Polibek ze stadionu

Role náhody je sice spíš ztřeštěně zneužita než využita. Přesto snímek svou atmosférou zapadá do Fričovy tvorby. Parádní výchozí zápletka, v níž je využit dobový hokejový motiv. Zápas Švédska s Rakouskem v roce 1947 poutal v závěru opravdu velký zájem československých fandů. Oslavovaní mistři si v 50. letech bohužel moc legrace neužili... (20.06.2010)

Úvodní pasáž byla příjemným výletem do hokejové minulosti, kdy se ještě hrálo nikoli zápasilo, zbytek se nečekaně rychle změnil v bláznivou komedii, která mi v řadě scén připomněla staré grotesky. Ač vystavěna na velmi jednoduchém nápadu, dokázala mě nejednou rozesmát a díky svižnému tempu a rychlému vrstvení nekonečného propletence omylů, nedorozumění a neustálého, téměř k dokonalosti dovedeného míjení, mě bavila od titulního polibku až do konce. (30.11.2012)

Ne zcela přesvědčivý kompromis mezi prvorepublikovou komedií a americkou groteskou současně prozrazuje mnohé o Fričových očekáváních (uměleckých i společenských) i naznačuje příčiny nezdaru obou snů. Celek je především – necelistvý. Groteskní sekvence (nekonečná míjení se obou budoucích milenců, pohyb v labyrintickém obchodním domě, zubařská extempore…) postrádají propracovanou choreografii a veseloherním interakcím chybějí chytré dialogy a plné soustředění herců, kteří ještě při nich ještě dohrávají svá „němá“ čísla. – Tyto nedokonalosti nejvíce postihují ústředního hrdinu, potažmo jeho protagonistu: přes velké nasazení se ze Zdeňka Dítěte Harold Lloyd českého filmu nestal. Jakkoliv k němu nemá v této roli fyziognomicky daleko, jeho roli se nedostává ničeho jedinečného, a nemá tedy co vyjádřit – kromě spěchu, hledání a zmatkování. To jsou ostatně zásadní stavebné principy celého Fričova snímku, který dílčí sdělení rozvádí s takovou velkorysostí, až je vyprazdňuje (především rozpačitá expozice směřující k zápletce, kterou v únavnosti trumfuje jen repetitivnost epizodních gagů). Více si cením Jany Dítětové, jejíž postava je ovšem podstatně životnější a tvárnější než lloydovský zubař: již pro to, že nemusí přelétat mezi „němou“ a „mluvenou“ rolí, působí přirozeně (v rámcích určených snímky předešlých dvou dekád) a kdyby se jejím dialogům s Dítětem dostalo širšího prostoru, jistě by i jemu pomohla neumělou grotesku přetavit v grantovskou sebeironii nebo v stewartovskou vůli k vážnosti. (21.10.2023)

Milostný příběh je velmi nápaditě zakomponován do mistrovství světa v hokeji 1948 a stejně neotřelé je i seznámení hlavních protagonistů. Jana Dítětová je roztomile dívčí, Zdeněk Dítě hraje smolařského mládence s neodolatelnými přechody od neohrabanosti k zamilovanosti v návaznosti na Harolda Lloyda. Film je jednou z posledních komedií natočených "postaru" a dívá se na něj opravdu velmi příjemně. (17.11.2003)

Pokud by dej filmu nebyl situovan do prubehu MS v Praze roku 1947, myslel bych si, ze se jedna o predvalecny film. Myslim, ze je to jeden z poslednich takovych snimku. Jako hokejoveho fanouska me film svym nametem potesil. I bez toho se vsak jedna o velmi svezi a prijemnou komedii, ktera potesi divaka i dnes. For Biopler: Zdenek Dite a Jana Ditetova nebyli manzele, ani v zadnem jinem pribuzenskem vztahu... (20.04.2013)