Kvartet

Citlivě natočený film postavený především na hereckých výkonech, na kterém mohl Dustin Hoffman úspěšně zúročit své zkušenosti s prací před kamerou. Nicméně i přesto, že jsem Quartet viděla před pouhými pěti dny, si z něj nedokážu vybavit jedinou scénu, která by mě jakkoliv zaujala. V závěrečné sekci Q&A jsem se dozvěděla, že film má svou předlohu v divadelní hře, a už teď jsem si naprosto jistá, že kupovat si na ni lístky určitě nebudu. Ale možná je to prostě jen potřebuji dalších padesát let, abych patřila do věkové kategorie, která tento film může ocenit. (16.12.2012)

"S průměrným věkem 196 zpívat kvartet z Rigoletta?" Někdo to může považovat za čest, jiný za šílenství, přesto v jistém věku už jedinou jinou alternativou může být jen stát se "čestný hostem v krematoriu..." :D Kvartet je vcelku melancholicko jímavý film plný krásné (zvláště operní) hudby o tom, jak se se stářím snaží vypořádat opravdoví umělci. Tak jako asi každý člověk i oni se někdy ptají sami sebe i druhých "bože, proč jsme zestárli?".  Občas je přitom popadnou chmury, a to zvláště když mají pocit, že "můj dar mně opustil." Přesto se většinově snaží to nevzdat. Vždyť "stáří není pro srágorky..." (10.10.2021)

Pro mne zcela zbytečný film, který kromě vnějšího pozlátka nevypovídá nic o tom, co asi tak mohou cítit senioři ve svém omezení a někdy i odříznutí od hlavního proudu života. Jediné, v čem mne tento snímek ještě více utvrdil, je myšlenka, že ve stáří člověk zřejmě může být spokojený a snad někdy i šťastný jedině, když za prvé má na co vzpomínat a za druhé když se vykašle na vše, co již nemůže a nedokáže. Takzvaná moudrost stáří, spočívající v "umění" žít současný okamžik a radovat se z mála tím pádem není nic jiného než nedobrovolný důsledek omezených možností. Dodržovat soulad mezi přáními a možnostmi – to je cesta, jak nezahořknout. (13.04.2014)

Ano, jak tu řada píše, je to spíše takový nenápadný snímek. Jde to vidět i podle počtu hodnocení, že až tak nezaujal, aby se na něj někdo podíval, nebo se o něm prostě neví. Mě se každopádně líbil. Byl natočen velmi lehce, prostě, krásně ovšem s grácií a humorem. Je to o starých lidech, což třeba vím, že někteří nemusí, ačkoliv netuším proč, ale to je to stejné, jako když se někteří odmítají dívat na asijské filmy - taky to nechápu a ani člověk sám, co mi tohle řekl, mi nedokázal vysvětlit proč. Odehrávalo se to celé na jednom místě - domov důchodců pro vysloužilé hudebníky. Za prvé bylo nádherné to prostředí, tam bych si taky dovedla představit, že strávím na stará kolena poslední dny (jestli se důchodu dožiju:D). Celý film byl prokládán řadou nádherných árií a skladeb a já mám vážnou hudbu prostě ráda, jako kterýkoliv jiný styl. Obdivuju, že je tu stáří bráno relativně uvolněně alias neřeší tu furt, jak jsou staří a stojí to za hovno a nevzpomínají na to, jak byli mladí a krásní... prostě si užívají i své stáří. A ústřední čtveřice? Potlesk. (30.11.2013)

Nenáročne a nenápadne natočený film (a to nielen pre staršiu generáciu) od D. Hoffmana, ktorý využíva herecký potenciál hercov a herečiek. Jediný, kto mi v samotnom filme chýbal, je práve pán režisér. PS: U záverečných titulkov bol veľký nápad zobraziť fotky „skutočných postáv“. Osobné hodnotenie: 73% (***) (18.07.2013)