Viditeľný svet

Sugestivně podaná studie podivínského sebestředného psychopata, jehož mrazivě bravurně ztvárnil Ivan Trojan. Jen jsem příliš nechápal ty ženy, které takovému odpudivému týpku podléhaly, ale život koneckonců bývá často nepochopitelný. Různých vykonstruovaně působících momentů bylo ve filmu víc, celkově ale jde o zajímavý počin, i když na náladě asi nikomu zrovna nepřidá. Přesto je určitě přínosnější shlédnout takovýto psychothriller než všelijaké povrchní taškařice, kterými je zaplevelený současný český film. (23.01.2021)

Asociální šmírák vstupující bez pozvání do života druhých. Rozvleklost zápasící s přednostmi minimalismu, motivy šumící do ztracena (pistole) a solidní herecké výkony (podivín Trojan i zajímavá příčina jeho chvilkového roztání Kristína Turjanová). Psychologizace i vývoj postav nikterak přesvědčivý, ale jako panelákové drama s autorským vkladem si to pozornost zaslouží. Apropo, letový dispečer s podobnými sklony by při odletu partnerky klidně mohl záměrně vynechat první tři slova při pokynu: „Počkejte, až bude dráha volná..“ (30.09.2019)

Asi budu výjimka, ale mě to přišlo docela dobré. Atmosféru to má od začátku do konce a nesklouzne to ke karikování. Je ale pravda, že nebýt tam Trojan, nestojí to za moc. On ten film vytáhl jednoznačně. Sám ho utáhne a vytváří děsivou postavu, ze které skutečně jde strach. Pár věcí je tu nevysvětlených (pistole, proč střílel na dálnici, motivace sousedky), myslím ale, že si to nezaslouží tak jednoznačně odsoudit. Podle mého svěží vítr do našich vod, na kterém je znát taková poctivá autorská práce se vším všudy. Tudíž i to, že Krištúfka nikdo nekrotil a neřekl mu, co by udělal jinak. Za zmínku stojí i povedená kamera a solidní hudba. Po delším rozležení v hlavě musím hvězdu ubrat, protože těch chyb je tam opravdu až moc. 60% (08.08.2011)

Celé psychologické drama stojí na vratkých nohou Ivana Trojana. Kdyby nepodal tak výborný výkon, šel bych na jednu hvězdu. Drama totiž nesledujeme žádné. Pouze sledujeme sledujícího, který se sem tam zapojí do děje jedné rodiny, aby nakonec šel do akce definitivně. Zoufalost je pak vyjádřena jeho doslova zoufalými činy. Neustále se motá kolem manžela, takže je zázrak, že si ho nevšimne. Dalekohled v okně je také těžko přehlédnutelný. Zvláště, když z jednoho záběru to vypadá, že je za oknem a při pohledu zvenku zase, že je už za oknem, takže by měl jít sousedům vcelku krásně vidět. A že Oliver fotí v restauraci foťákem a ne mnohem nenápadnějším mobilem je další záhada. Kde je tedy nějaké napětí? To poněkud chybí. Autoři totiž poněkud pozapoměli například na stupňující se napětí či dramatičtější vyvrcholení. Takhle film ve více než sto minutách nabízí jinak vcelku neškodně nudnou podívanou jednoho nudícího se stalkera. (06.11.2020)

Někdo se dívá. Osamělý život letového dispečera, který dalekohledem šmíruje rodinu naproti v paneláku, který má své trauma, které se postupně odhaluje, stejně tak, jak se hlavní hrdina postupně odhodlává k činům. Na začátku dost pomalé tempo, zvláštní - až nevěrohodné dialogy. Naštěstí pak Kryštúfek začne trochu více s hlavní postavou pracovat a leccos (ne vše) se vyjasní. Film jednoznačně táhne Ivan Trojan. (01.10.2019)