Holub sedel na konári a premýšľal o živote

Tenhle film jsem dal hlavně proto, že započal Skandinávský festival v Mladé Boleslavi. Snad jenom škoda, že pořadatelé vybrali zrovna tenhle kousek jako první, protože věřím, že dokáže hrozně moc lidí odradit od dalších filmů, které už třeba tak abstraktní a absurdní nejsou, spíš naopak. Celkově bych řekl, že právě tenhle autor je hodně mimo v rámci všech dobře známých a zajetých pravidel v rámci filmů ze Skandinávie. Má osobitý humor, osobitý způsob vypravování a hlavně osobitý náhled o některé lidské vlastnosti, které by ve svých filmech rád zobrazil, ale které jsem v tomto filmu za boha nemohl najít. Přišlo mi to prostě naprosto příšerný. Nejenom ty nekonečné záběry, kde se nic nedělo, ale třeba i fakt, že snad skoro všechny věty, které ve filmu byly řečeny, byly řečeny dvakrát. Většinou proto, že ten druhej v tom dialogu (ať už v jakémkoliv) byl brutálně nahluchlej. Hospoda u Kulhavé Lotty nicméně způsobila, že jsem film udržel alespoň na jedné hvězdičce. Ta je ale hlavně za tu absurditu celýho filmu, u které jsem se občas zasmál, ale spíš se většinou hodně divil, na co jsem to vlastně vůbec koukal. Po druhý bych to už asi nedal a spíš si prostřelil mozek. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

Nádherný pozvolný poetický slet obrazů, ve kterých se prolínají příběhy a postavy a témata různé závažnosti. Od nudné každodennosti, po hromadné vraždění. Myslím si, že ve filmu je více, než je na první pohled zřejmé. Koukala jsem nejdřív do půlky, ale pak mi to nedalo a první půlku zkoukla znovu, a víc se na film začala soustředit. Výborný nenápadný humor. (10.08.2016)

Jakože Roye Anderssona žeru, tak tentokrát to prvně ztratilo formu a rozpadlo se to v příliš fragmentů, co dohromady spojuje jen to, že se všichni máme blbě, ale říkáme si, že vlastně dobrý. A jo, takovej život klidně může bejt, ale v předchozích filmech mi to Andersson uměl líp podat a přeci jen to ochutil. (07.09.2019)

Nemuselo se mi to líbit, ale nemohl jsem nevidět, že to je dílo génia. Tím neříkám, že se mi to nelíbilo. Takovou směsici protichůdných emocí jsem při sledování filmu snad ještě nezažil. Jinak škála od nevolnosti, přes solidní depku, až po totální euforii. P.S.: Právě jsem dokoukal mnohem lépe hodnocené Písně z druhého patra. Holub se mi líbil víc. Je v něm zakomponována zpráva o stavu naší nemocné civilizace. Je tak trefná, že se nám ten film prostě nemůže líbit. (27.01.2017)

Divák sedel v kine a premýšlal o živote. Spoločne s holubom a Anderssonom. Prečo by si ľudia mali kupovať masky, keď ich väčšina nosí a nechce si to priznať, prečo by si mali kupovať upírie zuby, keď cicať druhých dokážu aj bez ich pomoci a prečo by si mali kupovať smejúci sa strojček, keď je ich smiech rovnako umelý. Holub je záverom voľnej trilógie, čo znamená, že vizuálne sú si tieto filmy dosť podobné (samozrejme aj naratívne) a zhodou okolností som si pozrel záver trilógie Jancsovej a mám pri niektorých veciach rovnaké pocity. Totiž že trilógiou to musí skončiť, aby to už nebolo únavné, že hĺbka dlhých záberov odhaľuje viac, ak hýbeme hlavou každým smerom a že ich treba vidieť. Taká pecka ako Piesne z druhého poschodia to nie je a Andersson si to asi ani za cieľ nevytýčil. Podstatné je, že sa film vymyká aj z ponuky klubových kín. (23.04.2015)