Lásky čas

Pravděpodobně je to zvláštní, ale snad nikdy jsem nezažila chvíli, kdy bych chtěla zalézt do šatníku, zatnout pěsti a vrátit se zpátky v čase, abych něco napravila. Přitom chyby jsem v životě určitě nasekala.. narozdíl od hlavního hrdiny Tima beru ale život takový jaký je a jsem víceméně zastáncem pokusů a omylů, chybami se člověk přece učí :) Nebylo mi tedy úplně sympatické, jakým způsobem Tim řešil všechny trable. Někdy opravdu úplně zbytečně. Na druhou stranu z hlediska příběhu se ono cestování v čase mohlo využít lépe;čekala jsem, že příběh postupně vygraduje podobně jako u Time traveler's wife, ale ono šlo spíše o film, ze kterého se máte poučit a mít ke konci příjemný pocit, takže Timova schopnost nesehrála takovou dramatickou roli, jak mohla. Mimochodem jen po přečtení námětu jsem měla pocit, že si ze mě někdo střílí - Cestování v čase, Rachel McAdams? Neskutečně to zavánělo již zmíněným TTW a po shlédnutí musím říct, že jsem si téměř jistá, že se autor inspiroval. Příběh sice nehrál na tak dramatickou notu, ale kromě jiného zachycuje podobně delší časový úsek. Někdy jsem měla až dejavu. I tak se mi ale film líbil, Bill Nighy měl zase jednou výbornou roli, nenudila jsem se ani minutu a naučila jsem se, že si musím užívat každé chvilky a ocenit každou maličkost. :) Pět hvězdiček nedám, protože je mi přeci jen trnem v oku ta podobnost se Zakletým v čase. (A taky tak trochu protestuju proti rozdílu v procentech, proč mám pocit, že je to jen proto, že About time je britská záležitost?) (06.01.2014)

Patřím mezi obyčejné nesmělé chlapy, o které by Kate Moss ani neotřela nárazník svého Rolls Royce, ale já bych této kokainové nádheře taky nepůjčil svou koloběžku ze slevové akce, takže jsme si kvit. Ovšem s Richardem Curtisem je to jiné. On mi sliboval množství pozitivní energie, touhu žít i připitomělý úsměv a já to nedostal. Dle zdejších komentářů patřím spíše mezi výjimky a tak odcházím do nejbližší skříně, zatínám pěsti a pokusím se vrátit o dvě hodiny v čase zpět, abych ten Lásky čas měl šanci vidět ještě jednou poprvé a tentokrát si ho užít v lepším rozpoložení. (29.01.2014)

Jsem rád, že když už koukám na anglickou romantickou komedii, je u toho Bill Nighy, toho chlápka mám vážně rád. Je až s podivem, že na to, jak moc mi nesedla Láska Nebeská, se nyní Richard Curtis trefil do černého. Tam totiž bylo až moc příběhů a postav, kdežto v About Time sledujeme příběh, kupodivu sympatického, typického anglického mladíka v podání, pro mě, neznámého Domhalla Gleesona, který však má štěstí v tom smyslu, že mužští potomci v jeho rodině umí cestovat časem do minulosti. On toho tedy samozřejmě maximálně využívá aby sbalil pohodovou Rachel McAdams, aby následně došel k rozhřešení. Přestože se jedná o obyčejnou plitkou satiru, nejspíše na samotný Curtisův život, tak snad i z toho důvodu to působí tak líbivě a neuměle, že mě to na konci celkem zasáhlo. A když se něco takového filmu povede, už to prostě něco znamená...95% (03.01.2014)

