42: Zrod legendy

Všechna možná klišé sportovních filmů a filmů s rasovou tematikou pohromadě. Nejsem fanda baseballu, Jackieho Robinsona jsem neznal, pouze mám rád poutavé filmy, které mě dovedou pobavit. 42 se to povedlo tak napůl a ještě s odřenýma ušima. Je to pohádka, ve které se během dvou dlooouhých hodin nestalo naprosto nic nečekaného (a to přesto, že o Robinsonově životě jsem nevěděl doopravdy nic), jen jsem si v duchu odškrtával "povinné scenáristické položky". Vše naštěstí zachraňoval fantastický Harrison Ford, který si roli očividně užíval (a bručel skoro jako Walter Matthau). (03.05.2014)

Začnu tím, že příběh Jackieho Robinsona nabízel ohromný potenciál. Ty pasáže, kde byl Jackie pod tlakem hloupých xenofobních hulvátů, ještě patřily k těm vydařenějším. Rozhodně všichni ti jižanští rasisti splnili beze zbytku svojí zpátečnickou úlohu, nebylo třeba angažovat k nim pro jistotu ještě germánského nadhazovače s „příznačným“ jménem Fritz Ostermueller. Film hodně trpí děravým scénářem, stopáž je nepochopitelně natáhnutá přes dvě hodiny, spousta záběrů a mnohé dialogy jsou přitom jen zbytečná vata. Vůbec mi v roli manažera nesedl Harrison Ford, za celou dobu jsem si na něj nezvykl. Pořád jsem tam viděl Clinta Eastwooda z jiného baseballového snímku Zpátky ve hře a Ford mu nesahal ani po kotníky. 60%. (13.08.2013)

A to je to proč já tyhle filmy mám tak rád. Sportovní téma navíc životopisné, založené na skutečnosti, to je to co já můžu! Jackie Robinson je dodnes uctívaná legenda, jeho číslo 42 je jako jedinné dodnes vyloučeno k užívání, stejně jako Gretzkyho 99, oba jsou v síni slávy! A film je dokonalý, máli se věrně držet faktů, tak u něj nelze cokoliv přikrášlovat, tak to prostě je! Dokonalá podívaná o člověku, který se stal, navzdory barvy pleti, legendou s velkým L! (14.11.2014)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)

Sportovní filmy mi nejsou díky limonádovým happyendům blízké. Stejně jako romantické komedie jde o stále stejné scénáře dokola. Zde ale cítím něco víc. Sice má film také dobrý konec, ale ten není v mých očích tak proklamovaný jako obvykle a důraz je kladený spíše na emoce, pocity postav a historický mezník golfu. Film jsem viděl na dvě půlky. První jsem si pustil už dost dávno, a jelikož první polovina neslibovala nic jiného, než obtíže jednoho hráče, který opět v závěru zazáří, jsem film vypnul a k druhé polovině jsem se odhodlal až po delší době. Je faktem, že druhá polovina filmu je mnohem lepší a emočně zvládnutější. Rozhodně film také vděčí hodně Harrisonu Fordovi, který dal do své role duši. Na druhou stranu mi nesedí Chadwick Boseman, který se nějak neumí ponořit a emočně je dost chladný. Je ale fakt, že jeho podoba se skutečným Jackie Robinsonem (který byl ukázán v závěrečných dodatcích) je dokonalá. Za emoce (hlavně v závěru), historický odkaz filmu a výkon Harrisona Forda, dávám tři hvězdy, na víc to dle mého pohledu nemá :-) (09.11.2013)