznačněji vykreslenou povahu. Jsou to zločinci. Jejich pouť je tak prosta pomrkávání po divákovi, a je možná ještě víc hutnější, upocenější a špinavější. A byť je film ve vyvolání napětí velmi vyrovnaný, podobně jako ostatní musím vyzdvihnout scénu s přejezdem mostu, protože u té jsem měl skutečně dojem, že nic takového jsem ještě nikdy neviděl. ()

Reklama

lamps 

všetky recenzie používateľa

Originální verzi řadím k nejlepším filmům, jaké jsem kdy viděl, a tak se jen těžko vyhnu srovnání. Co mi u Friedkinova snímku nejvíce vadilo a co ho v mých očích činí horším Clouzotova, je v prvé řadě jeho nezájem o postavy. Intro, které v originálu pokrývá hodinu stopáže a dokonale vykreslí protagonisty i jejich beznaděj v depresivním upoceném prostředí, je zde pojato chaoticky a filmařsky příliš konstruktivně - Clouzot sázel na co možná nejvíce naturalistický přístup a divák se bál o postavy jednak proto, že se s nimi pomaleji a lépe seznámil, a jednak díky tomu, že režisér nepotřeboval umělé budování atmosféry, aby vytvořil palčivé, místy až nesnesitelné napětí. Jízda kamiónem byla napínavá už proto, že se prostě děla a že byl divák na hrdiny absolutně navázán. Friedkinově verzi lze bezpochyby přičíst k dobru, že se vydává trochu jinou cestou a jen otrocky nepřepisuje, ovšem její sebeuvědomělejší narace, která je sice komplexnější v komunikativnosti, ale značně uchvátaná v tvorbě očekávání (výborným příkladem je zrychlená montáž s opravou kamionů a absence psychických reakcí aktérů na jejich 'sebevražednou' misi), značně oslabuje účinek druhé poloviny, která je sama o sobě velmi dobrá a obsahuje dokonce jednu vynikající scénu, jíž originál i překonává. Celé je to zkrátka moc odtažité od postav (ve chvíli, kdy se vyberou čtyři řidiči, má divák ostatně nějaký vztah jen k Roy Scheiderovi, zatímco dva aktéry sotva rozpoznává) a soustředěné na filmařskou audiovizuální kreativitu, které má možná Friedkin opět na rozdávání, ale k tomuhle zpocenému, živočišnému a především psychicky vyčerpávajícímu námětu se úplně nehodí. I přesto ale za 7/10, neboť je to poctivý kus filmařiny a originál je natolik skvělý, že ani všechny předchozí výtky k této verzi ji jako samostatné dílo rozhodně nesráží do podprůměru. ()

kagemush 

všetky recenzie používateľa

Určitě jeden z nej remaků co jsem kdy viděl. Pan Friedkin tu nejen udržel TO NAPĚTÍ na stejné úrovni jako francouský originál,ale ještě (a dobře) příběh prohloubil díky prologu(v originále jsme hned vrženi do děje,aneb jsem chudý,případně hamižný socka vykořeněný mamlas, tak akorát vhodný pro zoufalé činy,ale jak se mi to vlastně stalo?).-Po tomhle filmu to Friedkin dostal dost sežrat od všech a v podstatě skončil,a ani i když natočil takové nadprůměrné snímky jako Na lovu,nebo Žít a zemřít v L.A.,stejně na něj dělali ksichty,že už svůj stín nepřekročí. Škoda. ()

Courtemanche 

všetky recenzie používateľa

Opětovné shlédnutí tohoto filmu i originálu hned po sobě pro mě ukázal, že tento film na originál nemá. Je to dobrý film, ale ne víc. Strach/napětí jen v minimálních případech je to pravý ořechový, protože příběh nezraje (není tak dobře promyšlený), ale vypadá spíš na sled krátkých skečů. Pochválit můžu jen Bruna Cremera, který jasně převýšil ne jen ostatní herce ale komplet celý film. 3,5/5 ()

Galéria (45)

Zaujímavosti (16)

  • Mzda strachu patrí medzi 12 najobľúbenejších filmov Quentina Tarantina. Uviedol to pre britský filmový magazín Sight and Sound. (dom1niq)
  • Most přes řeku Papaloapan postavil umělecký návrhář John Box a most měl několik hydraulických nosníků. Několik dní před natáčením, ale řeka vyschla. Musel být použit umělý déšť, který stál 3 000 000 amerických dolarů a scéna trvá pouze 12 minut. (Terva)

Reklama

Reklama