Není nad setkání s přáteli po letech, aneb když jsem si přečetl sedm let starý komentář od Nathalie, skoro se mi nechtělo psát můj vlastní:) Lásky Čas je ukázkou jisté ruky pana Curtise, ale když pominu jak mu hapruje to cestování časem (mělo to přece jít jen dozadu, ne?), mám svoje výhrady proti "poselství" filmu, respektive některým jeho aspektům. Na druhou stranu, mám velkou slabost pro Billa Nighyho, pro Rachel McAdams (ačkoliv když zvládla fejkovat chemii s Ryanem Goslingem po celý Zápisník Jedné Lásky, jak jsem se před pár dny dočetl, co je jisté?:D), a pro Domhnalla Gleesona (když tedy nehraje padoucha ve Star Wars...:)), takže se mi skoro daří skočit na návnadu silných rodinných hodnot a nevnímat to, jak je oslabuje možnost kdykoliv se vrátit a opravit nejen jakoukoliv chybu, ale i starou dobrou zlomyslnost;), a jak je hrdinovo závěrečné poznání banální. Naproti tomu rodičovství fungovalo úžasně - ale nemá to co dělat s mým vlastním otcovstvím. Chcete důkaz? Správně bych měl být stoprocentně dokonalý vzorek cílové skupiny, protože shodou okolností dnes, v den, kdy jsem Lásky Čas viděl, by měl můj děda narozeniny, za necelé dva týdny to bude dva roky, co zemřel, a - tomu už se skoro nedá uvěřit - moje nejsilnější vzpomínka na něj je, jak mě učil házet žabky. Přesto moje výhrady trvají. Ale jinak... i v ostatních rolích parádní obsazení, parádní humor (od vztahového přes Gleesonovy trapasy až po Hollanderův cynismus), úžasná hudba (jen tu verzi How Long Will I Love You od Ellie Goulding by měli zakázat...), a jak by řekla jistá decentní dáma, "doják jak kráva":D Kasaštyk to byl řádný, ale už jsem zkrátka měl pocit, že je to víc řemeslo než něco nadčasového (yes, pun intended;)). Kdybych viděl méně filmů podobného ražení, a méně toho zažil, možná bych pěl ódy na to, jak mi Lásky Čas změnil život, jako to dělají mnozí lidé na Youtube u "té správné verze" How Long Will I Love You. Takhle váhám mezi 70 a 80%. Ale když si vybavím perličku jako že v situaci, kdy hrdina potřebuje napravit následky svého dobrého skutku v podobě neseznámení se se ženou svého života, a v podkresu začne hrát The Cure (neboli lék:)), bude to 80%. (27.09.2020)

Zdá sa, že Curtis vekom mladne a hlavne svojimi scenármi nám dávkuje snímok od snímku čoraz hravejšie a pestrejšie filmové zážitky. 'About Time' je láskavá, dôvtipná a inteligentná komédia, plná dojemných momentov a pohodového britského humoru. Zároveň sa však nebojí ísť do hĺbky, niektoré myšlienky s vami pohnú, niektoré vás prinútia sa zamyslieť, takže povrchnosť snímku môžme vylúčiť ako prvú. Hlavná myšlienka pritom znie ako totálne uletený námet béčkového hollywoodskeho rom-comu. Presne to však Curtis využíva vo svoj prospech a svojim lišiackym štýlom rozprávania dostáva filmu do úplne inej roviny. Herecké výkony sú na prvotriednej úrovni, herecká pohoda z filmu priam srší, všetci zúčastnení sa tak podieľajú veľkou časťou na dobrom dojme z filmu. Rôznorodosť charakterov a veľký rozptyl postáv dodáva pocit realistickosti a divák tak nadobúda reálne zžitie sa s postavami, s ktorými najmä v druhej polovici prežíva každú jednu scénu. Sentimentalita a vypočitateľnosť je na spadnutie najmä v závere, ale divácke myšlienky sú tak uprené v uvažovaní nad otázkami života, lásky a vernosti, že tento fakt jednoducho prehliadne, vyhŕkne jednu-dve slzy, vstane, zatlieska a poďakuje Curtisovi za spríjemnenie večera a obohatenie filmových obzorov. Za zmienku však stojí ešte nemenej podstatná súčasť snímku a tou je senzačný výber skladieb. 95%. (16.01.2014)