Bestie bez vlasti

Jste-li slepí, je tu brail. Jste-li hluší, je tu znaková řeč. Jste-li emocionální roboti, je tu Beasts of No Nation...film, který vám neustále sděluje, jak se máte cítit. A navíc vás na rozdíl od normálního diváka nebude rozčilovat fakt, že všechna ta hluboká moudra padají z klučiny, co se sotva naučil mluvit. (25.11.2015)

Cituji jednoho novináře : „Jedná se o jednu z nejtemnějších stránek války, když se pro děti válka stane normou. Dospělí se zhroutí nebo zblázní, ale děti přežívají a rány nesou v sobě. Ještě se nenaučily ani mluvit a podle zvuku výstřelů poznají, kam granát letí. Týdny žijí ve sklepích a nevidí nic víc než ruiny domů a tragédii svých rodičů. Zvyknou si a pro děti se válka stává hlavním dějem jejich života, ale z té ponuré stránky.......... Zůstaly bez střechy nad hlavou a staly se z nich bezdomovci. Děti jsou to fyzicky a morálně zmrzačené. Nemají v sobě nenávist a disponují neuvěřitelnou odolností a schopností žít dál.“ Agu tam na jednom místě říká: "Znám lidský křik, pach lidských těl, znám, co dokáže hnědák a djamba v mé krvi. Jediné co umím, je boj. Jsem jen dítě, ale jsem jako stařec. Viděl jsem příšerné věci, dělal jsem příšerné věci. Ale v tomhle životě chci být šťastný..........." Není co dodat. (23.07.2017)

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

"O rok mladší DaViD" to vystihol. Pri takomto snímku, ktorý si berie na "paškál" tak serióznu tému, no pritom nedokáže v divákovi zanechať "dieru" na duši, nemožno dúfať v obžerstvo pri konzumácii švédskych stolov. Čakal som od tohto filmu omnoho viac, a tak príbeh Agu-a, ktorý si prešiel dvojnásobnou premenou, v mojej mysli upadne do zabudnutia skôr, ako sa počas spánku prevrátim na druhý bok. (28.10.2015)

Jedna banda opic zdruzena v organizacii s trojpismenkovym nazvom bojuje proti druhej bande opic zdruzenej v organizacii s trojpismenkovym nazvom. A cele to sledujeme z pohladu malej opice a teraz pozor, s menom, ktore tvoria tri pismena. Snad to mala byt nejaka sonda do zivota detskych vojakov v Afrike, ale do hlbky to prilis nejde a cely ten vyvoj hlavneho hrdinu je tak nemastny neslany, ze na mna v ziadnom ohlade nezapôsobil. Ani ma nesokoval a ani nedojal. Vlastne mi bol dost ukradnuty. Cely film nakoniec pôsobi dost stereotypne. Neustale sa striedaju epizodky v ktorych banda opic vystriela nejaku ubohu bandu civilistov bez poriadneho a napinaveho smerovania niekam az nasho hrdinu konecne oslobodia kladne opice a je koniec. Mohlo to byt nieco ako filmy z prostredia brazilskym slumov akym je napriklad film City of God. Napriek pôsobivej teme je bohuzial vysledok sterilna nuda. Takze som si znova potvrdl, ze Netflix produkuje filmy so sice netradicnou zaujmavou temou, ale potom co daju tvorcom peniaze, tak sa o filmy nestaraju a vysledok vyzera ako zlatanina, ktorej chybal poriadny dramaturg. 4/10. (11.08.2017)