Vlasy

K téhle éře jsem měl vždycky poměrně blízko, i když sám se za hippíka rozhodně prohlásit nemůžu. Forman se ukázal v poněkud jiném světle a dokázal, že to dokáže... Snové vize na LSD, muzikálová čísla, to všechno ve filmu klape jak má, k tomu už tradiční téma mladých lidí, hledajících si své místo ve světě - tady Forman ani chybovat nemohl. Herecky to zvládli všichni slušně, pozornost na sebe strhává Williams, který je duší celého příběhu. A samozřejmě krásné písničky, zj. moje oblíbená Good morning starshine... přesto nemůžu říct, že by šlo o srdeční záležitost. 80% (03.07.2006)

njn, žádnej půst, musej ´ růst !!! ...těžko hledat lepší muzikál... 100% edit: prostě jsem si musel půjčit z nějakých stránek na netu: Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života. (07.08.2007)

Výtečný muzikál se skvělými písničkami. Odhaluje zvyky hippies, jejich názory a postoj nejen k válce ve Vietnamu ale i k řádům a vůbec k celému světu. Protest je obsažen i v textech písní, některé z nich jsou opravdu hodně provokující a ožehavé. Ty písně oslovily a oslovují snad každého milovníka populární hudby, a kdyby ho neoslovily, tak ho osloví alespoň obnažená Beverly D'Angelo :-). Všichni odvádí dobré herecké výkony, nejlepší asi Treat Williams. Miloš Forman dokázal, že ani muzikál mu není cizí. Ovšem tento film dostává své diváky a obdivovatele až po letech. (30.12.2005)

Nejsem si jistý, jestli chtěl Forman opravdu natočit "tak trochu jiný muzikál" nebo jestli se prostě jen žánrově utnul, ale když jsem si odmyslel ty písničky (tím teď vůbec nemyslím jejich kvalitu), tak se mi to celkem líbilo (poté, co jsem poznal tvorbu Boba Fosse, mám dojem, že mu šlo o to první, ale víc se přiblížil k tomu druhéhu). Ale možná na výsledném dojmu má podíl i fakt, že můj zatím jediný jmenovec, na kterého jsem ve filmu narazil, je tady vesměs mým pravým opakem. Ten pocit, že si Forman nějak popletl dekády, ovšem mám. (30.12.2005)

Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat. (19.05.2006)