Život po životě

Režisér Clint Eastwood nám vo dvojhodinovom filme naservíroval krásne chvíľky a nebol to stratený čas. V troch prípadoch, keď hlavní hráči majú čo dočinenia so smrťou a určite každého zaujíma, čo bude po živote. Americký robotník, francúzska novinárka a londýnsky študent sa vydávajú na duchovnú cestu potom, čo do života každého z nich významným spôsobom zasiahne smrť. Clint ma neprestane emotívne šokovať nikdy. Každý jeho film je úsvitom toho najlepšieho, čo môže režisér vytvoriť a to je napísaný život sám. Jeho filmy sú dôvodom na zamyslenie, dôvodom k žitiu. Herci v jeho filmoch podávajú životné výkony, slzy, ktoré vyronia oni alebo my v kine či pri televízií, sú rýdze a nefalšované. (28.10.2019)

Je to úplně nějak jinak natočené a zvláštní, než jsem byl od Eastwooda zvyklý a překvapilo mě, že to má na svědomí právě on, protože mi to k němu vůbec nesedělo. Bohužel příběh je odvyprávěn tak zmateně a prezentován ještě hůř, že ve výsledku film není ničím zajimavý, i když se zabývá myšlenkou posmrtného života, či existence nebe. Ani spojení dvou jazyků ve filmu nefunguje, spíš rozčiluje. (18.07.2018)

[imdb: 7.0/10] | me: Pomalý film pohrávajúci sa s témou "života potom". Je spracovaný bravúrne a hoci sa nejedná o zložitý scenár, celý čas pútavo ponúka pohľad na životné osudy hlavných hrdinov. Film plynie a napriek svojmu pomalšiemu tempu má stále čo ponúknuť. Nekomplikované spracovanie komplikovanej témy, ktorej hĺbka sa črtá len okrajovo je práve to čo robí tento film ľudským a zaujímavým. Je to jemný film, ktorý sa nehrá na nič (múdre) nehrá. Neprirovnával by som ho ku Clintovej poslednej tvorbe, pretože toto je opäť niečo iné a opäť svojské a celkom príjemné. Na mňa trošku sladký koniec, ale celkovo som si to vychutnal. [3 a pol *] (09.03.2011)

Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu. (29.01.2011)

Tři dějové osy, z nichž se každá odehrává na jiném konci světa. Dvě masově katastrofické události, které příběh náhle protnou. Jedna scéna s Derekem Jacobim, která mě nesmírně potešila, protože mám pocit, že mu za měsíc před jedním glasgowským divadlem budu říkat přesně to samé co v tomto filmu Matt Damon. To vše zabaleno do několika silně subjektivních pocitů, kvůli kterým mám ten film už po prvním zhlédnutí ráda a kvůli kterým ho ani nepovažuji za nudný. A to i přesto, že si moc dobře uvědomuju, jak v porovnání s některými Eastwoodovými staršími filmy musí působit nevýrazně nebo že ta modrá barva v hodnocení mu náleží asi stejně automaticky jako i plakátu. Jenže... Hereafter mě donutil zamyslet se. Ne nad posmrtným životem, ale nad několika tématy, kterých se film jen lehce dotýká. Třeba nad tím, zda výběr životního partnera nejde lehce mimo nás, když se dáme s někým dohromady jen proto, že nás třetí nezávislá osoba prostě hodila do stejné pracovní skupinky. Ne za děj, herecké výkony nebo zpracování, ale za to, co jsem si z tohoto filmu vzala, dávám Hereafter čtyři hvězdy. (31.01.2011)