Imigrant

Fascinující uvědomění - Marion a Joaquin jsou stejně staří. Je také stejně smutné pozorovat, jak jsou najednou oba bezkrevní, a přitom dřív oba byli krevní, a to docela dost. A taky bych vůbec nevěřila, že Joaquin je starší než Jeremy, když už jsme u toho. Mám v sobě problém probudit soucit k tomuto filmu. Ačkoliv se vyjadřuje k věcem, jaké by mě za jiných okolností bez okolků několikrát rozbrečely (zvlášť když pomyslím, že režisér vychází ze zkušeností svého dědečka a babičky), tady to ale nějakým způsobem nefunguje. Ze všeho nejvíc to vypadá jako epizoda z nějakého seriálu typu Sága rodu Forsythů, natažená nedopatřením na dvě hodiny. Tempo a načasování zvratů mi nesedělo, nemůžu vlastně říct, jestli bylo špatné nebo ne, ale pro mě absolutně nepřístupné. Prostřední hodina byla vyloženě nepříjemná ke sledování. Ale abych jenom nedštila stěžování, tak je pravda, že Marion působí jako herečka z němého filmu a její tvář je v tomto smyslu velmi dobová a evokativní. Ale já v podstatě nejsem velký fanda dobových filmů a byla bych radši, kdyby se se to žánrově obrátilo a psychedelicky proměnilo mnohem dřív a mnohem víc. Protože scéna, kdy Joaquin táhne pytel po schodech a Marion jde za ním mi přišla velmi mocná a díky ní jsem si ten film dokázala představit skvělý a silný - kdyby se to nasnímalo a sestříhalo, kdyby k tomu režisér přistoupil moderně a progresívně. Kdyby. (03.10.2014)

Marion Cotillard má jeden nesporný talent - skoro v kazdé roli mi leze strašně na nervy, hlavně ten její trpitelský výraz. Na Imigranta jsem se těšila i z osobních důvodů - můj pradědeček se v roce 1920 rozhodl, že si vyrazí do světa a tak tady opustil moji prababičku a své tři malé děti a odjel do Ameriky a už se nikdy nevrátil. V dostupných archívech jsem si o něm vyhledala pár informací a před deseti lety jsem navštívila i Ellis Island, takže mám představu o tom, jak to tenkrát asi probíhalo. Tenhle film mě ale naprosto otrávil, postava Ewy byla strašně naivní a nesympatická, od půlky už jsem koukala jen s rychlopřehrávačem a děsný konec jako z pochybné červené knihovny tomu úplně narazil korunu. Nikdy více. (25.03.2015)

Zajímavý film o tom, jak Amerika prorůstá Evropou, jak jsou tu její kořeny hluboce zapuštěny a jak vyrůstá, dokonce i z východoevropských kulturních i lidských zdrojů. O tom, že migrace je věčná a imigranti jsou páteří Spojených států amerických (a dnes chtě nechtě i Evropy, časy se prostě mění). Ten film je rozkročen nad oběma kontinenty a výstižně symbolizuje to, podstatou čehož je euroatlantická civilizace. Šalbou filmového média je samozřejmě fakt, že Polku hraje Francouzka, ale ke cti Jamese Graye nutno přičíst fakt, že polština ve filmu zazní v množství větším než malém...a vůbec celá ta polská imigrantská dějová linka vypadá hodně autenticky (na stejných lodích do Nového světa přijížděly také davy Slováků, Čechů...a vlastně jakýchkoliv dalších Evropanů). Amerika vyrostla z Evropy...a byly to drsné začátky. Je dobré si to čas od času připomenout... Zajímavý komentář: Rob Roy (21.03.2015)

Chyba bude vo mne, keďže som od filmu očakával niečo iné, ale to, čo som dostal, napriek tomu stálo za to. Jednoduchý príbeh s pomerne jednoduchými postavami, kde ale smerom k záveru zisťujeme,  že až tak jednoduché nie sú. Pripomínalo mi to viac Shakespeara než Hollywood, príbeh bol do istého momentu predvídateľný, našťastie tesne pred finále ponúkol pomerne nečakaný zvrat, vďaka ktorému je aj vyznenie výrazne odlišné od toho, čo zrejme každý očakával. Herci sú bez výnimky perfektní, je to ich film. Gray si bez problémov vystačil aj s viditeľne nižším rozpočtom, čo vedie už k spomínanej divadelnosti. 70% (26.02.2024)

MOŽNÉ SPOILERY: "Zpěv slavíka zní sladce i v tu nejtemnější hodinu." To jsou slova tetičky Ewe, ale nějak se s nimi v tomhle příběhu o velkém snu a jeho následném tvrdém probuzení nedokázala moc ztotožnit. Byl to úžasný koncert tří hereckých es, kteří dokonale ztvárnili tři různé osobnosti, každá s jiným charakterem a jejich přístupu k životu. Ani trochu mně nevadilo pomalejší tempo, jak se tady občas někdo zmiňuje. Naopak k pochopení každého z těch tří protagonistů to byl velmi dobrý režijní tah. Nechal nám prostor pro naše hlubší vnímání a následnou empatii, či odsouzení. V mých očích vévodila Marion Cotillard v roli Ewe, která ačkoliv se zdála možná až příliš naivní, tak byla spíš naprosto zoufalá v té bezvýchodné situaci a jako silně věřící, čistá v srdci, byla svolná jít s Brunem, který jí nabídl pomocnou ruku. A s obrovskou urputilostí zachránit Magdu byla pak schopná jednat i tak, kde by to za jiných okolností považovala za naprosto nemožné. Phoenix hraje všechny své role bezvadně a ani tady to nebyla vyjimka. Velmi přesvědčivě Ewe ukázal, že on je ten pravý, který jí a Magdě dokáže pomoct. Netušil jak velký vliv bude mít toto setkání na jeho dosavadní způsob života, který mu docela vyhovoval. Třetí osobou, která hrála velmi důležitou roli v životě Ewe, byl Orlando, který se tam nečekaně objevil a mírně oživil tu pochmurnost situace svým vystupováním, které působilo sice trochu hejskovsky, ale sympaticky. On to kluk o sobě moc dobře věděl a tak nebylo těžké dostat se do přízně krásné Ewe s příslibem pomoci. Na Jeremym bylo přímo vidět jak ho ta role baví, výborná volba, to byla trefa do černého. Pak už jsem byla jen zvědavá na konfrontaci těchto dvou mužů, ale ta, která se odehrávala na chodbě domu, kde bydlel Bruno, byla víc než překvapující. Vyústění bylo syrové, smutné, ale v dané situaci snad jediné možné. Je to film, který má duši a takových je dnes už moc málo, takže jsem se rozhodla, že i přes pár menších přešlapů dám nejvyšší ohodnocení a opravdu mě mrzí, že je to jeden z filmů, který je téměř zapomenutý a neúměrně podhodnocený. Rozhodně se přidávám k některým zdejším uživatelům a budu ho doporučovat dál. (30.10.2014)